Nová německá koalice má v plánu do roku 2030 zajistit původ alespoň 80 % energie z obnovitelných zdrojů, přičemž až 2 % rozlohy mají být vyhrazena pro expanzi větrných turbín, jejichž výkon by se měl ztrojnásobit. Fotovoltaika by se pak měla zečtyřnásobit. Jsou podle vás Němci schopni tyto velkolepé plány naplnit? A za jakou cenu?
Myslím, že je potřeba uvážit, že i obnovitelné zdroje jsou vytvářeny z nějakých surovin, počínaje hliníkem přes měď a lithium. Podívejme se na vývoj cen těchto surovin, na jejich světovou kapacitu, a pak začněme počítat, jestli zvýšená poptávka po těchto surovinách, koncentrovaná v tak krátkém čase, náhodou není faktorem masivního růstu cen těchto komodit.
Budete se o Vánocích omezovat při setkávání s přáteli a příbuznými?Anketa
Scholzova vláda by do roku 2030 chtěla opustit uhlí a plánuje, že páteří německého energetického mixu se má stát plyn, ideálně ten obnovitelný. I tuto složku však Němci plánují do roku 2045 vyřadit. Jak se díváte na takto radikální příklon k obnovitelným zdrojům?
Německo má jako země k radikálním krokům sklony a většinou jejich pochod ke světlým zítřkům odnáší celá Evropa. Očekávám nicméně, že ekonomická realita nakonec zvítězí a prosadí se komplexnější přístup, vždyť ekologická zlepšení se netýkají jen energetiky.
V souvislosti s plynem je nutné pozorovat i dění okolo Nord Streamu 2. Polský premiér Mateusz Morawiecki varuje, že jeho zprovoznění by vystavilo Ukrajinu a Evropu zvýšenému tlaku z Moskvy, a navrhuje, aby spouštěn nebyl. Je podle vás reálné, že za současných okolností ke spuštění Nord Streamu 2 opravdu nedojde? A je Morawieckého poznámka platná?
Premiéru Morawieckému prostě vadí, že Nord Stream obchází Polsko, které nebude mít peníze z tranzitu. Ono se totiž často za všemi těmito řečmi o vyšších hodnotách a jediné správné ideologii neschovává nic jiného než kšeft, jen zabalený do vzletných řečí.
Budou Němci po případném spuštění Nord Streamu 2 pod větším vlivem Ruska? A existuje k tomu v současné situaci nějaká alternativa?
Plynovod jako potrubí vedoucí z místa A do místa B znamená propojení a vzájemnou závislost. To slovo vzájemné bych podtrhla. Německý přístup k plynu je logickým následkem příklonu k obnovitelným zdrojům energie, které jsou ve svých dodávkách vrcholně nestabilní, což zrovna my v ČR zachraňující Německo před blackouty dobře víme. Pokud nechcete ani jádro, ani uhlí a teď odmítáte plyn, je možnost se vrátit na strom a pojídat ořechy. Nebo se vážně bez ideologických žvástů bavit o vyrovnaném energetickém mixu a o tom, že moderní ekonomika spojená s digitalizací prostě energetické zdroje potřebuje. Překvapivě je pak berete ze státu, který je energeticky velmi bohatý. Čekám, že nějaký zelený ideolog doporučí, abychom brali energetické zdroje ze zemí, které žádné nemají, ale zato jsou ideologicky na „správné straně“.
Harmonizovaný index spotřebitelských cen vzrostl v Německu meziročně o šest procent. Velmi zdražily potraviny, jejich košík je s cenami na takřka 114 % roku 2015, ještě před rokem byl přitom jen na 108,9 % roku 2015. Lze hovořit o tom, že se v Německu roztáčí inflační spirála?
