Slavíme sto let republiky. Jak naši zemi v současné době hodnotíte? Byli by podle vás na nás naši předkové hrdí? Za co by nás podle vašeho názoru naopak odsoudili?

Kéž by naše země byla ještě více hrdou a sebevědomou, ale zejména si byla více vědoma právě odkazu našich předků a zodpovědnosti vůči budoucím generacím. Vždy jsem zastával názor, že kdo se nepoučí z minulosti, je odsouzen ji opakovat. Myslím si tedy, že právě nad opakováním chyb by předkové nejen kroutili hlavou.

Ozývají se hlasy, že vlastně není co slavit. Jednak „ta“ republika už neexistuje, a navíc je prý rozkradená a zaprodaná. Je na tom něco pravdy?

Připomínání si historie posledních sta let považuji za velice přínosné. Zvláště když se občas podívám na ony ankety v médiích, kde lidé napříč věkovými skupinami mnohdy nevědí ani, co se v jejich zemi dělo před 30 lety, natož před 100. Mnohé to vysvětluje, mnohé to vypovídá o našem školství i o nás samotných. V hodnocení stavu naší země bych nebyl tak příkrý, ale že je stále co zlepšovat, je více než jisté.

Právě 28. října uděluje prezident tradičně státní vyznamenání. Stejně jako v minulých letech se ale opět ozývá kritika k jeho výběru. Tentokrát například vůči Michalu Davidovi. Co vy říkáte jak na prezidentův „výběr“ vyznamenaných, tak na kritiku? A co říci na to, že když vyznamenával Václav Havel, terčem kritiky takto rozhodně nebyl?