Co si myslíte o čím dál častějším přístupu k hodnocení druhé světové války, že všechnu tuto hrůzu způsobili jacísi nelidé, nacisté, a nikoliv příslušníci jednoho velkého, kulturního a civilizačně velmi vyspělého státu?
Politika kapitálu a vlád těchto soupeřů Německa se zakládala na boji o sféry vlivu, na ovládání kolonií, vydírání a ekonomickém nebo vojenském olupování slabých a „méněcenných“ zemí, ras a národů.
Až do vypuknutí 2. světové války tak Hitler a jeho nacisté, kteří dostali finanční podporu německého kapitálu a získali si přízeň značné části elit, středních vrstev a dělnictva ve zbídačovaném Německu, získávali i respekt nebo přímo sympatie ve vládnoucích kruzích vyspělých kapitalistických zemí. Mnichovský diktát roku 1938, kdy Itálie, Británie a Francie jednaly s Hitlerem jako rovný s rovným a nám Čechoslovákům ex post oznámily, že plně vycházejí jeho nárokům na české pohraničí vstříc, byl toho dokladem.
Dnes nesmíření Němci a řada dalších zájmových skupin a stran dokonce i na půdě Evropské unie a prostřednictvím orgánů EU činí pokusy o vyvinění elit tehdejšího Německa a svých vlastních zemí z rozhodující odpovědnosti za to, že tolerovaly a umožnily nástup nacismu v Německu a uvolnily mu prostor k agresi.
V Česku se v posledních letech výrazně posunul pohled na osvobození země. Zatímco do roku 1989 se příliš nemluvilo o osvobození západních a jižních Čech americkou armádou, nyní je pomalu otázkou odvahy zmiňovat roli Rudé armády. Co k tomu říci?
Role americké armády při osvobozování Československa byla skutečně zejména na konci 40. let a v 50. letech 20. století, ale i později odsouvána do pozadí. Bylo to důsledkem roztržky vítězných mocností protihitlerovské koalice a po únoru roku 1948 důsledkem americkými vládami proti Československu vedené studené války. Ta nabyla ze strany Spojených států podobu ekonomického embarga, permanentních politických ataků, ale i přímých diverzních akcí nebo válečné hrozby zahrnutých v plánech útoku na takzvaný východní blok a tedy i Československo.
„Zapomínat“ na osvoboditelskou roli Američanů bylo tehdy oficiálně snadné také proto, že většina českých zemí a Slovensko byly osvobozeny po dlouhých šesti letech nacistické okupace především za cenu ohromných obětí Sovětského svazu a zásluhou Rudé armády, se kterou postupoval z východu i čs. armádní sbor, jednotky Rumunů, ale i Poláků. Nelze ovšem obhajovat vše, co se dělo v období studené války, pokud jde o odstraňování či přesouvání pamětních desek či památníků. Tím méně jsou obhajitelné podobné projevy neúcty k obětem osvoboditelů a hloupé pokusy dodatečného politického kádrování památníků a negramotné snahy o zamlčování a snižování role Sovětského svazu a jeho podílu na porážce nacistického Německa dnes.
Prý se Praha osvobodila sama. Co na to říkáte?
Kdy, jak a kým byly osvobozovány jednotlivé obce a města Československé republiky, včetně Prahy nebo Plzně, je v historické literatuře a pramenech poměrně dobře zachyceno. Věděli to i ti, kdo to vše prožili na vlastní kůži a kdo tehdy v pražských či plzeňských ulicích slavili den osvobození 9., respektive 6. května. Nic na tom, jak se to odehrávalo, nezmění dodatečné trapně účelové nebo politickou vypočítavostí motivované pokusy průběh historických dějů zamlčet, selektivně kádrovat nebo i drze falšovat.
