Vládnoucí CDU míří k jistému vítězství v nedělních volbách, ale její předsedkyně a kancléřka Angela Merkelová se při svých vystoupeních v kampani setkávala i s projevy nevole. Většinou si jich nevšímá, ale na náměstí v historickém městě Quedlinburgu jí před třemi tisíci posluchači došla trpělivost a udělala výjimku. „Někdo si patrně myslí, že problémy se dají vyřešit nějakým překřikováním. Já si to tedy rozhodně nemyslím a doufám, že společně se mnou i většina z vás,“ reagovala Merkelová na pískání a výkřiky svých odpůrců. Věnovala se protestům proti Merkelové i tamní média, nebo o nich z nějakých důvodů neinformují?

Jak jsem uvedl už posledně, necítím se být kvalifikován k posouzení činnosti veřejných medií, jelikož je už delší dobu nesleduji. Informace čerpám z jiných, nezávislejších zdrojů. Jinak bych řekl, že by si paní kancléřka projevů nevole sakra všímat měla. Nemá-li politicky interesovaný, ale stranicky neorganizovaný občan jinou možnost k vyjádření kritického názoru než vyjít na náměstí a tam pokřikovat, je to signál čehosi velmi, velmi nedobrého a zodpovědný politik by to měl přinejmenším vzít na vědomí.

Angela Merkelová má nakročeno k tomu, aby se čtvrtým triumfem vyrovnala největším předchůdcům, tvůrci poválečného hospodářského zázraku Konradu Adenauerovi a „kancléři sjednocení“ Helmutu Kohlovi. Jak podle vás vychází ve srovnání s těmito velikány německé politiky?

Paní Merkelová se oběma jmenovaným tvůrcům německé poválečné politiky může rovnat leda v dlouhodobosti svého působení. Jinak se v porovnání s nimi vyjímá dosti žalostně; řekl bych dokonce, že tak destruktivní figura – různé blázny a fanatiky vyjímaje – se v dějinách poválečného Německa nevyskytla. Zmíněná dlouhodobost je dána její schopností vyštvat a vyotravovat z veřejné funkce každého, kdo by se jí rovnal, či dokonce ji převyšoval popularitou: tak zmizel z politického dějiště velmi schopný a nadaný Friedrich Merz, zkušený Roland Koch, svobodný pán Theodor von und zu Guttenberg, provinivší se tím, že se začal na žebříčcích popularity ukazovat na prvním místě, abych jmenoval jen některé. Paní Angela snese vedle sebe jen figurky poddajné a ochotně se vším souhlasící, což se jí v delším časovém horizontu nemůže nevymstít. Ale nechci fušovat do řemesla prognostikům.

V jediném televizním duelu se svým největším soupeřem Martinem Schulzem Merkelová prohlásila, že islám patří k Německu, což si ale podle průzkumů nemyslí dvě třetiny Němců. Obhajovala také svoji migrační politiku z krizového roku 2015, protože podle ní šlo o velmi dramatickou situaci, v níž bylo správné běžencům pomoci otevřením hranic. Plyne z podpory Merkelové, že migrace a soužití s muslimy není pro voliče zas až tak důležité téma?

Paní Merkelová je z těch, kteří nikdy nepřipustí svou chybu či omyl, nicméně začíná poslední dobou – vzhledem k blížícím se volbám – ze svých stanovisek opatrně couvat, což nemění nic na tom, že otázky migrace, zejména ze zemí muslimského Orientu, zůstávají jedním z předních, ne-li zcela nejpřednějším tématem veřejného zájmu. Co si myslí, nebo nemyslí dvě třetiny Němců, je obtížné odhadnout; sám bych soudil, že zhruba 70 procent se jich k průniku islámu do veřejného života staví odmítavě, 20 procent je těch, co jim je všechno jedno a dávají přednost pivu a fotbalu přede vším. No a zbývají ti, kdož – vlažně a vzdáleně – sledují linii paní kancléřky.

Může přetrvávající popularita kancléřky souviset i s tím, že střední vrstva v Německu má na to bydlet v bezpečných lokalitách, takže migrační otázka ji trápí spíš z hlediska toho, že peníze utracené za imigranty se nedostávají na opravy silnic či škol, ale to pro příslušníky této třídy ještě obvykle není důvod, proč změnit zaběhnuté voličské vzorce?

Nemyslím si. Ona i ta nejstřednější vrstva musí občas vyjít ze svých bezpečných lokalit například do městského centra a už má celý malér před sebou jak namalovaný. Ne, tak bych otázku nestavěl. Spíš je tomu tak, že příslušníci vyšší intelektuální vrstvy – i když také jak kteří – mívají sklon chápat problémy doby idealisticky, tedy jak by svět a společnost měly správně vypadat, kdežto intelektualismem nezatížený člověk se rozhlíží kolem sebe a vidí svět, jaký skutečně je. Není to v přítomné době právě povzbudivý pohled.

Jsou významněji slyšet hlasy chudší části populace, která žije v problémovějších čtvrtích a s nově příchozími se dostává do konfliktů, takže je daleko citlivější na imigrační otázku a měla by být ochotnější volit netradiční strany?