Do jaké míry rozhodlo prezidentské volby téma migrace? Zařadili jsme se skutečně mezi národy, které nechtějí multikulturní vstřícnou politiku? Je to definitivní? Nebo se v republice, jak tvrdí například Jiří Pehe, za několik let změní atmosféra, protože je spojená s demografickým vývojem? Tedy, že starší, tvrdě levicová generace už později nebude tolik ovlivňovat volby?
Téma migrace mělo velký vliv na rozhodování voličů, alespoň těch váhajících. Byla to naprosto lživá podpásovka ze strany Miloše Zemana, respektive jeho přátel, kteří distribuovali hesla typu stop migraci. Český prezident má vliv na migraci stejný jako na vývoj na newyorské burze, národní řešení tohoto problému má v rukou vláda a evropské rozhodování, které je podstatné, řeší orgány Evropské unie. Český prezident může tyto otázky tak maximálně okomentovat, stopku však vystavit nemůže.
Vyvolání strachu mělo silný dopad na starší generaci, mladší lidé tomu podlehli méně, ale je to otázka poznání, zkušeností, světového rozhledu a schopnosti kritického myšlení. Nicméně platí, že tímto tématem se agitace Miloše Zemana postavila do stejné roviny s populistickým Okamurou.
Právě Tomio Okamura nyní víří vody české politiky. Byla jeho slova o koncentráku v Letech u Písku podle vás skandální? On teď říká, že nezpochybňuje, že tam lidé trpěli, ale vadí mu, že se kvůli tomu má bourat vepřín. Každopádně mudroval na téma „byl tábor oplocený, či ne“. Měl by být odvolán z vedení Sněmovny? Ale mnohem důležitější ještě je, že spolu s ANO a KSČM pokročil při jednání o zákonu o obecném referendu. ANO nechce, aby referendum připouštělo hlasování o Czexitu, nicméně i tak to vyvolává zděšení. Jste vy sám pro zavedení referenda? A když ano, tak v jaké podobě?
Tomio Okamura by měl být z postu místopředsedy Poslanecké sněmovny (PS) odvolán, nebo alespoň by se mělo toto odvolání zkusit. Ukázalo by se tak, jak pevná vazba je mezi ANO a SPD a jak dalece jsou poslanci ochotni potlačit své svědomí ve prospěch nějakých politických machinací. Místopředseda PS má důležité postavení i v mezinárodních kontaktech, zastupuje Sněmovnu na různých mezinárodních fórech, je proto nepředstavitelné, aby svoje názory na této úrovni prezentoval. Obecné referendum měly ve svých programech téměř všechny strany, je jenom otázka parametrů tohoto hlasování a vymezení možných témat. Mezinárodní smlouvy by neměly být předmětem referenda, nicméně o vstupu do EU referendum proběhlo, tak se logicky nabízí i opačný proces. Lépe než projevit strach z případného negativního výsledku bych dal přednost víře ve vlastní sílu proevropských politiků, kterých je většina, přesvědčit veřejnost o setrvání a aktivní účasti v tomto společenství evropských národů. Projevíme-li strach z tohoto rozhodování, dáme Okamurovi do ruky téma, které bude neustále vyvolávat a vzbuzovat dojem, že je veřejnost o něco ochuzena, protože nemůže rozhodnout o našem setrvání v EU.
Psali jsme:
Pojďme nyní zpátky ke zhodnocení prezidentských voleb. Hovoří o tom analýzy a komentátoři přidávají své názory na to, proč volili prezidenta Zemana spíš lidé starší nebo z chudších regionů, Drahoše naopak lidé vzdělanější a mladší. Svůj náhled přidal i komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, který se nedomnívá, že v sociodemografii je skutečné vysvětlení: „Možná je tak pravdě nejblíž publicistka Alexandra Alvarová, jež napsala, že nejhlubší dělicí linie vede mezi strachem z budoucnosti a nadějí. Zdroje strachu: stáří, nemoci, dluhy, technologie, propaganda, změny ve světě, nedůvěra v lidi. Zdroje naděje: víra, děti, vzdělání, zdraví, důvěra ve vlastní síly, v technologie, schopnost domluvit se cizím jazykem, ekonomická jistota, důvěra v lidi.“ Je to podle vás tak, že lidé, kteří volili Zemana, mají strach z budoucnosti a chybí jim naděje?
