Vím, že velice pozorně sledujete pokračující válku na Ukrajině. Jedním z jejích dopadů je anexe jihovýchodu země, který představuje přibližně 15 procent dosavadního ukrajinského území. Co největší anexe v Evropě od druhé světové války znamená pro další vývoj konfliktu a je prohlášení Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti za území Ruska v budoucnu nezměnitelné?

Rusko se svým přístupem v 21. století vojensky zachvátit či civilně zavrženíhodným ukradením vedlejšího území zařadilo někam do středověku, i když je to možná tak trochu porovnatelné, ačkoli etapově nesrovnatelné, s mexicko-americkou válkou z let 1846 až 1848, v níž Američané získali dnešní Kalifornii, Arizonu a další státy Jihozápadu. To se ale odehrálo až po schválení Deklarace nezávislosti z pera Thomase Jeffersona ze dne 4. července 1776 a vzniku samostatných Spojených států amerických, kdy už platila demokratická ústava, která je považována za nejstarší stále platnou psanou ústavu na světě a která zůstávala stále ústředním bodem amerického práva a americké politické kultury. Stejně jako tehdy USA, tak i Rusko si svoje území uchrání i přes všechny společenské výhrady a nároky, a to navzdory 143 zemím, které anexi odsoudily. Připomeňme si ale, že Rusko má po rozpadu diktatury Sovětského svazu – neprávem připisovaného Gorbačovovi, ale zapříčiněného Jelcinem, který také vyzdvihl i svého nástupce Putina – zatím nesrovnatelně kratší čas si vytvořit dostatečné demokratické prostředí, netotalitní ústavu a reprezentaci s obstojným mezinárodním oceněním. A tak Rusko jedná, jak jedná – jen ze své pozice síly a s pocitem, že ho protistrana západu utiskuje a – zatím – se ho i bojí s vnitřní potřebou ukázat eskalaci jako ukázky vítězství.

Na jedné straně jsou mocenské choutky, na straně druhé stále rostoucí počty civilních obětí. Když nic jiného, nemělo tohle přimět ruskou stranu, aby svůj přístup změnila?