V poslední době se, ať už v pozitivním nebo negativním kontextu, mluví o pověsti České republiky ve světě. Jak je podle vás naše země v současnosti světem vnímána?

Asi bychom si neměli namlouvat, že je Česká republika středem světa. Stali jsme se standartní demokracií, členy NATO a EU, ekonomicky země pomalu ale jistě také roste a není důvod, aby se svět o naší zemi nějak významně zajímal. A to je dobře. Přesně to jsme v roce 89 chtěli. Stát se opět standardní, ne velkou ne malou, evropskou zemí. Všechna ta kritika nebo naopak adorace naší země je především výsledkem strkanic na naší vnitropolitické scéně. To je vidět například na kritice některých politických kruhů směřované vůči prezidentu Zemanovi. Jsou kritizovány jeho zahraniční cesty do Číny, do Ruska i jinam. Ale když stejně postupují západoevropští politici, Zemanovi kritici jsou zticha. Kromě toho jsem toho názoru, že se prezident Zeman v poslední době významně podílí na naší ekonomické diplomacii, která byla, pohříchu, mnoho let hrubě zanedbávána.

Mění se nějak tato pověst v poslední době? Ať už v souvislosti s aktivitami prezidenta Miloše Zemana, nebo v souvislosti s děním kolem běženecké krize?

Jak už jsem řekl, nejsme středobodem vesmíru. Samozřejmě prezident Zeman nejde s hlavním evropským proudem, jako někteří jiní čeští čelní představitelé, a například jeho odpor vůči sankcionování Ruska jej na evropské politické scéně zviditelňuje. Týká se však více jeho osoby než celé země. Český postoj k imigrantské krizi je nejednotný, ambivalentní a polarizovaný. Někteří členové vlády, jako například ministři Dienstbier nebo Pelikán, by si (nebo spíš nám) imigranty nejraději nastěhovali domů, premiér vlastně ani neví, co by chtěl, ministr Chovanec hraje zlého muže pro média, ale faktické kroky nejsou příliš vidět. Jeho příklon k odmítnutí kvót na uprchlíky pak naši republiku zařadil mezi „nevděčníky“ v Evropské unii, kteří si neváží „dobra civilizace“, které k nám přinesl Západ. Je ku podivu, že po několika málo měsících se názory evropských kritiků razantně mění naším směrem. Viz Stop pro imigranty ve Švédsku nebo kritika vůči A. Merkelové v sousedním Německu. Uvidíme...

Základem české zahraniční politiky je členství v EU. Jak vidíte budoucnost EU, a jakou pozici by v ní podle vás měla zaujímat naše země?

Tady se skutečně bojím. EU, a všechny organizace, které jí předcházely, byly ustanoveny s jediným hlavním cílem. Aby na evropském kontinentě již nikdy nebyla válka. Míněno válka mezi odvěkými rivaly, Německem a Francií. A nyní jsme opět ve válce, ne sice té francouzsko-německé, ale ve válce proti Islámskému státu. A spojená Evropa, reprezentovaná EU, neví, bohužel, jak se bránit. Evropa je stále někde na půl cesty. Nestala se federálním státem, kde by centrální vláda mohla bez diskusí rozhodnout o válce nebo míru. Současně ale svázala členské státy tolika omezeními a paragrafy, že i ty ztratily do velké míry svou akceschopnost.