Putinova invaze na Ukrajinu vyvolala volání po modernizaci a dozbrojení nejen české armády, ale i většiny armád NATO. Jde o nevyhnutelný a žádoucí trend?
Co vy a letní dovolená?Anketa
Najednou se zdají být všichni v šoku a ti, kteří ještě včera tvrdili, že výdaje na obranu jsou zbytečně vysoké, dnes volají po modernizaci a dozbrojení vlastních armád. Potřeba modernizovat a dozbrojovat by neměla být módním trendem, ale základním úkolem každé zodpovědné vlády. Tvrdím to dlouho a dnes se ukazuje, že oprávněně.
Vlády A. Babiše slibovaly slušné investice do armády, ale ty se neuskutečnily. Nepodařil se ani minimálně 8 let připravovaný nákup bojových vozidel pěchoty (BVP). I nyní slyšíme z úst nynější ministryně obrany Černochové velké plány – nákup nových stíhaček, moderních tanků i těch „nešťastných“ BVP. Myslíte si, že se této vládě podaří realizovat alespoň jeden z těch tří velkých cílů, tedy co se týká nákupu těžké výzbroje pro naši republiku?
Většina našich vlád by mohla soutěžit o největší ignoranci potřeb vlastních ozbrojených sil. Lidé často ztrácejí paměť, pro politiky to platí dvojnásob. Proto je nutné občas se podívat do nedávné minulosti. Když si rekapitulujeme investice do vlastní obrany po roce 1989, naskytne se nám tristní pohled. Málokdo si dnes vzpomene na dobu, kdy se rozhodlo, že bude plně profesionální armáda. Kolik vojáků, techniky a prostředků se plánovalo? Pozemní síly měly mít jednu mechanizovanou divizi o třech mechanizovaných brigádách, dělostřelecké brigádě a dalších podpůrných prostředcích. Vzdušné síly pak jednu smíšenou leteckou divizi. Celkem 35 tisíc profesionálních vojáků a 10 tisíc občanských zaměstnanců. Z rozpočtu mělo být vyčleněno 2,2 procenta HDP a plně operačních schopností se mělo dosáhnout v roce 2010. Ale přišly povodně, druhé povodně, afghánizace armády, „rozpočtová zodpovědnost“ a spousta dalších hesel a výmluv vedoucích k tomu, že výdaje na obranu roků 2014 a 2015 poklesly pod 1 procento HDP. Vše ve stylu: Sliby se slibují, blázni se radují.
Politiky sice pak poněkud zneklidnila ruská anexe Krymu, ale vlastní obrana se víceméně opírala o víru, že když bude zle, tak nám NATO pomůže. Pro dokreslení si dovolím citaci ze svého vystoupení na Žofínském fóru v roce 2012: „V mnoha dalších ohledech se realita ČR kryje s vývojem v EU, tedy snižuje se obranný rozpočet, snižují se prostředky na akvizice, snižují se zdroje na obranný výzkum a vývoj ...“
Tristní situaci dneška nezavinil covid ani válka na Ukrajině. Je to důsledek dlouhodobé ignorance vlastní obranyschopnosti a odmítání vnímat bezpečností hrozby. Tváří v tvář tomu, co se dnes děje na Ukrajině, se řada kroků let minulých ukazuje jako obrovská chyba. Třeba definitivní vyřazení raketometů z výzbroje Armády České republiky v roce 2010, ke kterému došlo přes varování odborníků. Za bývalého ministra obrany Metnara se akvizice klíčové techniky trochu pohnula dopředu. Příkladem budiž nákup 155 mm houfnic, které mají nahradit 152 mm houfnice DANA, zavedených do armády v roce 1977. Ale stále ještě zbývá řada vojenské techniky, jejíž bojová hodnota daleko zaostává za potřebami. Takovým typickým představitelem jsou bojová vozidla pěchoty BVP-2, které do naší armády byla zaváděna už v roce 1987. Ale i některé v minulosti uskutečněné modernizace jsou daleko za zenitem. Musíme si uvědomit, že dnešní zbraňové systémy jsou plné výpočetní techniky. Čímž je dáno, že dvacet let stará modernizace je už dávno nedostatečná. Příkladem může být modernizace tanku T-72 z konce devadesátých let.
Jak se dotažení nákupů nové techniky a zapojení domácího průmyslu do těchto projektů zhostí současná vláda, neumím říct. Slova se hezky poslouchají. Ale pouhá slova bojovou hodnotu naší armády nezvýší. Život mě naučil věřit jenom tomu, co se už stalo. Proto je nutno s hodnocením počkat.
Fotogalerie: - Řehka generálmajorem
Česká republika zcela správně podporuje napadeného v současném válečném konfliktu, tedy Kyjev. Patří k největším dodavatelům zbraní na Ukrajinu, včetně těžké výzbroje. Jedná se o správný krok, jak uvádějí někteří bezpečnostní experti? Skutečně je pro nás výhodné se zbavit zakonzervované výzbroje a nakoupit novou techniku i nyní za velmi prekérní finanční situace? Nepřehnali jsme to s těmi zásilkami raketometů, děl, tanků a BVP? Budeme schopni to v rozumné době nahradit, abychom neohrozili bezpečnost naší republiky?
