Opravdu nemáme povinnost přijmout každého, kdo sem chce jít, říká jasně generál Andor Šándor. Když se na některé uprchlíky dívá...

02.06.2015 15:58

ROZHOVOR „Opravdu nemáme povinnost přijmout každého, kdo sem chce jít. A nemůžeme za všechny problémy toho světa, odkud lidé přicházejí,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bezpečnostní expert, generál v záloze a bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR Andor Šándor. Zároveň dodává: „Nejsme zemí jenom odmítající. Za minulých 20 let jsme přijali asi 100 tisíc Ukrajinců a jiných osob. Nejsme tedy zemí, která by se tvářila vyloženě jen negativně.“

Opravdu nemáme povinnost přijmout každého, kdo sem chce jít, říká jasně generál Andor Šándor. Když se na některé uprchlíky dívá...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Andor Šándor

Česká politická scéna vesměs odmítá kvóty pro přijímání uprchlíků. Jak je vidíte vy?

Vidím tuto záležitost šířeji. Je jednoduché říci ne. Ale jsou tu hraniční země Schengenu, kteří schengenskou hranici nějakým způsobem spravují, mají s tím vyšší náklady než třeba my. Říci není to vůbec náš problém, dělejte si s tím Italové, Řekové, Španělé, Malťané, co chcete – mi přijde trochu nesolidární. Zavádět debatu o tom, kdo za to může, že ty země jsou destabilizované – jako Libye, Irák apod., je sice hezké, ale už to nic neřeší. Prostě říkat si, že bylo špatně, že jsme svrhli Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, nic neřeší a realitu to nezmění.

Na druhou stranu stanovovat kvóty je i něco jako návod pro pašeráky, aby si mohli organizovat svůj pašerácký byznys převádění lidí z těch zemí. Kvóty se mi nelíbí, jsem zásadně proti nim. Tato věc by měla zůstat v rozhodování národních států. S tím, že by bylo třeba se podívat na migrační politiku EU jako takovou. Buď platí a měla by se dodržovat, anebo neodpovídá situaci, pak by se měla změnit. Argument, že nevíme, koho si sem bereme, je pravdivý. Přestože pokusy dělat nějakou evidenci a základní zdravotní vyšetření v záchytných zemích asi je. Ale opravdu nevíme, kdo všechno se s uprchlíky sveze. Když se dívám na obličeje těch lidí, tak u některých si nejsem jist, zda jde opravdu o lidi politicky pronásledované či jestli jsou vyháněni ze svých domovů vinou nějaké občanské války. Takže tvrzení, že musíme pomáhat lidem, protože jim jde v jejich zemích o život, neplatí an bloc. Opět zase – nemáme příliš možností, jak tuto věc rozřešit a mít jistotu, že to tak skutečně je. Opravdu nemáme povinnost přijmout každého, kdo sem chce jít. A nemůžeme za všechny problémy toho světa, odkud lidé přicházejí.

Kvóty jsou samozřejmě jenom iluzorní číslo na prvotní záchyt z toho, jak nám je pošlou Italové či Řekové. Protože většina z těch lidí stejně nechce zůstat v Česku a bude se chtít dopravit za svými příbuznými do Švýcarska, Německa či severských zemí. Potíž je i v tom, že jakmile se dostanou do schengenského prostoru, přestane existovat povědomí, kde se nacházejí. Konečné rozmístění těchto lidí vůbec nemusí odpovídat počátečním kvótám.

Což není nic, co by mělo uchlácholit Českou republiku. Že sice přijmeme 1 300, ale nakonec jich tu zůstane 300. Migrační politika České republiky by měla být realistická v tom, že bychom měli mít pro migranty místo. A zároveň si říci, že nejsme zemí jenom odmítající. Za minulých 20 let jsme přijali asi 100 tisíc Ukrajinců a jiných osob. Nejsme tedy zemí, která by se tvářila vyloženě jen negativně.

Bylo by účinné a vůbec možné potápět plavidla pašeráků – samozřejmě bez lidí – jak o tom EU uvažuje?

Nejsem si jistý, jestli je toto správná cesta. Pokud si pašeráci lodě pronajímají od rybářů, tak budeme ochuzovat je. Obávám se také, že bychom tím vstoupili do přímé války v Libyi. Což asi také není úplně ideální. Úplně nejlepší by bylo, kdybychom mohli část finanční pomoci, která by nás stála přijetí migrantů plus něco navíc, investovat, půjčit nebo dokonce dát do těch zemí. Aby místní lidé neměli ekonomický důvod utíkat, aby mohli žít lepší a důstojnější život. Jenomže komu dnes máme v Libyi ty peníze dát? Jsou tam sice dvě vlády – jedna legitimní, druhá neuznaná. Ale jejich vliv na dění je poměrně minimální. A distribuovat peníze mezi 18 soupeřících libyjských kmenů, které vedou spory, kdo komu povládne a jakému kusu území – je, jako bychom jim řekli, ať si peníze nechají a koupí si za ně další zbraně. V zásadě by si je použili pro sebe a vůbec by se nedostaly k těm, co je potřebují. Je prostě problém, že není tu pomoc kam distribuovat. Ona se vždycky uloupne část té pomoci i v civilizovanějších zemích světa, kde není takovýto rozpad státu, ale tady se nedá vůbec distribuovat.

