Pane ministře, jak byste popsal současnou podobu česko-srbských vztahů?
Vztahy mezi Srbskem a Českem jsou vztahy dvou spřátelených bratrských zemí. Dva spřátelené bratrské národy, dva národy, které si v minulosti byly mnohem bližší a mnohem více spolupracovaly než si to my jako mladší generace dokážeme představit. Na prvním místě především proto, že hlavně v 19. století a začátkem 20. století šlo o vztahy Srbů a Čechů, aby byly po první světové válce vytvořeny dva větší státní celky, v českém případě Československo, v srbském případě Jugoslávie.
Jugoslávie už neměla to, co mělo tehdejší Srbské království, protože následně po druhé světové válce šel srbský význam ve vztazích s Čechy stranou. Dnes jde o dvě země, které společně hledí do budoucna, a které jedna druhé pomáhají a dobře spolupracují.
Je generace lidí narozených po roce 1980 připravena plně převzít vládu nad Českem?Anketa
Abych v odpovědi na vaši otázku uvedl konkrétní příklad. Když byla v minulých dnech ve Skopje představena iniciativa našeho prezidenta Vučiće s názvem Otevřený Balkán, která spojuje Srbsko, Severní Makedonii a Albánii, mohli jste si všimnout, že ministři zahraničních věcí V4, mezi kterými je pochopitelně i váš český ministr zahraničí, jako první tuto iniciativu přivítali jako něco velmi pozitivního nejen kvůli ekonomickému spojení našeho regionu, ale také jako mimořádně důležité pro evropskou perspektivu i jako propojení jednotlivých ekonomik v naší části Evropy po vzoru Visegrádské skupiny. Otevřený Balkán je iniciativa, která určitě přinese mnoho dobrého Srbům, Albáncům a Makedoncům.
V jakých oblastech vidíte možnosti dalšího rozvoje našich vzájemných vztahů?
Možností nepochybně existuje celá řada, hlavně pokud se bavíme o ekonomice a evropské integraci. Pokud jde o evropskou integraci, Česká republika nám poskytuje tak silnou a jasnou podporu, že je nemyslitelné, aby tato podpora byla ještě vetší a silnější. Hovoříme-li o ekonomice, prostoru pro spolupráci je dostatek.
Připomenu, že předchozí ministr zahraničních věcí České republiky (Tomáš Petříček, pozn. red.) byl v Bělehradě v březnu tohoto roku a vzal s sebou poprvé od začátku covidové epidemie důležitou skupinu českých podnikatelů, při té příležitosti se konalo srbsko-české podnikatelské fórum. Představitelé našich dvou hospodářství spolu hovořili o konkrétních projektech, ve kterých existují významné šance pro prohlubování naší ekonomické spolupráce. Jak na poli energetiky, tak i na poli zelené agendy. Samozřejmě také ohledně moderních technologií v zemědělství.
Prakticky neexistuje oblast ekonomiky, ve které nemůžeme spolupráci prohlubovat a poprvé jsme také měli zájem o prohloubení spolupráce v oblasti turismu. Přesněji řečeno zájem přišel z české strany, konkrétně pro investice do lázeňského turismu. Naši přátelé a bratři Češi jsou ve střední Evropě bezpochyby nejlepší v lázeňském turismu. Během návštěvy prezidenta Vučiće České republice v květnu tohoto roku zazněly velmi konkrétní návrhy českých podnikatelů pro investování do této oblasti v naší zemi. To, co nesmíme zanedbat a kde bychom měli naši spolupráci dále prohlubovat, je oblast kultury, vzdělávání a vědy. Nezapomínejme na fakt, že my Srbové a vy Češi jsme dva slovanské národy, které hovoří jazyky se stejnými kořeny a právě tento fakt nás v porovnání s druhými činí ještě bližšími.
Letošní návštěva prezidenta Vučiće v Praze, kterou jste zmínil, byla velmi úspěšná, což veřejně oba prezidenti sdělili. Jak se prezidentská návštěva reálně promítne do vztahů našich dvou zemí?
