Premiér Andrej Babiš se nesouhlasně vyjádřil k návrhu europoslankyně Šojdrové ohledně přijetí syrských sirotků do České republiky. Souhlasíte s jeho postojem? Co říci na jeho slova, že i u nás máme sirotky, kterým je nutné pomoci, Klokánky jsou plné…
Ano, Klokánky jsou plné, a i tady máme sirotky, kterým musíme pomáhat. Ale tato jeho slova naprosto vytrhli z kontextu. Udělali z něj nelidu, který odmítá pomoc sirotkům. Navíc já bych opravdu rád věděl, o jakých dětech se konkrétně mluví a jestli jsou to skutečně sirotci. Všimněte si, že v médiích už se mluví o 15 až 17letých chlapcích bez dospělého doprovodu! Navíc neutíkají z válečné zóny, ale z táborů v Řecku. Mám z toho pocit, že je to nějaký plán dostat sem postupně celé rodiny… Možná je to trochu deformace z povolání. Jsem novinář a studoval jsem reklamu a propagaci, styk s veřejností. Na mě to prostě působí jako nějaká speciální PR operace.
Do europoslankyně Šojdrové se v pořadu Události, komentáře pustila bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Co říci na její slova, že nemůžeme brát abstraktní sirotky, že těm dětem, které se vydávají za děti a tvrdí, že je jim 15, 14, 16, že je jim ve skutečnosti pak třeba 21, 22…
Jak raději pomoci sirotkům ze Sýrie?Anketa
A mimochodem, rozhodně si nemyslím, že Čechoslovákům (stále do toho počítám i Slovensko) by někdo mohl vyčítat, že jsou xenofobní národ – nebo národy, státy. Že nejsme vstřícní. Vždyť to bylo vidět například v době války v Jugoslávii, kdy jsme sem přijali téměř milion uprchlíků a postarali se o ně. A bylo to naprosto bez problémů. Také proto, že tady z jejich strany nehrozily žádné náboženské excesy, násilnosti a teroristické útoky. Podívejte se i do historie, jak jsme byli vždycky v tomto směru vstřícní. Ve Slaném, kde jsem se narodil, je dnes přibližně 20 procent cizinců. Já jsem byl překvapen, jak velké je to procento. A není s tím naprosto žádný problém! Moje známá například vychovává Číňánka, kterého jaksi rodiče ve Slaném „zapomněli“. Je to prima kluk, vyprávíme si spolu vtipy a evidentně mu to tady ve městě i ve škole svědčí.
Fotogalerie: - Steve Bannon u Zemana
Návrh europoslankyně Šojdrové Sněmovna zamítla. Ve sněmovní rozpravě ovšem zazněly dva zásadní výroky. První, když Václav Klaus mladší řekl, že na světě trpí miliony dětí, a pokud někdo chce zachraňovat, tak ať prodá poslední košili a jde pomáhat. To je v zásadě v souladu s postojem Andreje Babiše, který říká, že on je tu primárně od toho, aby zachraňoval české lidi, a nemůže spasit celý svět. Na druhé straně po přijetí sněmovního usnesení Helena Langšádlová litovala, že se vzdalujeme křesťanským hodnotám. Padla i výzva od Karla Schwarzenberga, aby vzhledem k tomu, že se Česká republika odklání od Masarykových hodnot, byly „oslavy vzniku republiky kvůli přemíře pokrytectví odřeknuty“. Co k tomu říci?
Každý máme svoji životní zkušenost. Svoji představu o životních i masarykovských hodnotách. Svoji historii i svoji představu o jejím výkladu. Na to má přece každý právo! A propos, předevčírem večer ve 20.00, kdy mí kamarádi – přátelé vojenské historie a patrioti ze Slaného – rozsvítili světla nad bunkrem (řopíkem) u Tuřan u příležitosti 80. výročí mobilizace, jsem si s chutí s ostatními zazpíval u naší státní vlajky celou československou hymnu. Jsem rád, že jsem nezapomněl „Nad Tatrou sa blýská“. Každý se od něčeho vzdalujeme, každý si buď pamatujeme, nebo zapomínáme nějaké sloky, každý slavíme jiná výročí. Já to mám takhle. Moje částečně židovská rodina před Hitlerem utíkala, nekolaborovala s ním. A tak jsem slavil výročí mobilizace. Té, o které excelentně napsal Pavel Tigrid ve své knize fiktivního rozhovoru s Lucií „Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu“, Odeon 1990. Doporučuji!