Která TV teď přináší nejlepší zpravodajství? (Ptáme se od 12.5.2020)Anketa
Je nepochybné, že když v roce 1943 namísto otevření druhé fronty ve Francii W. Churchill získal Američany pro invazi do Itálie, byla to strategická chyba. Churchill příliš projektoval do vojenských plánů vlastní představy a zájmy a nebral přitom dostatečně v úvahu například geografické limity. Ve výsledku Sovětský svaz tak i v roce 1943 byl nucen nést největší tíhu pozemních bojů s nacistickým Německem, které využilo strategické chyby západních spojenců k tomu, aby fakticky již prohranou válku protahovalo ještě po celý rok 1944 a až do května roku 1945.
Osvobození Prahy a to, že je dovrší Pražskou operací 1. ukrajinský front maršála I. S. Koněva, bylo předurčeno vývojem na frontách v prvních měsících roku 1945, plánováním vojenských operací a v tomto kontextu i souvisejícími politickými dohodami spojenců protihitlerovské koalice. Jednání a shoda o průběhu demarkační linie na území západních a jižních Čech vycházely z vojenské situace, z rychlého postupu Rudé armády v prvních měsících roku 1945 do střední Evropy a z rozhodnutí Američanů neusilovat o společné dobývání Berlína s ohledem na možné lidské ztráty vlastních vojáků.
Heroické povstání Pražanů a dalších, kdo na území stále ještě nacisty ovládaných Čech vnímali, že s postupem spojeneckých armád je konec okupace a války na dosah, bylo stejně jako již dříve v roce 1944 Slovenské národní povstání projevem odvahy a vyjádřením prosté lidské touhy přiblížit i za cenu nasazení vlastního života dny svobody. Úsilí armád protihitlerovské koalice, Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků se slévalo v jedno. Nadšené vítání osvoboditelů a společné slavení znovunabyté svobody v Praze, Plzni i po celé republice bylo dokumentováno a některé dnešní nedůstojné tahanice mohou sice 75. let starou historii idiotsky falšovat, kádrovat, zkreslovat, zamlčovat. Ale nemohou ji v žádném případě změnit.
Protiruské nálady se u nás snaží vystupňovat někteří pražští komunální politici, ať už odstraněním sochy Koněva (v době nouzového stavu), odhalením pamětní desky vlasovcům nebo přejmenováním ulice, kde sídlí velvyslanectví Ruské federace. Proč tak činí?
Pojmenoval jste to svou otázkou vcelku výstižně. Zřetelně tu nejde o seriózní diskusi o 75 let staré historii. Ty lidsky nejodpornější činy, ať už jde o hanobení nebo o ostudné „oficiální“ odstraňování památníků a pamětních desek, jsou odrazem a výrazem současných, aktuálních politických cílů a zájmů. Část české politické reprezentace a veřejnosti, zejména ta jednostranně navázaná na novou „jedinou správnou politickou orientaci“ si chce potvrzovat a ostatním vnutit své „nové jistoty“.
V současném multipolárním světě plném protikladných a různorodých zájmů usilují dnešní obrazoborci oživit a využít znovu koncept studené války. V tom konceptu si namísto Sovětského svazu dosadili Ruskou federaci, ruskou vládu a obecně všechny „neposlušné“ Rusy. Ano, někteří pražští politici a jejich klaka svými provokacemi a hanobením a odstraňováním připomínek historické paměti sledují vlastní politické cíle či tupou mocichtivost.
Stavba památníku vlasovcům v pražských Řeporyjích je podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa propagace fašismu. Souhlasíte? A proč?
Nemohu komentovat výrok, který jsem neslyšel a u něhož neznám kontext. Co z médií s jistotou vím, je to, že v pražských Řeporyjích konkrétní starosta známý či limitovaný svými přihlouplými výhrůžkami a hrubou lidskou neslušností, projevovanou vůči oponentům a lidem jiných názorů, zřídil a kamerovým systémem dává hlídat památník věnovaný vlasovcům. Při slavnostním odhalení onoho památníku, jak média výstižně informovala, vystoupila i sympatizantka onoho starosty Eugenie Číhalová. Ta dříve horovala v České televizi, kde dostala prostor, pro odstranění Koněvova památníku na Praze 6. Tatáž Eugenie Číhalová se ovšem také sama prezentovala sympatiemi k pronacistickýcm silám a svou cestou do Tyrolska, kde kladla věnce ke hrobu někdejšího člena SA, pruského generála wehrmachtu a SS-Obergruppenführera Helmuta von Pannwitze.