Potom je otázka, kdo se účastní těch operací. NATO se k tomu dnes příliš nemá. EU sice o tom diskutuje, ale nejsem si jist, že v nějaké dohledné době to bude mít nějaký hmatatelný obrys.

Jak má EU naložit s vlastními občany, kteří odešli bojovat za Islámský stát a případně se chtějí vrátit. Máme je přijímat, odmítat, nebo se bude muset postupovat individuálně případ od případu?

Jejich počty nejsou zas až tak velké, aby se nedal uplatnit individuální přístup. Jestliže jsme schopni propouštět lidi z Guantanáma, kteří tam seděli až osm let bez toho, že by byli obviněni soudem, a dnes je distribuujeme do jiných zemí, které říkají, že se o ně postarají, tak nemyslím, že bychom a priori měli odmítat ty, kteří se kvůli ztrátě iluzí vracejí z Islámského státu. Některé země – mluvilo se o Německu a Británii a jiných – debatují o přijetí legislativy, která by znemožnila návrat lidem, jež odešli bojovat do řad Islámského státu a jejich vracení by představovalo ohrožení pro své země. Nevím, v jaké je to teď fázi. Je to jedna z možností. Ideální by bylo zajistit, aby tam vůbec neodešli. Je tu však určitá skupina, která odešla. Část z nich byla v těch bojích nepochybně zabita, další ztratili iluze. Ale těm, kteří chtějí odejít zpátky, dělá Islámský stát vážné překážky. Je tedy otázka, o jakém reálném počtu lidí hovoříme. Obecně ano, ale nevíme, kolik lidí se vrací z důvodů deziluze, nebo naopak těch, kteří si odsloužili a vracejí se zpátky. Tato poslední část samozřejmě představuje riziko pro danou zem.

Panují obavy, že s přijímáním stále většího počtu uprchlíků vzroste kriminalita? Je to tak?

Tato věc je problematická. Nevím, nakolik jsou ta videa autentická. Kolují po internetu videa ukazující minimálně obecnou kriminalitu a vandalství některých těch lidí. Každopádně když sem uprchlíci přijdou, nebudou se mít tak, jak by chtěli. Nebudou-li mít třeba práci. Nedá se u některých v takovém případě vyloučit, že se uchýlí k trestné činnosti. Ale nevíme o nich, jestli někdo z nich nebyl kriminálníkem už v domovských zemích. U Palmýry teď Islámský stát rozmlátil věznici. Nikdo neví, kde ti vězni jsou a kam půjdou. Z těchto rozpadlých států nelze čekat příliš pozitivního. Nejsou funkční ani ve svých uznaných hranicích, natož aby tam byla nějaká odpovídající vláda práva ať už na centrální úrovni nebo i na těch oblastních. Uprchlíci mohou představovat tuto hrozbu.

Na vzrůst kriminality upozorňuje například ve svém videu ostravský terapeut a cvičitel Moder. Tvrdí, že vojáků a policistů je u nás málo a uprchlíci prý mohou znásilňovat naše ženy. Muži podle něj mají začít cvičit, bránit se a vytvářet domobrany... Co si o takovýchto reakcích myslíte?

Evropa je pod určitou vlnou migrace už řadu let. A že by evropská migrační politika byla založena na solidaritě s vědomím, že migranti několikanásobně zvyšují počet znásilnění žen a podobně – to si myslím, že tak není. Nemyslím si, že by se měly ženy primárně obávat toho, že budou někým odjinud znásilněny. V našem mediálním prostoru není třeba komentovat každou blbost. Mediální prostor dává možnost se vyjadřovat kdekomu a jakkoliv. Ale máme i právo se k hloupostem či záměrnému vzbuzování vášní nevyjadřovat.

Iniciativy typu Islám v Česku nechceme jsou prosazovány způsobem, který vede k radikalizaci lidí muslimského vyznání. Myslím, že překrucování situace, jako tomu bylo minulý týden v Olomouci, vyzývání k tomu, abychom v pátek v době největší muslimské bohoslužby venčili prasata u mešit, či vyzývání, aby se muslimové vzdali Koránu, jsou přesně věci, které povedou k radikalizaci některých lidí na našem území. Bylo by dobré se těmto věcech vyhnout a nehrotit je. Což se u nás děje a nemůže to mít pozitivní výsledek. V soužití různých etnik u nás by měla v první řadě platit skutečnost, že právo a zákony jsou tu pro všechny stejné a že je musejí dodržovat všichni stejně. A neplést do toho náboženství nebo etnický původ. Výkřiky tohoto typu mi přijdou škodlivé. Zbytečně to v občanech vyvolává strach ze všeho, co je cizí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Oldřich Szaban

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zbrojní expert Hynek: Každý stát má armádu. Buď vlastní, nebo cizí. Vlastní si vezme dvě procenta HDP, ale ta cizí...

0:01 Zbrojní expert Hynek: Každý stát má armádu. Buď vlastní, nebo cizí. Vlastní si vezme dvě procenta HDP, ale ta cizí...

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Jako táta čtyř dětí chci, aby v mé zemi bylo kvalitní školství. I proto bych chtě…