V jednom z našich rozhovorů v uplynulém roce jste zmiňoval, že aby mohl vládnout lid, musí být vláda dostatečně jednoduchá. „Existují nejen ve státě, ale ve firmách, v organizacích, dvě cesty, jak lidem jejich moc vzít. První z nich je otevřená diktatura; autoritářský jedinec v čele určuje, co se bude dělat, hlas většiny je omezen a v nejlepším případě plní volby konzultační roli. Tohle asi zná každý, ale pak je opačná a více sofistikovaná cesta ke stejnému výsledku. Tou cestou je vytvoření navenek demokratického, ale přitom extrémně složitého systému, který po lidech vyžaduje spoluúčast, ale v němž se nikdo nevyzná.“ Kdybyste měl po této stránce zhodnotit uplynulý rok, do jaké míry jsme si nechali moc vzít, jaký sledujete trend do budoucna, a mimochodem, měli jsme ji někdy?

Moc je strašná věc, protože přináší zodpovědnost a mění své nositele, a to téměř vždy k horšímu. Když se podíváte na to, jak funguje česká a vůbec evropská politika, můžete si všimnout, že téměř vždy je responzivní (reaguje na problém, místo aby mu předcházela) a téměř vždy restriktivní (zakazuje). Ucpe se D1, protože nasněžilo? Zakážeme sníh, pardon, předjíždění kamionů. Máme pocit, že internetové firmy prodávají cílenou reklamu? Donutíme je „chránit“ osobní údaje uživatelů. Srazí se dvě družice na oběžné dráze? Budeme vymýšlet pravidla pohybu a zakážeme je ponechávat na kolizních trasách (ano, i tento pokus v Evropském parlamentu byl).

Problém je, že současná legislativa je již tak komplikovaná, že je vyloučeno, aby se v ni běžný člověk vyznal, a téměř každá snaha politika ukázat, že je užitečný vede k dalšímu bobtnání a zesložiťování. Reálná moc je tak v rukou vykladačů, ať už z Prahy nebo z Bruselu, a samotná komplikovanost práva jako jádra moci se stává nositelem moci. Což je sice přirozený vývoj, ale není to to, co jsme úplně chtěli.

Když zůstaneme u vašich dvou cest k „odebrání moci“... jak si vedou české firmy? Jaká je vaše zkušenost? Přibývá těch, kteří volí direktivní řízení bez možnosti obrany zaměstnanců, nebo jich více upřednostňuje i demokratičtější principy? Co má větší úspěch? 

České firmy si vedou lépe, než by divák zdejší televize a čtenář politických novin předpokládal. O své lidi pečují, a pokud je to možné, daří se prosazovat model „participativního vedení“, kde samozřejmě autoritu a moc drží v rukou management, ale zaměstnanci mají oprávněný pocit, že je jim nasloucháno, že se o ně vedení zajímá, a že pokud chtějí, mohou se i oni podílet na fungování firmy okolo sebe. Co s tím udělá případná krize je samozřejmě otázkou, protože v těžkých časech se tradičně uplatňuje více autoritativní vedení, a je to tak správně.

Střední třída je na hraně chudoby, bohatí bohatnou, a chudí jsou na tom čím dál hůř. Taková vyjádření slyšíme od některých sociologů. Do jaké míry se s tímto trendem mění a bude měnit život na pracovišti? Je vůbec možné, aby odbory, alespoň tam, kde jsou, nebo lépe řečeno, kde je jim umožněno existovat, vybalancovaly situaci?