Pane hejtmane, dříve než se dostaneme k hodnocení loňského roku z hlediska celé země nebo i světa, zeptám se na Jihočeský kraj. Co se u vás dělo? Jak byste rok shrnul?
Jako úspěšný rok. Protože to, co jsme si předsevzali, se povedlo. Rozpočet dopadl dobře, dokázali jsme si i přes rekordně nejvyšší investice našetřit nějaké peníze, které budeme chtít použít v tomto roce. Opravili jsme přes pět set kilometrů jihočeských silnic, desítky mostů, investovali jsme do nemocnic, které dnes mají ocenění nejlepší nemocnice v celé republice, a z hlediska turistického šlo o velmi zajímavý rok Husova výročí. Povedlo se zkrátka mnoho pozitivních věcí a myslím, že život v Jihočeském kraji se rozhodně nezastavil.
A podíváme-li se na politický vývoj a sled událostí z celonárodního pohledu? Nebo konkrétněji spolupráce krajů s vládou, kde už v minulosti byly z vyjádření vašich i kolegů hejtmanů jisté trhliny…
Musím samozřejmě říct, že jako hejtmanovi zvolenému za ČSSD se mi lépe pracuje s ministry, kteří jsou z mé strany. Zmíním Honzu Mládka, Sváťu Němečka, Milana Chovance, ministryni práce Marksovou nebo i novou ministryni Valachou, ministra zahraničí Zaorálka a samozřejmě premiéra. Horší už je to se všemi ostatními ministry. Ti asi nemají tolik snahy pomáhat reprezentacím, v jejichž čele stojí sociálnědemokratičtí hejtmani, ať už jde o ministerstvo pro místní rozvoj, dopravu nebo zemědělství… Tam už to tak jednoduché není, ale současně to neznamená, že by nám vázla komunikace.
Čím si to vysvětlujete? Blížící se krajské volby, menší zkušenosti s praktickou politikou?
Je to obojí. To, že už běží předvolební kampaň, je naprosto zřejmé. Myslím, že ministr financí Babiš opakovaně některými svými kroky naznačuje, že nám nedá nic zadarmo, a proto se ani nemůžu divit, že i jiní ministři (zejména resorty dopravy, životního prostředí) nám logicky úplně na ruku nepůjdou. Pan Babiš si v této zemi rozehrál vlastní variantu hry Monopoly, netají se například tím, že ho láká lukrativní oblast nemocničních zařízení, ke kterým ovšem nyní vede cesta jen prostřednictvím krajských voleb. Jeho lidé si bohužel neuvědomují, že to přece není o hejtmanech a snaze je politicky poškodit, že je to o obyvatelích krajů a jejich životech. Hejtmani jen reprezentují kraj navenek. V případě šumavského národního parku svádíme nekonečné a nesmyslné boje s Ministerstvem životního prostředí, v jednání s resortem dopravy se domáháme zlepšení silniční sítě na jihu Čech, od ministerstva pro místní rozvoj chceme nastartování evropských projektů. Nic z toho ale přece není jen a pouze záležitost sociálnědemokratická. Doufám proto, že se někteří ministři v tomto smyslu vzpamatují a politiku do těchto věcí tahat nebudou. Nakolik se tam projevuje jejich nezkušenost, že neměli co dočinění s politikou, je jiná věc, ale myslím si, že za ty dva roky, co vládnou, se to už mohli naučit, a proto bych tomu takovou váhu nepřisuzoval.
V loňském roce se poměrně dost věcí dělo kolem prezidenta Zemana. Nešlo jen o jeho kroky, činnost nebo výroky, ale i mnohdy drsné kritické hodnocení jeho osoby ze strany jiných politiků nebo veřejně známých lidí. Nebo vyvěšení červených trenýrek místo standarty, což mnozí považovali dobrý vtip. Dalo by se zmínit mnoho dalších případů. Našel byste něco, za co si prezident kritiku zasloužil?
Já jsem zařazen mezi prezidentovy příznivce a těžko ode mne čekat významně kritická slova. Pana prezidenta si vážím za jeho v čase neměnné názory, za schopnost věci naprosto jasně a srozumitelně pojmenovat. Současně si ho vážím i za odvahu stát si za svým názorem a neustoupit, i když potom ta slyšitelnější menšina vyvádí jak utržená z provazu. Pan prezident prostě čelí soustavnému tlaku menšiny již od svého zvolení. Řada lidí se nedokázala smířit s tím, že byl zvolen většinově v přímé volbě, neustále proto vyvolávají problémy, neustále se snaží jakýkoli jeho krok nebo vyjádření zesměšňovat, ale v konečném důsledku se jen zesměšňují sami. Červené trenky, to nebylo nic jiného, než obrovsky trapný pokus o vtip. Já mám rád dobré vtipy, inteligentní cimrmanovský humor, ale vidět něco vtipného na znesvěcení prezidentské standarty a vůbec Pražského hradu červenými spartakiádními trenkami, tomu se můžou smát opravdu jen lidé se značně pokřiveným smyslem pro humor.