Co k tomu dodat? Historie vlasovce zná jako ruské válečné zajatce, kteří ve snaze uniknout z vyhlazovacího prostředí nacistických zajateckých táborů a zachránit si život přijali nabídku nacistického Německa bojovat za konečné vítězství Německé říše. V posledních dnech války jedna část vlasovců učinila pokus vyvinit se ze zločinů, kterých se po boku nacistů a aktivitami ve službách fašistického Německa dopustili. Očekávali výměnou za poskytnutí pomoci Pražskému povstání „přímluvu“ a „dobré přijetí“ u západních spojenců protihitlerovské koalice. Takovou „přímluvu“ jim ale Pražané odmítli dát a vlasovci poté přerušili bojové akce a z Prahy odtáhli se záměrem dostat se do amerického zajetí. Západní spojenci pak ale byli rovněž nesmlouvaví, vydali je k potrestání Sovětskému svazu.
Vyzvedávání vlasovců jde u onoho nepříliš vzdělaného starosty Řeporyjí, pokud vím, ruku v ruce s protiruskými postoji a s dehonestační aktivitou orientovanou na památku rudoarmějců a jejich velitele, kteří se podíleli na osvobozování Československa a Prahy.
Myslíte, že Rusové jako odvetu poslali do Prahy špiona s kufříkem plným ricinu, aby otrávil vybrané pražské politiky?
Agenta s kufrem ricinu vyrobila, a to ještě s rezervou, jen jedna česká tiskovina. Tato mediální fake news a navazující mediální a politické provokace mají průhledný cíl. Zájmové skupině, která jich využívá, jde o to vyvolat za každou cenu střety a konfrontaci, a to i za cenu jakkoli nesmyslných tvrzení. O něčem svědčí, že aktivním účastníkem už se stal a vlastně se tak odkopal i generální tajemník NATO Stoltenberg. Taková prvoplánová konfrontační politika, kdy už nezáleží na tom, co je reálné a co ne, samozřejmě těžce poškozuje vzájemné česko-ruské vztahy, ohrožuje ekonomickou a kulturní spolupráci a republice a většině českých občanů i občanů Ruské federace nepřináší nic pozitivního.
Politické, ekonomické a kulturní ztráty z takové politiky jsou značné. Na tom ale těm, kdo zatahují republiku do nesmyslné konfrontace, nezáleží. Osobně vnímám z toho, co se děje v médiích a čím jsem oslovován, že k vážné otravě už dávno došlo a dochází. Nejde však o ricin, ale o primitivní kariérismus a mediální chytračení politických a mediálních „travičů studní“, kteří se bohužel vyskytují nejen v pražské studenoválečnické politice. Do značné míry nelze zbavit odpovědnosti za to, co se v těchto aférách děje, ani neprofesionálně jednajícího ministra zahraničí Petříčka a špičky TOP 09, Pirátů a ODS.
Minulý týden opanovalo vystoupení Pavla Novotného (ODS) na TV Barrandov. V rámci politické debaty Novotný opakovaně urážel své oponenty Jaroslava Foldynu (SPD) a Leo Luzara (KSČM), např. oslovením typu „koště“, „kolaborante“ či „bolševiku“. Zároveň jim tykal. Novotného musel umravňovat i moderátor Jaromír Soukup. Zavádějí se tu do politického diskurzu nové postupy? Novotný pokračoval i po vystoupení v TV. Poslankyni ANO Barboře Kořanové poslal dopis opět plný osobních invektiv a ponižujících výpadů, ve kterém ji rovněž tyká. Jde nějakým způsobem o obohacení české politické kultury?