Toto setkání dvou hlav států, dvou prezidentů je něco, čemu je možno dát historickou váhu. Nešťastná devadesátá léta probíhala způsobem, že se velká Jugoslávie rozpadla v krvavém válečném konfliktu. V Srbsku se poté odehrála těžká ekonomická transformace a my jsme nyní fakticky v situaci, kdy vytváříme s Českou republikou nové ekonomické vazby. Je tedy na nás, na současné generaci, abychom vytvořili základ pro budoucí vztahy spolupráce mezi Srbskem a Českou republikou. Přesně to dělají naši prezidenti, Aleksandar Vučić a Miloš Zeman. Každé jejich setkání má z jedné strany nádech bratrského přátelského vztahu, upřímných vztahů dvou velkých a seriózních státníků, tak i praktickou část vztahů.
Prezident Vučić během návštěvy České republiky se setkal nejen s představiteli vlády, ale i s důležitými podnikateli, kde hovořil o konkrétní spolupráci. Srbsko se také snažilo, jak mohlo, aby v době pandemie pomohlo českému bratrskému národu v boji s covidem tím, že darovalo České republice tolik vakcín, kolik jen jsme mohli darovat. Z druhé strany jsme během této návštěvy slyšeli výroky prezidenta Zemana, které se dotkly každého Srba právě tam, kam si nejspíše prezident i přál, přímo na duši.
Co se týká omluvy prezidenta Zemana, což je nepochybně historický výrok, ptal jsem se během rozhovoru prezidenta Vučiće, zda si myslí, že se ještě omluví vedoucí činitelé jiných zemí. Prezident Vučić odpověděl, že prezident Zeman byl první, ale určitě ne poslední. Co si myslíte Vy?
Pokud byste se zeptali kohokoliv v Srbsku před pár lety, zda je možné a reálné očekávat něčí omluvu za to, co se v Srbsku dělo v první polovině roku 1999, tak byste nejspíš nenarazil ani na jednu věrohodnou osobu, která by vám řekla, že je to možné. Po omluvě prezidenta Zemana to už jako nemožné nevypadá. Jsem přesvědčen, že působením času ve světě přibudou další, kteří dokážou pochopit srbský příběh.
Tento příběh není jednoduchý, není lehký a nejlepší způsob, jak ukázat skutečnou stranu tohoto příběhu je, abychom v Srbsku všichni pracovali mnohem více na tom, jak ukázat, že jsme normální evropský svobodný národ, který se během celé své historie snažil bojovat za svou svobodu, za spravedlivé cíle a správné hodnoty.
Autor rozhovoru R. Panenka s ministrem Selakovićem v jeho pracovně.
Není snadné to všem dokázat, ale nejlépe toho docílíme, když na sobě budeme hodně pracovat, aby všichni viděli, že Srbsko má velký potenciál a umí ho využít. Své snažení upínáme k tomu, aby naše země byla v budoucnu respektována tak, jak si zaslouží a bylo na ni nahlíženo jako na národ s bohatou historií a kulturou, ale také s důležitým a zodpovědným vztahem ke své budoucnosti.
V současné době opět sílí zahraniční tlaky na Srbsko kvůli Kosovu a Metohiji. Proč bruselské rozhovory zatím nikam nevedly? Co Albánci požadovali?
Tlaky jsou zřejmé a budou sílit s tím, jak se Srbsko stává úspěšnější zemí. Pokud se podíváte na poslední ekonomické ukazatele za posledních několik let, uvidíte, že se Srbsko dokázalo postavit na nohy. Za letošní rok bude Srbsko na předních místech Evropy, co se týče ekonomického růstu, a za loňský rok, který byl nejtěžší pro všechny, jsme přesto měli růst mezi nejlepšími v Evropě. Konkrétně to bylo v loňském roce minus 0,9 procenta HDP a letos za první pololetí byla čísla taková, že nám to dovoluje prognózovat do konce roku růst od 7 do 7,5 procenta srbského HDP. Tato skutečnost mimořádně pomáhá nám všem, kteří zodpovědně vedeme svou zemi, od prezidenta, premiérky a po celou vlády, přinášet blahobyt našemu obyvatelstvu. Evropské země, které by byly v tak skvělé situaci, snad ani neexistují.
Bělehrad z druhé strany stojí tváří v tvář problému spojenému s Kosovem a Metohijí. Naše pozice je zde zcela zřejmá a já využiji této možnosti, abych ji ještě jednou potvrdil. Dialog pro nás představuje jediný racionální způsob, který může vést k nalezení politického řešení problému, který na území Kosova a Metohije existuje. My jsme do procesu dialogu vstoupili se zcela čistým svědomím a čistými záměry bez jakýchkoli postranních úmyslů a prvním výsledkem byla první bruselská dohoda, která byla podepsána v dubnu 2013. Realizace této dohody ukázala, že jsme věrohodný partner a kdokoli se s námi na něčem domluví, může si být jist, že to tak i bude.