Ale zpět k panu prezidentovi. Jasně se ukazuje, že Miloš Zeman je schopen přemýšlet několik tahů dopředu a naplňovat tak slova klasika: říkejte si, co chcete, na moje slova stejně dojde. A ono se to prostě ukazuje.
Při tom výčtu různých situací nebo kritických akcí vůči prezidentu republiky jsem záměrně vynechal jednu událost na samostatnou otázku. Jde o akci na Albertově. Prezident byl kritizován, že místo zablokoval a nebyli tam vpuštěni studenti, kteří chtěli položit kytku k pamětní desce, přitom se moc nikdy nezmiňovalo, že Albertov byl už před třetí hodinou odpoledne zcela volný. Současně s tím se řešilo i to, že Miloš Zeman mluvil k tisícům občanů a vedle něho na pódiu stál šéf Bloku proti islámu Martin Konvička. Jak jste to vnímal?
Ano, ani já nechci být absolutně nekritický a proto jsem celou záležitost vnímal jako vysoce nešťastnou. Zdá se mi, že byl zneužit organizátory a panem Konvičkou, protože ani na okamžik nemohu věřit, že by pan prezident sdílel krajně nacionalistické názory tohoto pána.
Hejtman Jiří Zimola.
Zůstaňme ještě u tohoto tématu. Nedlouho po Albertovu vyšel v HN rozhovor s premiérem Sobotkou, kde nebývale ostře prezidenta kritizoval. Bylo to na místě?
Je velmi nešťastné, když si dva levicoví politici tímto způsobem ve veřejném prostoru vyměňují názory. Věřím, že si to kluci vyříkali na novoročním obědě v Lánech. Mně spíš zamrazilo z té až dětinské radosti některých premiérových poradců, kteří veřejnosti s radostí sdělovali, jak to měli na pana prezidenta připravené. Vzpomněl jsem si, jak si takhle hrávaly naše děti na pískovišti, rozšlapávaly si bábovičky a běhaly si stěžovat maminkám.
Neustále se pochopitelně opakují spekulace, zda bude Miloš Zeman podruhé kandidovat. Platí, že rozhodnutí pan prezident oznámí rok před koncem tohoto mandátu, nicméně, jak to vnímáte vy? Přál byste si, aby kandidoval a zda byste se v takovém případě zasazoval, aby sociální demokracie neměla svého jiného kandidáta?
Tohle je předčasné a já si ani nemyslím, že by Miloš Zeman, jak ho já znám, měl strach z nějakých protikandidátů, on je rád obohacován názory jiných, rád se svými protikandidáty střetává, vyměňuje si názory a dokonce, jak ho znám, bych si myslel, že on bude rád, že se nějaký protikandidát vyprofiluje. Jeho problém je v tom, že teď žádný protikandidát není. I ČSSD oznámila, že hledat svého kandidáta začne až v příštím roce. Miloš Zeman má významnou podporu v české veřejnosti. Vidím to při jeho návštěvách v kraji. Lidé mu věří, jsou rádi, že mají někoho, kdo se dokáže jednoznačně vyjádřit a kdo se zajímá o jejich život.
V loňském roce se nejvíc pozornosti soustředilo na migrační krizi, která zasáhla v podstatě celou Evropu. Z druhé strany v případě České republiky se v praxi týkala nejvíc dvou krajů, jižní Moravy a vašich jižních Čech. Jakým způsobem vnímáte celou situaci?
Hlavně musím konstatovat, jaký je skutečný stav, nikoli stav podle českých hospodských štamgastů. Naprosto chápu, že i když jsme v realitě u nás v podstatě ještě žádného imigranta neviděli, televizní zpravodajství přináší děsivé informace. Nicméně - za prvé, počet nelegálních migrantů zachycených na území Jihočeského kraje je v řádu jedinců, nikoli stovek či tisíců. Za druhé, to, že se tohoto tématu zmocňují lidé jako je pan Konvička, kteří vyvolávají v občanech nejen Jihočeského kraje strach, paniku, nejistotu, je znepokojivé a svědčí o tom, že historie se opakuje. Chci proto ujistit Jihočechy, mé krajany, že se nic dramatického neděje a jejich bezpečí není nikterak ohroženo. Opakovaně se setkávám s řediteli a šéfy bezpečnostních složek, v rámci bezpečnostní rady kraje jim mohu přidělovat úkoly a trvat na jejich plnění. Setkáváme se pravidelně, naposledy si ode mě odnesli řadu úkolů a opět se sejmeme v průběhu ledna, abychom si řekli, co dál. Samozřejmě se může stát cokoli a já nejsem takový optimista, abych si myslel, že se nám uprchlická krize bude vyhýbat i v letošním roce.