Dodávky vojenské techniky na Ukrajinu se dají rozdělit do dvou skupin. Jedno byly dodávky od českého ministerstva obrany, druhé od firem českého obranného průmyslu.
O tom prvním rozhodovala vláda a šlo o dar. Bylo to celé spektrum pro armádu České republiky již nepotřebné techniky od pistolí ráže Makarov až po těžkou techniku jako jsou tanky T-72. Jsem přesvědčen, že nic z toho nikterak nesnížilo bojovou schopnost naší armády.
Druhá skupina dodávek, tedy prodej vojenské techniky od českých výrobců ukrajinské straně, byla zpočátku zajišťována z vyrobených zásob původně určených odběratelům z jiných zemí. Nyní už české firmy, v rámci svých kapacit a materiálových možností, vyrábějí techniku podle požadavků ukrajinské strany. Ani to neohrozilo obranyschopnost České republiky. Naopak to umožnilo českým výrobcům plně aktivovat své výrobní schopnosti. A vládě tak dalo šanci si uvědomit, jak to vlastně s reálnou obranyschopností opravdu vypadá.
Tento rok dominuje našim životům válka na Ukrajině. Tu bez diskuse rozpoutal Putin. Ohlížet se zpět už nemá smysl, ale pokud tak učiníme, co jsou základní faktory vzniku této války? Kde leží její příčiny a jaké poučení si, po úvaze, vzít do budoucna?
Analýzu toho, co vedlo ruského prezidenta Putina k rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu, bych ponechal v tento moment stranou. Ne, že bych nechtěl kousnout do kyselého jablka, ale je to nejen na samostatný článek, ale dokonce na rozsáhlou odbornou stať, do které musí být zapojena řada odborníků, reprezentujících rozdílné názorové proudy. Ať ruského prezidenta k napadení Ukrajiny vedlo cokoliv, tak se jedná o válku nelegální a nelegitimní. A těm, kteří mi budou argumentovat, že stejně nelegální a nelegitimní byl americký útok na Irák, bych odvětil, že sice mají pravdu, ale válka na Ukrajině ovlivní naše životy mnohem více než svržení vlády Saddama Husseina. Dostáváme se zpět do studené války. O tom svědčí i nedávné rozhodnutí NATO téměř zdesetinásobit velikost sil rychlé reakce.
Už jenom to, že si myslíme, že našim životům dominuje válka na Ukrajině, je špatnou zprávou. Ve skutečnosti je kvalita našich životů ovlivněna spoustou dalších neřešených věcí. Drahota, historicky nejvyšší inflace, znehodnocování úspor občanů, neúnosný růst cen energií, nedostatek surovin a materiálů nutných pro fungování našeho průmyslu. K tomu všemu se ještě přidává rozdělení společnosti, odmítání jakéhokoliv jiného názoru, které je doprovázeno snahou o cenzuru. Je toto důsledek války na Ukrajině? Ne, je to logické vyústění chyb udělaných v minulosti i v současnosti. Když k tomu připočtu nelegální migraci, která v západní Evropě vedla k vytvoření no-go zón, a frustraci původních obyvatel, nečekají nás klidné časy.
Psali jsme:
Co dělat pro to, aby válka byla ukončena do konce roku, pokud je to vůbec reálné? A lze po Ukrajincích, kteří trpí, žádat územní či jiné ústupky?
Ukončení bojů i za cenu křehkého příměří by bylo tou nejlepší zprávou, která by nás mohla potkat. Ale nevěřím tomu. Pro Ukrajince je nepřestavitelné, že by měli obětovat jakoukoliv část svého území. Navíc oprávněně nemohou věřit ruským představitelům, že by se v budoucnu nepokusili získat další ukrajinské území.
Na druhou stranu každé další pokračování tohoto konfliktu povede k dalším mrtvým, k fyzickému a psychickému utrpení spousty lidí a k vyčerpání ekonomiky. A hlavně k zasetí nenávisti na další desítky let.
Jediné, co můžeme dělat, je nadále dodávat vojenský materiál ukrajinské straně a doufat, že se ve světě objeví nějaká osobnost, která přivede Ukrajince a Rusy k jednacímu stolu.
Leží na Miloši Zemanovi, Angele Merkelové či Emmanuelu Macronovi vina za přílišnou vstřícnost vůči Rusku? Lze například Miloši Zemanovi vyčítat, že ani po kauze Vrbětice svůj postoj k Rusku nezměnil? Vůči Putinovi otočil až po vypuknutí invaze...
