Bylo podle vás možné očekávat, že svět zastihne tak silná pandemie nového typu koronaviru? Bylo vůbec možné se na něco podobného připravit?

Lidstvo má samozřejmě s pandemiemi své nedobré zkušenosti, ať už šlo o morové rány ve středověku či tzv. španělskou chřipku po první světové válce. O těchhle katastrofách jsme se učili ve škole či o nich četli, ale nejspíš jsme si nedokázali představit, co v té době lidé prožívali. V modernější době tady byly např. koronavirové epidemie SARS či MERS, které ale zdaleka neměly takový celosvětový dosah, jak vidíme při současné epidemii Covid-19. Odborníci samozřejmě s možností nových nákaz počítali a v řadě případů před nimi i varovali. Odpovídající výzkum probíhal na řadě renomovaných světových pracovišť a byly vytvořeny četné epidemické plány. Dá se tedy říci, že jsme se na podobné situace připravovali. Jenže pak vypukla pandemie Covid-19 a všechno se najednou jeví jinak. Nutno si však uvědomit, že v tuto chvíli má pandemie kromě  složky medicínské i složku mediální a politickou, které celý problém výrazně modifikují.

Od začátku se bouřlivě diskutuje o tom, jestli jde o jinou formu „chřipky“ nebo onemocnění, kterého bychom se měli výrazně více obávat. Jak se na to díváte vy jako zkušený lékař?

A jsme u toho. Lidé pochopitelně velmi citlivě a emotivně reagují na to, co vidí či slyší v médiích, protože jinou možnost ani nemají. Média nám předkládají nejrůznější statistické, neúplné, zavádějící či z kontextu vytržené informace a drastické příběhy jednotlivců, kterými jenom dále zvyšují paniku.  Tím je vytvářen tlak na politiky, kteří se snaží reagovat na nálady svých voličů, a proto pro změnu tlačí na odborníky, kteří se mnohdy ze strachu ze společenské či profesionální ostrakizace obávají říct svůj názor, který není v úplném souladu s převládajícími laickými či mediálními názory. Společnost to následně vnímá velmi negativně jako nejistotu či neschopnost těchto odborníků a kruh se uzavírá. Jde vlastně o jednu z forem tzv. sebenaplňujícího se proroctví. Jsou zde jistě mezi odbornou veřejností výjimky, ale těch bohužel stále není dost.

Covid-19 je samozřejmě vážný zdravotnický problém, o tom není pochyb. Ovšem to všechno, co se teď ve společnosti děje, této závažnosti už podle mého názoru v tuto chvíli neodpovídá. Měli bychom proto apelovat na média, aby v této souvislosti informovala vyváženě a bez zbytečné honby za senzacemi a nepodněcovala tak nejrůznější hony na čarodějnice. To opravdu nikomu nepomůže, protože ze všeho nejhorší je umřít strachy…

Jak se díváte na rozsah a způsob zavádění protiepidemických opatření? Šlo něco udělat jinak, lépe nebo v jiném časovém sledu?

Po bitvě je každý generál a jak známo, předpovídá se obtížně, zvláště pak budoucnost. Nechci a nebudu se tady při výhodě znalosti vývoje epidemie pouštět do nějakých královských rad, co se mělo v rámci protiepidemických opatření udělat jindy a jinak. Věřím, že se vláda snažila a snaží dělat vše, co je v jejích silách a při svém nejlepším vědomí a svědomí. Čeho by se ale měla v každém případě vyvarovat, je vydávání protichůdných informací a chaotického rozhodování, jak jsme toho byli a jsme často v poslední době svědky.

Dnes se vede diskuse o tom, jestli přísná karanténní opatření nebyla přeci jen až příliš přehnaná, když i odborníci mluví o tom, že bude třeba docílit jistého „promoření“ populace tímto novým typem viru. Jak to vidíte vy?

Domnívám se, že některá opatření byla vskutku přehnaná, jako např. roušky u řidičů bez spolupasažérů, nicméně už přece jen dochází k jejich částečnému uvolňování. Co se mediálně nepříliš vhodně zvoleného slova „promoření“ týče, je třeba obyvatelstvu tento pojem náležitě vysvětlit a zmírnit tak jeho fobie, protože z praxe vím, že dobře informovaný pacient je spokojený a spolupracující pacient. Pokud jde o mě, jsem pro řízené promořování, které se už stejně svým způsobem děje, takže nemá smysl se mu aktivně bránit. Zvýšenou pozornost musíme samozřejmě věnovat nejohroženějším skupinám obyvatelstva, jako jsou senioři a chroničtí nemocní, je třeba dát jim najevo, že nám na nich záleží. Proto jsem do určité míry ochoten i tolerovat některá nesmyslná opatření a brát je jako symbol či gesto, že jsme v tom s nimi. V každém případě je jisté, že se všichni budeme muset naučit s Covid-19 žít.

