Při posledním, prázdninovém rozhovoru jsem se vás, pane docente, ani nezeptal, jak trávíte letní čas. Tak spěchám, abych to napravil. Tak tedy, jak ho trávíte?

Děkuji moc za optání! Doby, kdy měsíce červenec a srpen pro mne znamenaly prázdniny, jsou už dávno, dávno pryč. Teď to poznám jedině podle zvýšené frekvence návštěv a kratších pobytů vnoučat s námi na chalupě, i když vzhledem k jejich se stále zvyšujícímu věku těch návštěv také ubývá. Kromě péče o vnoučata, která dnes spíše už znamená jen vaření a jejich pomoc na zahradě a některé radosti – myslím to opravdu! –  s tím spojené, jsou tyto měsíce spojeny s péčí o zahradu, kočičí společenstvo, které tu zahradu navštěvuje, a vaření marmelád a povidel a spoustu drobných radostí, které život mého věku přináší velice často. Někdy napíši článek, někdy dva i tři, letos jsem dopisoval po třech letech knížku o geologii pro děti a budu doufat, že ji někdo vydá. Stejně jako tu o přírodě středních Čech. Slíbilo mi to sice středočeské hejtmanství, ale nějak se v poslední době nehlásí.

Že mluvíte o geologii. Vy jste přece geolog, tak co byste nám řekl o zemětřesení v Itálii?

Z lidského hlediska je to obrovská tragédie! Přesto si myslím, že publicita tohoto zkázonosného jevu byla našimi médii silně opominuta. Na rozdíl třeba od pana Dalíka nebo od olympiády v Riu. Ale abych neodbíhal. Itálie má tu smůlu, že leží ve středomořské oblasti, kde, jak známo, se stýkají dvě litosférické desky, africká a euroasijská, a k zemětřesením i k sopečné činnosti tu dochází často. Zejména v horských oblastech, které stále rostou. Zemětřesení je obrovská vnitřní síla Země, jeho podstatu známe jen v obrysech, a tak i zdánlivě dokonalá síť seismických stanic, kterou Itálie disponuje, vám nikdy neumožní bezpečně předpovědět, kde, kdy a jak moc zemětřesení udeří.

Myslíte si, pane docente, že by se mohlo zemětřesení objevit i u nás?