Z druhé strany tento proces poukázal na to, že Priština není věrohodný partner, což ukážu na příkladu. Když se podíváte na zmíněnou bruselskou dohodu z roku 2013, na seznamu povinností je zde pro Albánce pouze jediný závazek: zformování Společenství srbských okresů (ZSO). Naproti tomu všechny ostatní závazky leží na bedrech Bělehradu, který vše do posledního puntíku splnil. Priština nebyla schopna splnit ani ten jediný závazek.
V posledních měsících jsme svědky obnovy procesu těchto bruselských rozhovorů, který ukázal, jak moc je situace komplexní a z jedné strany, jak nám záleží na samotných rozhovorech i nalézání řešení, ale Priština neprojevuje zájem ani na respektování svých dřívějších závazků z roku 2013, které sama podepsala. Jaké je východisko? Řešením určitě není ukončení procesu rozhovorů. My zůstáváme věrni dialogu a budeme v rozhovorech probíhajících pod záštitou a garancemi Evropské unie nadále pokračovat. Svým přístupem i chováním to budeme dokazovat. Nejde pouze o zaměření k dialogu, ale i k zachování míru a stability v naší části Evropy, protože všeho, čeho jsme byli schopni ekonomicky i sociálně dosáhnout, bylo díky tomu, že žijeme v míru. Jen díky tomu dnes dosahujeme takových výsledků a jsme věrohodní pro naše západní partnery.
Nastoupili jsme cestu, ze které neuhneme a budeme se snažit nejlépe, jak umíme, abychom našim spoluobčanům, včetně těch, kteří žijí na Kosovu a Metohiji poskytli život, který bude bezpečnější a důstojný člověku v Evropě 21. století. Je nám jedno, jak těžká tato cesta bude.
Četl jsem o tom, že jako srbskou provokaci zmiňovali konání bohoslužby v pravoslavném chrámu v Prištině. Kromě toho se objevují i snahy o falšování historie a tvrzení, že v kosovské bitvě nebojovala srbská armáda, ale jen nějaká neurčitá balkánská vojska…
Takový způsob vystupování a jednání je přinejmenším neseriózní a nikomu to nic dobrého nepřinese. Ptáte se na tvrzení o “provokaci” v podobě sloužení bohoslužby… Byl jsem součástí bruselských rozhovorů, a když setkání končilo, prezident Vučić požádal albánskou stranu, aby se zdržela jakýchkoli provokací a vyvolávání nestability.
Zdůraznil, že je nutné, aby zachovali chladné hlavy a rozum, na což albánská strana reagovala tak, že oni žádné provokace nedělají, na rozdíl od těch, kteří podle nich slouží bohoslužby v “Miloševićových kostelech”. Na něco takového nedokážete najít normální odpověď.
Bavíme-li se o vámi zmíněném historickém revizionismu, či spíše historickém inženýrství na Kosovu a Metohiji, stačí se podívat, co je tam stále z kulturního, historického a duchovního dědictví, na každém kroku vidíte stopy kontinuálního mnoha set letého života srbského národa na tomto území. Na Kosovu a Metohiji zažil náš středověký stát rozkvět i zenit a naše středověká srbská pravoslavná kultura zde zanechala své nejcennější stopy existence, naše středověké chrámy, které se nachází pod ochranou UNESCO.
Velké stopy existence našich středověkých měst nebo mostů jsou svědky toho, že Srbové zde žili po staletí. Kosovská bitva z roku 1389 představuje jeden ze základních kamenů srbské národní identity. Toto jsou fakta. Buď je můžete jednoduše přijmout, anebo odmítat a popírat jako Priština. Albánci popírají fakt, že Srbové vybudovali chrám Visoki Dečani, který je zároveň hrobkou hlavy státu té doby, tedy srbského krále a využívají k tomu nejrůznější druhy výmyslů a servírování lživých informací.
Ať si Priština dělá svoji práci, my zase budeme dělat tu svoji. Naším posláním je zachovat a šířit pravdu o naší kultuře a našem velkém kulturním dědictví. Říkám našem kulturním dědictví, ale ono je i křesťanské a evropské. Bez pochyb jde o přínos srbského národa křesťanské a světové civilizaci. Na nás je, abychom o tom šířili pravdu. Můžete čelit různým pokusům historického inženýrství, ale pokud na konci položíte na stůl správné argumenty, obhajujete je na správném místě a bojujete, pak máte šanci zvítězit. Jestli nebojujete, mlčíte a držíte se v pozadí, pak nemáte nic.