Fotogalerie: - Dezinfekce náplavky

Statistika nárůstu pacientů dává naději, že by přísná opatření mohla brzo skončit. Jak to vidíte z lékařského pohledu vy? Je načase otevřít ochody, školy, povolit sportovní či kulturní akce? Máme se chystat na to, že v rouškách budeme chodit i během letních tropů?

Přes některé epidemiologické nejasnosti v chování Covid-19 věřím, že s příchodem teplejšího počasí začne epidemie ustupovat a situace se začne normalizovat. Pak by se nemělo alibisticky váhat s postupným rozvolňováním současných opatření. Já osobně si nedokážu představit, že bych se v roušce potil ještě o prázdninách. Je třeba chránit, jak to jen půjde, ohrožené skupiny obyvatelstva, ale není možné dlouhodobě paralyzovat celou společnost.

Působíte jako předseda krajské rady České lékařské komory a tedy zastupujete lékaře ze Zlínského kraje. Ti často kritizovali, že je stát nechal na holičkách a nebyl schopný je vybavit ochrannými pomůckami. Jak byla tato situace vážná? Už jsou lékaři z nejhoršího venku?

Netuším, jak v jiných krajích, ale ve Zlínském kraji byla situace kolem ochranných pomůcek dost chaotická, což hejtman Jiří Čunek ve snaze zbavit se za tento chaos zodpovědnosti v médiích nepravdivě přičítal nespolupráci České lékařské komory. Krajská rada České lékařské komory se důrazně proti těmto jeho nepravdivým výrokům ohradila. Česká lékařská komora totiž opakovaně prostřednictvím svého prezidenta i jednotlivých okresních sdružení nabídla hejtmanům všech krajů aktivní spolupráci a není pravdou, že důvodem problémů v distribuci ochranných pomůcek ve Zlínském kraji bylo nedodání e-mailových adres lékařů krajským úředníkům. Pravdou totiž je, že adresy všech ambulantních lékařů má krajský úřad již dávno k dispozici a to z důvodu jejich povinné registrace. Česká lékařská komora mimo to nemá povinnost a ani nemůže předávat osobní data svých lékařů jiným osobám či organizacím. Postup má být naopak takový, že krajský úřad má lékaře informovat právě prostřednictvím jednotlivých okresních sdružení České lékařské komory. Co se současné problematiky ochranných pomůcek týče, tak podle mých informací nejsou ještě všichni lékaři úplně spokojeni s jejich počtem a kvalitou, každým dnem se nicméně tato situace o trochu zlepšuje.

Fotogalerie: - Senát venku

Mnozí praktičtí lékaři i ambulantní specialisté začali ordinovat „na dálku“. Jak dlouho je podle Vás tento stav ještě udržitelný? Naučí nás tato krize i něco nového v přístupu mezi pacientem a lékařem?

Tato situace je dlouhodobě neudržitelná, závisí však pochopitelně i na stavu a klinických potížích pacienta. Recepty či neschopenky samozřejmě psát na dálku lze, ale žádný lékař si nevezme na zodpovědnost diagnostikovat jakýkoliv závažnější stav pomocí e-mailu či mobilu. Nutno však říci, že v okamžiku, kdy budou lékaři vybaveni adekvátními osobními ochrannými pomůckami, budou všichni svým pacientům okamžitě plně k dispozici. Je třeba, aby si veřejnost uvědomila, že infikovaný, případně nemocný lékař jim rozhodně k užitku nebude.

Jako dlouholetý primář nukleární medicíny máte také zkušenosti s  chodem nemocnic v našem kraji. Ty přešly na „COVID režim“, odložily operace, poskytují jen tu nejnutnější péči. Asi nikomu nezbývá nic jiného, je to tak?

Ano. Situace je tak nová a neobvyklá, že bylo třeba se s ní nějakým způsobem vyrovnat. Nikdo netušil, co bude zítra, proto bylo nejracionálnější, řečeno vojenskou terminologií, přeskupit se a připravovat na eventuální nápor nakažených pacientů. Samozřejmě je na každém oddělení trochu jiná situace, obory první linie, jako třeba ARO a na ně navázané obory, musí být opravdu ve střehu, na jiných oddělení snad bude brzy možný postupný návrat k normálnímu chodu.

