Krátká, ale těžká otázka. Co se to vlastně děje na Slovensku?
O tom, co se děje na Slovensku po vraždě novináře Kuciaka a jeho snoubenky, už byla napsaná kvanta článků a postřehů, ze kterých jsou lidé evidentně značně zmatení. Politické zemětřesení vyvolané opozicí je zaměřené na emoce občanů, což dokazují demonstrace. Fakta jdou do pozadí. Strana SMER a současná vláda nemá moje sympatie, ale k problematice je třeba přistoupit s nadhledem, který u mainstreamových médií, novinářů a politologů absentuje.
V posledním rozhovoru jsme se bavili o tom, jak Fico opouštěl Visegrádskou čtyřku s tím, že se přimknul k tvrdému jádru EU. „Jeho snaha dostat se do tvrdého jádra EU mu může nakonec zlomit vaz, protože proti tomu vystupují nejen takzvaní extremisté, ale i lidé se značnými politickými zkušenostmi. Vzestup a pád Vladimíra Mečiara musí být pro Roberta Fica noční můrou,“ řekl jste. Co se od té doby změnilo?
Změnilo se mnoho. Po parlamentních volbách v Čechách posilnily nesystémové strany, mezi kterými vyčnívá euroskeptická a protiimigrační strana SPD Tomia Okamury. Prezidentské volby znovu vyhrál Miloš Zeman a moje obavy, že v Čechách se dostanou k moci síly nazývané pražská kavárna, se nenaplnily. V celé západní Evropě posilují euroskeptické a protiimigrační strany, nazývané politickým mainstreamem populistické, nacionalistické, extremistické, xenofobní, rasistické, fašistické a tak dále.
Projevem nové mainstreamové takzvané liberální demokracie Západu je snaha o zvrácení výsledků skutečně demokratických voleb, pokud volby nedopadnou podle představ politického mainstreamu. Příkladem za všechny je Miloš Zeman.
Dobře. Můžete přiblížit, jak to souvisí s tím, co se děje na Slovensku?
Z toho, co jsem popsal výše, vznikla situace, že by mohlo dojít k jakémusi restartu V4, který by ji posunul do pozice respektovaného, až obávaného subjektu EU. Je logické, že tento proces chce někdo nabourat a definitivně zastavit. I když je Slovensko malé, bez něho není V4 kompletní, proto Bruselu přišel vhod starý římský postup „divide et impera“ čili „rozděl a panuj“. Důvěryhodnost EU je na Slovensku jedna z nejvyšších mezi jejími členy, ačkoli celý systém dotací prostřednictvím eurofondů, poskytování grantů, lobbování a tak dále není ničím jiným než zákonem posvěcenou korupcí na nejvyšší úrovni EU.
Toto samozrejmě běžný slovenský občan nevnímá, on vidí jen obrovskou míru korupce a nezákonné přehmaty na Slovensku, které jsou však v principu jen důsledkem korupčního prostředí, které je důsledkem samotného systému fungování EU. Značná čast Slováků by proto upřednostnila i to, aby Slovensko řídila přímo Komise EU, Evropský parlament a Rada.
To, co jsem uvedl, je první stránkou mince. Její druhou stránkou je nevyzpytatelnost pana Fica. Projevovat se zároveň proevropsky a protievropsky je politika, která nevyhnutelně musela nakonec ztratit podporu bruselanů i antibruselanů. Robert Fico seděl na dvou tak vysokých židlích, až padnul ne na zadek, ale rovnou na hubu. Stačila vražda jednoho málo významného, ale mladého novináře a jeho snoubenky, čehož takzvaná bratislavská kavárna čili neziskovky a mediální mainstream v spolupráci s opozicí elegantně využily.
Co srovnávání s Majdanem?
Podobnost s děním na Ukrajině je až zarážející. Janukovyč nepodepsal asociační dohodu s EU, ihned byl obviněný z korupce a dalších „zločinů“ (myslím, že za jeho éry též došlo k smrti nejakých novinářů) stejně jako ze střelby do demonstrantů a radikální menšina spolu s užitečnými idioty uskutečnila na Majdaně převrat za přímé pomoci západních činovníků. Dezorientované masy jen hloupě přihlížely.
