Pane Lasico, v Česku se v souvislosti s epidemií koronaviru pravidelně ozývají hlasy proti stanoveným restriktivním opatřením, která poměrně výrazně zasahují do naší osobní svobody. Před pár dny se v Praze konala také demonstrace, na kterou dorazily tři tisíce lidí – protestně – bez roušek. Vystoupil na ní jako hlavní řečník exprezident Václav Klaus. Jaká je v tomto ohledu situace na Slovensku a jak vnímáte ty všemožné zákazy vy osobně?

Samozřejmě, že ty protesty nejsou jenom českou specialitou. Tady na Slovensku jsou lidé, a znám je, kteří také leccos říkali a psali o svobodě a především o jejím omezování. Ale já si myslím, že teď na podobné věci opravdu není ta správná doba, protože si musíme uvědomit, že ta nesvoboda je zde v zájmu ochrany našeho zdraví – a to alespoň mně dává určitý rozumný smysl.

Jste nejenom hercem, ale i divadelním principálem a vaše divadlo – tak jako všechna ostatní na Slovensku – je momentálně zavřené bez nějaké konkrétní perspektivy. Když to takto půjde dál – znamená to podle vás konec divadla tak, jak ho známe nebo jak jsme ho znali?

Tak, jak ho známe, no, jinak ho ani neznáme a taky ho jinak ani nemůžeme znát! Jak chcete dělat divadlo bez diváků?! Fotbal se dá hrát bez diváků, ale divadlo potřebuje nezbytně obecenstvo. A pokud by to mělo takhle být opravdu napořád, tak to by asi skutečně znamenalo konec divadla. Ale nejenom konec divadla tak, jak ho známe, ale zcela definitivní konec divadla. Samozřejmě, že je tu dnes tak hojně využívaná možnost nějakých internetových nebo televizních přenosů, ale ze svých zkušeností vám řeknu jedno: Pokud chcete lidi odradit od divadla, tak jim ho pusťte v televizi...(smích)