Co se ale stane v okamžiku, kdy opadnou tato krizová opatření a nemocnice se vrátí do standardního režimu? Budou mít nemocnice dostatek kapacity na to, aby dohnaly to, co musely odkládat během pandemie? Mají se pacienti připravit ještě na delší čekací lhůty na plánované operace?

Téměř všechny nemocnice v ČR mají již za normálních okolností potíže s personálem. Chybí nám lékaři i střední zdravotnický personál, to je známá věc, Česká lékařská komora na to léta upozorňuje. Teď se tento problém s pracovním přetížením zdravotníků ukáže v plné nahotě a je logické, že se významně prodlouží čekací doba na plánované operace či na některé náročnější vyšetřovací metody.

Velkou diskusi v kontextu s touto krizí vyvolal také fakt, že Zlínský kraj již dříve rozhodl o sloučení infekčního oddělení ze všech čtyř okresních nemocnic pouze do Uherskohradišťské nemocnice. Bylo to podle vás správné rozhodnutí?

Toto nedomyšlené rozhodnutí kraje bylo kritizováno od samého počátku jak Českou lékařskou komorou, tak i zdravotním výborem Zlínského kraje i řadou opozičních krajských zastupitelů, takže v tomto případě nelze říct, že po bitvě je každý generálem.

Zlínské hejtmanství plánuje výstavbu nové nemocnice. Pomohla by tato nová nemocnice Zlínskému kraji lépe zvládnout dnešní pandemii?

V žádném případě. I zde totiž platí jednoduchá poučka, že ani nejmodernější počítače, operační sály či přístroje nemohou nahradit člověka, tedy zdravotnický personál. A to vůbec nemluvím o dalších aspektech, kvůli kterým nejen já osobně považuji hejtmanovu vizi nové nemocnice za nesmysl a nezodpovědný hazard s finančními prostředky občanů Zlínského kraje.

Co by podle vás mělo být největším ponaučením z koronavirové pandemie pro budoucnost?

Žijeme v 21. století obklopení supermoderní technikou, kdy se mnozí z nás domnívají, že je náš svět bezpečný a medicína téměř všemocná.  Je třeba vrátit se na zem, uspořádat si priority a pochopit, že řadu věcí ještě neumíme řídit, ovládat a vlastně ani úplně chápat. Ze všeho nejdůležitější je ale podle mě to, abychom se pod tlakem současné situace nestali lehce ovladatelným, manipulovatelným a vystrašeným stádem, které bezmezně věří všemu, co zaslechne nebo co si přečte a přestane používat své zkušenosti a zdravý selský rozum. To by byla velmi rychlá cesta do propasti. V 80. letech minulého století psal německý sociolog Ulrich Beck o tzv. rizikové společnosti. Psal mimo jiné o tom, že riziková společnost je společností katastrof a nová rizika společnost rozdělují. Kritizoval i přístup tehdejší vědy a medií. Domníval se totiž, že badatelé a media společnost dostatečně neinformují nebo informují zkresleně. Veškerá data lidem zprostředkují pouze prostřednictvím vzorců a grafů, které jsou pro laika nepřístupné. Při své práci přestávají být vědci objektivní, protože pracují v závislosti na tom, co od nich očekává veřejnost. Za nebezpečné považuje i mezní hodnoty, tj. hodnoty škodlivých látek, které jsou pro lidi ještě přijatelné. Domnívám se, že jsme od té doby daleko nepokročili. Proto bych si přál, abychom všichni začali být soudní a používali kritické myšlení. Pokud by tohle bylo byť jej jediným ponaučením z koronavirové epidemie, nebylo by to zas až tak málo.

Psali jsme:

Kardinál Duka krotí vášně: Za některá rozhodnutí bychom vládě měli být vděčni. Srovnávání s dobou komunismu je prý nesmysl

Slavný režisér Kusturica o hanebné civilizaci, kterou potrestala smrt: Každá děvka mohla radit z televize, zatímco vědec byl placen jako řidič kamionu

Alena Vitásková: Velikonoce – svátky jara, nového života a nadějí. Oslovili jsme prezidenta republiky s prosbou a žádostí

Záchrana malých vydavatelů nemůže být jediným krokem, uvedla jednička na knižním trhu, skupina Albatros Media

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.