Co říkáte tomu, že se v současné době spojují oslavy 70. výročí konce druhé světové války s Putinovskou politikou, že prostě aktuální politika poznamenává uctění památky milionů padlých sovětských vojáků?

Domnívám se, že to je záležitost naše, abychom projevili vděčnost za to, že jsme byli ušetřeni záhuby, kterou nám Německo připravovalo. Nechceme-li revidovat historii, což se bohužel i někteří politici a publicisté u nás pokoušejí, chtějí měnit historickou paměť nebo nám vnucovat pohledy nacistů a neonacistů, jsme povinni zůstat věrni těm protinacistickým koncepcím, které vznikly díky spojeneckému boji proti ideologii, kterou nacistické Německo a jeho spojenci představovali. To je přece otázka demokracie, jestli tomu chceme být věrni. Chtěl bych upozornit, že tehdy, v době války, Československo ústy svého prezidenta proklamovalo, že bylo ve válečném stavu s Německem již od září 1938, kdy oddíly ordnerů (polovojenská uniformovaná organizace Henleinovy Sudetoněmecké strany, budovaná po vzoru nacistické SA – pozn. red.) podporované Německem vstoupily na území Československa a Československo se proti nim muselo bránit. Ten válečný stav byl ukončen vítězstvím nad Německem 9. května.

Co máte konkrétně na mysli, když říkáte, že se u nás někteří politici a publicisté pokoušejí měnit historickou paměť, nebo dokonce vnucovat nám pohledy nacistů a neonacistů?

Zaznamenal jsem i u nás názory o tom, že postup Rudé armády nebyl osvobozením, ale že byl okupací.