Bude válka mezi Ruskem a Ukrajinou?Anketa
Inflace se nevyvíjí dynamicky jen v Německu, ale v celé EU, i ve Spojených státech. V EU nejvíce zdražují energie, což se pak následně promítá do dalších cen, také do cen potravin. Prozatím bych o inflační spirále nehovořila. Evropská centrální banka zatím úrokové sazby nezvyšuje s vysvětlením, že se jedná o dočasný jev, inflační tlaky by měly podle ní zmírňovat ve druhé polovině roku 2022. Je třeba dodat, že ECB se nalézá v těžké situaci, protože zvýšení úrokových sazeb v kombinaci s velmi vysokým zadlužením řady zemí by mohlo ohrozit některé země eurozóny, a tím i její existenci.
Počátkem prosince bylo oznámeno, že EU nebude v roce 2022 revidovat své plány na redukci emisí do roku 2030. Lze to považovat za dobrou zprávu?
Lze to považovat za důkaz toho, že zelená ideologie je v EU pevně ukotvená. Zdá se, že jí nesmí stát nic v cestě, ani budoucnost evropské ekonomiky a už vůbec ne životní úroveň domácností.
Evropská unie stanovila první verzi „zelených“ pravidel. Ta mají investorům dát jasný návod, do kterých projektů se v budoucnu vyplatí investovat, aby byla investice označena za ekologickou a měla pak nárok na veřejné subvence. Považujete takový přístup k subvencování za správný?
Na prvním místě je třeba se ptát, zda je vůbec „správná“ celá ta zelená cesta, kterou se byrokracie EU chce vydat. Podle mého názoru, pokud bychom se bavili o skutečně odpovědném přístupu vůči životnímu prostředí, pak v něm musí figurovat lokální ekonomika včetně zemědělství, což je ovšem v rozporu s tím, co EU v rámci zemědělské politiky dělá, prodloužení životního cyklu zboží (viz zákonná záruka a různá „kazítka“), masivní podpora veřejné dopravy. Vzhledem k nekonzistentnosti politik EU ve mně klíčí podezření, že se jedná o přerozdělení prostředků „správným firmám“, a otevírají se tím obrovské kanály pro dobývače renty.
Má a může podle vás vyhrávat „odpovědná“ ekonomika nad tržními principy?
V takzvané tržní ekonomice země, které se snažily zmodernizovat nebo vytvořit si nějakou výhodu, vždy podporovaly cíleně určitá odvětví. Pokud se nechceme vracet do 18. století k začátkům USA, uveďme třeba Reaganovu systematickou podporu odvětví polovodičů. Zářným příkladem je vládní politika všech takzvaných asijských tygrů. Takže to, že se nějaká země zmodernizovala „sama“, je absolutní mýtus.
Je ovšem důležité, co si daná země vybere, jak tuto strategii formuluje a samozřejmě jak se projeví z dlouhodobého hlediska. Připomněla bych, že německá průmyslová strategie, sestavená ještě „starým“ ministrem průmyslu Peterem Altmaierem, nemilosrdně konstatuje zaostávání evropského průmyslu vůči zahraniční konkurenci, zejména USA, Číně a Japonsku. A dále je nutné uvést, že ke Green Dealu nemáme relevantní analýzy – máme jistě ideologické nadšení – ale já bych raději podrobné zpracování dopadů na jednotlivé země, regiony, sektory a samozřejmě domácnosti.
Podle nově zveřejněného dokumentu bude mít od roku 2026 na podporu nárok pouze výroba automobilů produkujících nulové emise. Tedy již za čtyři roky přijde takto výrazný krok. Není to vzhledem k současnému stavu nových technologií příliš brzo? A pokud ano, jaké to může mít důsledky pro obyčejné obyvatele EU?
Obrovský tlak na rychlost znamená, že byrokraté chtějí využít situaci, kdy v Německu je zelená vláda a ostatní země se zatím nezmohly na silnější odpor. Jak už jsem uvedla, země EU v posledních dekádách ztrácely své konkurenční výhody zejména vůči výše uvedenému trojlístku. Automobilový průmysl byl jedním ze sektorů, kde si ještě evropské firmy vedly zdatně. Vedení EU se zřejmě domnívá, že tímto tlakem na rychlost upevní náskok v tomto odvětví. Strukturální změny ovšem kromě dostatečného financování (což je zásadní otázka, kdo to bude platit?) vyžadují také čas.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