Jak dopadla Ukrajina, vidíme v přímém přenosu. Fico se choval podobně, blouznil o jádru EU, zároveň se ale vzpíral v otázkách imigrace, Instabulské úmluvy či Dublinu IV. Nevyužil ani období, když SMER vládnul úplně sám. Most-Híd je sbírka zrádců a Slovenská národní strana je ze situace vyděšená, je neschopná přiměřeně reagovat. Slováci vůbec netuší, že se hrnou do nové totality s názvem liberální demokracie Západu. Když se konečně proberou a pochopí, o co jde, může být pozdě.
Psali jsme:
Co za tím vším může být?
V podstatě celému novinářskému mainstreamu se přilepilo označení prestituti a něco bylo potřeba udělat, nějaký úhybný manévr, aby se tohoto označení zbavili. Začali brojit proti konspiračním teoriím a fake news, které prý šíří alternativní média (sem jsou zařazované i Parlamentní listy), i kdyby jakkoli pravdivě popisovala realitu.
Platí staré římské Cui bono? – Kdo má z toho prospěch? Na Západě imigranti – černošské, pákistánské a další gangy – terorizují Evropany, přičemž tento teror vyústil už k stovkám obětí. Řečnická otázka: Slyšel už někdo o existenci belošských gangů v muslimských či černošských zemích? Já ne. Například ve Francii donedávna platil výjimečný stav, bezpečnost na Západě je mizerná, avšak predstavitelé EU to neznepokojuje a snaží se přesunout toto multikulturní obohacení i do našich zemí. U nás zabijou jednoho novináře i s přítelkyní a je z toho celoevropský problém, což je víc než podezřelé.
Řeknete něco přímo k té kauze?
Rozebírat detaily kauzy nemá smysl, je to vhodné pro bulvár, informace je potřeba filtrovat. Pro mě byl záchytný bod projev slovenského prezidenta Kisky, ze kterého usuzuji, že hrozba politického převratu je reálná. A vývoj situace to jen potvrzuje.
Vážně?
Abych se nečvachtal v konspiračních teoriích, dovolil bych si použít mou osvědčenou metodu abstrakce. Pokud víme, koho reprezentuje slovenský prezident Kiska, potom víme, že za ním stojí stohlavá hydra. Sofistikovaný útok na emoce lidí je součástí hry o budoucnost Slovenska, V4, zemí východní Evropy stejně jako o celou Evropu. Pokud by Robert Fico zaujal pevný postoj jako Orbán, tak by mohl bez problémů a důvěryhodně dokázat, respektive dokazovat, že je pro některé kruhy EU stejně jako neziskovky napojené na Sorose nepohodlný a dostat kauzu Kuciak do úplně jiné polohy. Musíme proto přesně pojmenovat, proti čemu jsme a co jsme.
V jakém smyslu?
Ronald Reagan na otázku, jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií, odpověděl bonmotem, že je to takový rozdíl jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou. V současnosti se sluníčkáři, humanisti a spol. ohánějí liberální demokracií. Měli bychom jim dát jasně a jednoznačně najevo, že rozumíme ideologické podstatě tohoto pojmu, a proto vnímáme rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií taktéž jako rozdíl mezi kazajkou a neomarxistickou svěrací kazajkou politické korektnosti Západu.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, proti čemu jsme a pro co jsme. Bez nekompromisního ideologického boje však není možné uspět. Neomarxistické revoluci shora, řízené finančním oligarchou, je třeba zabránit jakýmikoli prostředky. V principu jde o substituci žalobce a žalovaného. V současné neomarxistické relativizaci společnosti totiž platí: následek se stává příčinou, obět pachatelem a šarlatánství vědou.
Psali jsme:
Ing. Pavel Fendek je ekonom a zakládající člen Inštitútu národnej politiky. Fendek se problematice imigrace systematicky věnuje od vstupu Slovenska do EU. Své analýzy a závěry z nich přednáší od roku 2008 na Medzinárodných politologických dňoch v Prešově a Košicích a též je prezentuje ve sbornících z těchto konferencí. Je autorem knih „Súmrak európskej civilizácie. Barbari sa zmocňujú Európy“ a „Evropa ve smrtelném sevření multikultralismu a islámu“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