A pokud nejsem optimista, musím být připraven, abych nebyl překvapen. Jsem odpovědný občanům Jihočeského kraje a chci, aby svému hejtmanovi věřili, že jsou v bezpečí a v žádném okamžiku se po kraji nebudou nekontrolovaně potulovat dezorientovaní migranti. Chci vyzdvihnout i spolupráci s ministrem vnitra, s Armádou ČR, protože tyto věci běží a informace si vyměňujeme. Čili není se čeho obávat. Naopak si přeji, aby lidé nepodlehli černým scénářům, které jim kreslí pánové Černoch, Okamura nebo Konvička. To jsou lidé, kteří jen zneužívají tématu ke sebezviditelnění.
Jak situaci zvládala nebo dosud zvládá EU jako taková? Jak vnímáte tu spíše neochranu schengenské hranice a další věci?
Tady budu velmi otevřený. Jsem přesvědčen, že celá migrační krize je obrovské selhání evropských elit. Nevím, proč jsem se málem přeřekl a skoro řekl slovo „jelit“. Nemohu se ztotožnit s názorem Angely Merkelové, pana Junckera, Francoise Hollanda a dalších, kteří v tom vidí velkou příležitost a výzvu, aniž by docenili hrozby, které to s sebou nutně přináší. Já se obávám, že toto není obyčejná a nikým neřízená migrace a už vůbec toto nelze srovnávat s někdejšími vlnami přistěhovalectví do Spojených států, jak se někdo snaží říkat. Přeju si, abychom nedopadli jako ten indiánský náčelník v jednom staronovém vtipu, který na dotaz novináře odpovídá: no, zdá se, že jsme tu migrační vlnu trochu podcenili!
Absolutně netušíme, kdo uprchlíci jsou, odkud přicházejí a zda jsou vůbec uprchlíky. Otevíráme náruč lidem, kteří nás „obohacují“ svým způsobem života, aniž by hodlali vzít na vědomí, že my staletí žijeme jinak. Očekával bych, že se pokorně přizpůsobí našemu právu, že budou respektovat kulturní podmínky, do kterých přicházejí a v žádném případě nebudou vyvolávat problémy. To se zatím neděje. Jejich chování, jak vidíme ve Francii, Německu nebo Rakousku, úplně neodpovídá tomu, co bychom od našich hostů očekávali, silvestrovské uliční útoky v německých městech už překračují veškeré meze. Evropa a evropští politici bohužel nedoceňují, o co v této věci jde. Nakolik je migrace spontánní a nakolik řízená. Nakolik jsou ti lidé uprchlíci a nakolik potenciální teroristé. Bojím se o Evropu, která ztratila v důsledku historicky nejdelšího období míru pud sebezáchovy!
Na závěr ještě jedna věc z nedávné doby. Pozornost si v dnešních dnech zasluhuje i volba rektora na Jihočeské univerzitě. Libor Grubhoffer, prezidentův odpůrce, nebyl zvolen v první volbě, což doslova mobilizovalo tábor jeho příznivců. Jak se na to díváte vy?
Nikdy jsem si nemyslel, že by se „pražská kavárna“ ve své hysterii uchýlila až k takovým podrazům. Její jakési Rudé právo, týdeník Respekt, se jal perem redaktorky Čápové hájit v prvním kole nezvoleného rektora jihočeské univerzity a aktivistického odpůrce a kritika prezidenta Miloše Zemana pana Grubhoffera tím, že všechnu špínu a zákulisní jednání hodil na mě. Za větu, kterou jsem nikdy neřekl, jsem osočován a vtahován do dalších nesmyslných úvah, které mohu jen konsternovaně zpovzdálí sledovat. Novinářka Čápová, zjevně kýmsi instruovaná, vylíčila příběh takového spiknutí a takových intrik, že by se za něj nestyděl ani pan Dumas. Pravda je ale poněkud jiná a méně dramatická. Pan rektor nebyl zvolen ani kvůli nepřízni hejtmana, ani kvůli sporům s prezidentem, ale protože svým vystupováním univerzitě škodí, rozděluje ji a vnáší na akademickou půdu politiku. Političtí aktivisté činní přímo na univerzitní půdě povykují, že politika nesmí zasahovat do akademického života. Jako hejtman se do dění na univerzitě samozřejmě nemíním vměšovat, byť by si to zjevně příznivci pana rektora přáli, jako absolventu této školy je mi to líto a věřím, že se univerzita uzdraví. A staví-li se nyní na stranu pana rektora řada tzv. osobností v čele s exministrem Bursíkem, akademický senát je ovlivňován otevřenými dopisy, vypovídá to o naprostém zoufalství odpůrců prezidenta Zemana, pro něž se pan Grubhoffer stal jen užitečným nástrojem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