Fotogalerie: - Zeman přijal prezidenta Srbska
Nedávno jsme navštívili klášter Visoki Dečani, o kterém jste mluvil. Je velmi ostře střežen vojáky KFOR. Do jaké míry jsou nadále srbské památky na Kosovou a Metohiji ohroženy?
Ohroženy rozhodně jsou. Podíváte-li se na celou věc kontinuálně, možná to tak nemusí působit, ale když všechno dáte na papír a uvidíte ten dlouhý seznam, kolikrát byly různým způsobem provedeny útoky na klášter Visoki Dečani, na osazenstvo kláštera, na majetky kláštera, kolikrát jste ve veřejné diskusi představitelů Prištiny slyšeli o tom, co je v přímém rozporu se zájmy kláštera, kolikrát jste měli možnost vidět nepřipravenost albánské strany naplnit rozhodnutí vlastního soudu, který klášteru Visoki Dečani vrátil ukradené majetky a pozemky a naopak záměr stavby magistrální silnice přímo vedle samotného klášterního komplexu, což by ho v každém smyslu ohrozilo, pak je vám jasné, v jaké míře je aktuálně ohrožen samotný klášter Visoki Dečani.
Pro někoho to může znít přesvědčivě, pro někoho nepřesvědčivě, ale já jsem velmi potěšen skutečností, že jste klášter Visoki Dečani navštívili a sami jste viděli, jak nádherné místo to je. Já jsem tam byl mnohokrát a jezdím tam i nyní a pro mě je to možná nejkrásnější místo na světě, ale já jsem subjektivní. To, co je objektivní a můžete to sami vidět, že jde o perlu evropské i světové křesťanské kultury i duchovna, která je obehnaná ostnatým drátem a dnem i nocí ho hlídají ozbrojení vojáci NATO. Pochopte, co to znamená, je to jediný klášter na světě, který hlídají vojáci NATO. A pokud je to takto, je to jasný signál, nakolik je tato památka ohrožena.
To není zdaleka všechno. Pokud se podíváte na všechno to, co se nestalo zase tak dávno, co se dělo v roce 1999, ale i v roce 2004, když vidíte všechno, co se stalo od začátku tohoto roku do dneška, vidíte jak se znásobil počet různých incidentů a sledujete, kolik dalších kostelů a klášterů na Kosovu a Metohiji bylo napadeno, zdevastováno, vyrabováno, znesvěceno a spáleno, pak nepotřebujete další důkazy o tom, do jaké míry je tato hrozba reálná a není to nic imaginárního.
Konec konců i poslední rozhodnutí 44. zasedání komise UNESCO pro ochranu kulturního dědictví potvrdilo, že středověké srbské kulturní památky na Kosovu a Metohiji zůstanou na seznamu ohroženého kulturního dědictví pod ochranou UNESCO, je jasný důkaz i potvrzení, že je ohrožení našich památek, našich kostelů i klášterů reálné.
Jaké je z vašeho pohledu ideální a trvalé řešení problému ohledně Kosova a Metohije?
Jediné a trvalé řešení je pouze v kompromisu, který je udržitelný a pro Bělehrad i Prištinu oboustranně přijatelný. Jestli se mě ptáte, jak konkrétně toto řešení vypadá, neumím na to odpovědět, protože to neví nikdo. Budoucí řešení nebude možné nalézt jinak, než dialogem a to je zároveň důvod, proč je to tak těžké. My se budeme v každém případě urputně snažit k řešení dobrat.
Vyjímečně důležité pro nás zůstává, a naše země v čele s prezidentem republiky to dokazuje skrze svou zahraniční politiku a iniciativy, budovat vztahy s albánským i bosenským národem na Balkánu a přejeme si všemi rozvíjet sousedské vztahy i ekonomickou spolupráci. Není nás na Balkánu tolik, abychom se mezi sebou před celým světem hádali a vzájemně rozdělovali. Až všechny konflikty a rozkoly odezní, my v tomto regionu zůstaneme žít. Pokud bychom nespolupracovali, nic dobrého to nikomu nepřinese.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