Nízká politická kultura, sprostota k lidem jiného názoru i k ženám, zastrašování a vyhrožování nejsou jen znakem a přirozeným způsobem projevu trapných figurek ze stranických periferií a pokleslého okraje politické scény. Takové projevy se bohužel častěji vyskytují a jsou v řadě případů povyšovány na normu chování a jednání i v konkrétních příkladech vrcholné reprezentace stran. Jde i o některé ústavní činitele, což hrubě dehonestuje celou politickou scénu.
Kdo je vám sympatičtější?Anketa
Proti akcím Pavla Novotného se až na výjimky nikdo z vedení ODS neohradil, nepozorujeme ani protesty ze strany jiných opozičních stran, jak si to vysvětlit? Novotného netepou ani jinak velmi kritičtí čeští novináři, kteří jsou na úroveň politického diskurzu velmi citliví. O čem to vypovídá?
Nemíním komentovat figurku nějakého nepříliš zdatného politického baviče. Mohu jen obecně konstatovat, co je ostatně v mnoha případech dobře známo. Politický a mediální bulvár považuje slušnost za slabost. Figurky ze suterénu politiky a médií se často ve snaze o zviditelnění vzájemně doplňují, povzbuzují, zastrašují a urážejí své okolí s tím, že spoléhají na toleranci a podporu těch méně odvážných. Jsou i politici a takzvané pseudoelity, a nejde jen o špičky ODS či TOP 09, kteří se navenek hlásí k určité kulturní úrovni, k politické „čistotě“, ale kteří rádi sprostotu a nekulturnost přímo či nepřímo využívají ke svým vlastním cílům. Historická zkušenost české politiky, jak ji popsal už Jaroslav Hašek a po něm mnozí jiní, nasvědčuje, že se s tím česká společnost bude potýkat i nadále, a je pak na nás, abychom se tomu sice kultivovaně, ale důrazně stavěli na odpor.
Mezitím nejen u nás od poloviny března řádí pandemie. V Česku vláda zavedla poměrně brzy razantní opatření. Co jim říkáte? Byla nutná, nebo přehnaná?
V porovnání s řadou dalších zemí Česká republika zaznamenala dosud poměrně nízké počty nakažených a tvrdá vládní opatření zatím bezesporu přispěla k podstatnému omezení ztrát na lidských životech i k tomu, že systém zdravotní péče dokázal ustát první nápor. Z tohoto pohledu vláda obstála. Lze jí jistě vyčítat a hledat na ní a na jednání a rozhodování kabinetu jako celku i jednotlivých ministrů chyby. Nelze ale po ní požadovat, jak to teatrálně předvádí opoziční pravice, bezchybnost a neomylnost. To, že si kabinet jako prioritu stanovil ochranu zdraví a životů a upřednostnil ji v kritických momentech před ekonomickými zájmy, považuji za správné.
Jaké asi budou dopady koronavirové krize na českou ekonomiku? Čeho se v příštích měsících nejvíce obáváte vy? Ztráty pracovních míst? Inflace? Slábnutí měny? Zadlužení státu?
Nejsem ekonom a netroufám si suplovat kvalifikované analýzy a prognózy expertů. Jedno ale si dovolím pro nejbližší budoucnost konstatovat. V uplynulých měsících se projevila jistá soudržnost české společnosti a obecnější shoda na tom, že pandemii a souvisejícím dopadům společenským i ekonomickým musíme čelit společně a solidárně i za dočasného poklesu ekonomiky, za cenu vysokých veřejných výdajů a nárůstu dluhu veřejných financí.
Rizika spojená s omezením a poklesem produkce zboží a služeb, ekonomické a rozpočtové problémy i hrozící ztráty pracovních míst bychom nyní měli řešit obdobně soudržně a solidárně. Snahy některých dravců maximalizovat zisky na úkor zaměstnanců, spotřebitelů a státu bychom měli podrobit důslednější kontrole.
Už dnes je zřejmé, že budoucnost Evropy a České republiky bude jiná, než jakou nám hlasatelé soukromého egoismu, příznivci expedičních válek, slepí služebníci NATO a Evropské unie a zastánci minimálního, fakticky bezzubého státu slibovali.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