Hodnocení dějin by se mělo dělat nejdříve po padesáti letech. Teprve tehdy se otevírají archívy a lze se dostat k výrazně věrohodnějším, než jsou mediální výkřiky politiků. Ale i tehdy se nedá říct, že se doberete k pravdě. Říká se, že dějiny píše vítěz A ta pravda vítěze je pak lidem servírována.
Nikdo dnes nevíme, jak by vypadalo Rusko, kdyby v jeho čele stál někdo jiný než Vladimír Putin. Co kdyby to byl nějaký slaboch a Rusko by se rozpadlo a k jaderným zbraním by se dostali nějací šílenci, kteří by je neváhali použít? Nebo by se k moci dostal nějaký ještě větší autokrat či dokonce diktátor? Možná i toto měli evropští lídři na paměti, když byli vstřícnější k režimu v Rusku. Navíc každý ví, že jediná šance, jak zabránit hrozící válce, je s protivníkem hovořit.
I liberální komentátoři přiznávají, že naše sankce obtížně srazí Rusko na kolena tak, abychom přiměli jeho obyvatele povstat a válku ukončit. Padají slova o ,,divné“ a zlé nátuře ruského národa, který je prý z povahy imperialistický a zamindrákovaný, takže se mu válka vlastně líbí. Dáváte těmto úvahám za pravdu? Jak na tyto názory nahlížíte?
Sankce dávají smysl pouze v situacích, kdy sankcionovaného silně postihnou a zároveň máte sílu je vymoci. Dává smysl říkat: „Já od tebe nekoupím něco, co nutně potřebuji ke své existenci, a ty to kdykoliv můžeš prodat někomu jinému?“
Ačkoliv od anexe Krymu uplynulo osm let, země Evropské unie se ani nezačaly snažit o vymanění ze závislosti na dovozech surovin z Ruska. Nemyslím tím pouze plyn, ale i další suroviny nutné k našemu fungování. Titan, hliník, ferroslitiny, chrom, nikl, umělý kaučuk. To vše jsou suroviny, které se objevují ve zboží našeho dennodenního používání a dovážely se z Ruska.
Co se stane, když to z Ruska nenakoupíme? Rusko to prodá jinam se ziskem – a evropské země, aby zabránily nespokojenosti svého obyvatelstva, to koupí jinde dráž a budou se tvářit, že to nebylo z Ruska. To, že sankce se míjejí účinkem, nesvádějme na ruský národ. Historie naučila běžné Rusy žít střídmě.
Zato v rozmazlené západní Evropě jsou všichni na zhoršení životní úrovně setsakra citliví. Může v tomto prostředí vystoupit nějaký politik a říct: „Musíme se vymanit ze závislosti. Zapomeňte na zelenou Evropu, jinak v zimě zmrznete. A počítejte s tím, že vám za barákem začneme hledat nové naleziště surovin a doly co nejrychleji otevřeme.“ To by jako politik okamžitě skončil.
Sám jsem zvědav, jak soudržnost v Evropské unii bude fungovat, až Rusko přestane na podzim dodávat plyn.
Jak si vysvětlit, že sankce uvalují na Rusko převážně země Západu, zatímco Čína, Indie a jiné země BRICS, stejně jako například africké či arabské země, s Ruskem dále nerušeně udržují styky. Proč Západ ztratil schopnost izolovat svého nyní největšího soupeře? K jakému vývoji to v mezinárodních vztazích povede?
Západní Evropa už dávno nehraje ve světě ekonomický ani politický prim. S bídou tak druhé housle. Jen je otázka, jak ještě dlouho bude hrát aspoň ty druhé housle. Když budu srovnávat kvalitu života zde a v jiných částech světa, jsem rád, že žiji v Evropě. Jiný pohled, mnohem tristnější, nám dává srovnání výkonnosti ekonomik, byrokratické zátěže a dynamiky růstu.
A ve světě platí, čím více peněz za vámi stojí, tím větší máte hlas. Čína, Indie, ale i další ekonomické štiky ví, jaká je síla, nebo přesněji slabost, západní Evropy. Proč by tedy měly pomáhat řešit nějaký evropský problém? Starají se o to, co je dobré pro ně. Válka na Ukrajině je pro ně dokonce výhodná. Ekonomicky se vyčerpává jejich potenciální konkurence. Válka jim díky nedostatku surovin a materiálu umožňuje zvedat ceny a zlepšovat ekonomiku, ale i politickou pozici.
Jaký bude další vývoj? Nějakou dobu si budeme ještě hrát na pupek světa, ale naši obyvatelé budou chudnout. Občané třetího světa přestanou být ochotni dělat na nás za hrst rýže, objeví se nové silné ekonomiky a dojde k snahám o přerozdělení světového vlivu. Což v historii nikdy nepřineslo nic dobrého. Každá civilizace má časy svých vrcholů a časy zániků. Šílené nápady z pera Evropské komise, jako je nedávno předložená regulace domácího chovu slepic, nám tu cestu jen urychlí. Zánik každé vyspělé civilizace byl doprovázen obdobnými nesmysly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Štěpán