Každá podobná analýza, případně postvolební průzkum má svoji vypovídající hodnotu a kousek pravdy. Z hovorů, které vedu s lidmi, nabývám dojmu, že nelze dělat dělicí čáru mezi starší a mladší generací, mezi lidmi vzdělanými a méně vzdělanými, mezi kavárnou a hospodou. Je jisté, že základnou pro Miloše Zemana byli lidé mající větší vztah k minulosti, ať už dávné, nebo pozdější, příznivci Jiřího Drahoše tvořili liberálnější základnu s představou radikálnější změny. Tyto základny by samy od sebe nestačily na potřebná procenta, tvoří tak maximálně polovinu hlasů, druhá polovina je postavena na emocích, morálce, potřebě být veden a řízen, představě, jak by měl prezident vypadat, co všechno pro nás může udělat, zda se budeme mít lépe atd. Nutno dodat, že tyto představy jsou většinou nenaplnitelné, neodpovídají ústavnímu postavení prezidenta, ale jsou v nás zakořeněny už od doby T. G. Masaryka.
Průzkum Lidových novin od agentury Median ukazuje, že část voličů Jiřího Drahoše a nevoličů přijala vítězství Miloše Zemana. Podle průzkumu totiž 54 procent lidí je s tím, že Zeman vyhrál, spokojeno a pouze 37 procent spokojeno není. Ve světle těchto čísel, jak vážné je to se slovy, že je národ rozdělený, půl pro Zemana a půl pro Drahoše? Jak výsledek číst, jaká atmosféra nyní ve společnosti vlastně panuje?
Názorové rozdělení společnosti stále trvá. Ono nevzniklo v předvolební době, červené a zelené karty se objevily již před několika lety a vyjadřují zásadní postoje k politickému zaměření prezidenta Zemana. S ohledem na moji předchozí odpověď se domnívám, že převažující spokojenost se současnou volbou není nijak dramatická a odpovídá volebnímu výsledku. V případě, že by se do druhého kola dostali kandidáti Jiří Drahoš a Pavel Fischer a kdokoliv z nich by zvítězil, byla by následná spokojenost s novou hlavou státu daleko vyšší.
Na své poslední tiskové konferenci znovu prohlásili šéfové lidovců, že vytvoření stabilní většinové vlády je teď v rukou jen a jen Andreje Babiše, jelikož jak KDU-ČSL, tak ČSSD je připravena jít s hnutím ANO do vlády, pokud nebude v jejím čele trestně stíhaná osoba. Podle názorů některých politiků i novinářů by se prý mělo teď skutečně ukázat, oč vlastně Andreji Babišovi jde. Jestli jen o získání nejvyššího politického postu a uplatnění svého vlivu i v ekonomických záležitostech, anebo o prospěch celé České republiky, která by se jinak s menšinovou vládou za podpory jen extremistických stran mohla dostat do částečné mezinárodní izolace. Dá se s tímto názorem souhlasit?
Výsledek posledních voleb do Sněmovny připravil politikům skutečně obtížný rébus. Vítězný lídr čelí trestnímu stíhání, nezanedbatelné zastoupení mají dvě téměř nepoužitelné strany, k tomu i částečná nevraživost některých představitelů politických klubů a poněkud překvapivě vyspělý nováček – Piráti. Návrh lidovců na sestavení vlády bez Andreje Babiše, případně bez lídrů dalších stran se zdá být ideálním řešením, ale je spíše idealistickým nápadem. Těžko k tomuto kroku Andrej Babiš přistoupí, neboť on si neumí představit prospěch ČR bez svého zásadního vlivu. Domnívám se, že nějaké řešení se najde, doufám, že to bude bez SPD a KSČM, a je jenom otázkou, jaké ústupky musí jednotliví aktéři udělat, aby neztratili svoji tvář a neodchýlili se od svého zásadního programového přesvědčení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