Když jsme u uprchlické krize a u migrantů, co říkáte na to, co se v těchto týdnech dělo v německém Chemnitzu?
Myslím si, že to je jen důsledek toho, co se děje v Německu už dlouho. Navíc informace se tam cenzurují, ta realita se zkresluje. Vzpomeňte si například na to znásilňování tehdy na silvestra. Nebo případ ubodané sestřičky a doktora v Mnichově, který se marně snažil zachránit kojence, kterého někdo vláčel po celé Evropě a pak jim ho přinesl do nemocnice v tristním stavu. Proč má někdo platit životem za smrt, kterou nezpůsobil, a naopak se jí snažil zamezit? Tyto informace se důsledně filtrují i ven. Ale ti Němci v tom žijí. Mám dokonce zprávy o tom, že některé noviny vycházejí ve dvou mutacích – té oficiální a potom té, která se distribuuje Němcům domů na adresu.
Už před několika lety nám vyprávěli pracovníci naší ambasády, jak se bojí chodit do parků v Berlíně a že už nedávají děti do školek, protože už jsou tam menšinou. Kvůli migrantům tam například přestali dětem vařit vepřové… Ale tady nejde o to vepřové, jde o to, že zavrhujeme vlastní hodnoty, křesťanské kořeny, zvyklosti, na kterých opravdu stojí naše civilizace. My jsme v Berlíně bydleli v hotelu, kde nás číšníci upozorňovali, že tam chodí velmi dobře oblečení migranti – a ať si prohlédneme kapsy, jestli se nám něco neztratilo. To jsou věci, o kterých my tady nevíme. Ale Němci tam žijí, a tak, i když se to v tisku cenzuruje, o tom prostě vědí. A dávají najevo svou nespokojenost. Já si nemyslím, že by v tom byl rasismus, vyhraněné násilí a extremisté. Domnívám se, že je to přirozený strach Němců z toho, co se děje v jejich zemi. Ostatně nedávný dalajlámův vzkaz migrantům byl velmi krásný – zůstaňte ve svých zemích a obnovujte je! Je v tom poselství – starejte se o ně, tak jako to dělají jiné státy, národy, po tisíciletí.
Psali jsme:
Vy zmiňujete cenzuru v německém tisku. Jak v této souvislosti hodnotíte česká média, třeba i co se týče přístupu k informacím ohledně migrace, uprchlické krize…?
I u nás mám pocit, že některé informace jsou také filtrované. Nebo že se o něčem prostě nemluví. Například o kulatém 80. výročí všeobecné mobilizace, která byla vyhlášena 23. září 1938. Nebo další příklad – teď jsme třeba velmi detailně věděli, jak vypadá hurikán Florence ve Spojených státech nebo supertajfun Mankghut na severních Filipínách. Ale že v Barceloně 11. září na Den Katalánska – La Diada, kterým si Katalánci připomínají připojení regionu ke španělské koruně roku 1714 – demonstroval milion lidí, tak to proběhlo ve veřejnoprávní televizi při zpravodajství jen dole na liště jako kusá informace. Mě osobně jako občana EU mnohem více zajímá, co se děje v Evropě. A že někde demonstruje milion lidí za nezávislost Katalánska (to je na počet obyvatel jako celá Praha!). To není málo. To se tam asi něco děje. V takovémto případě bych ocenil reportáž, více vstupů. Nějaké byly. Ale bylo toho nepoměrně méně než třeba právě těch informací o přírodních katastrofách. Já ČT24 považuji za výborný kanál. Ale někdy mám pocit, že se nám předkládají informace, které pro nás nejsou tak důležité. A ty, které by byly, ale které jsou třeba kontroverzní, tak se trochu přecházejí, pojímají v „jiném“ světle, nevysílají… Nemyslím si, že je to úplně v pořádku.
Velkou diskusi v posledních dnech vyvolalo to, že poslanci Evropského parlamentu pověřili Evropskou komisi, aby zahájila řízení proti Maďarsku. Co vy na to říkáte? A mají se něčeho podobného obávat i další země?
Tak samozřejmě, že si z toho člověk může mnohé odvodit. Pořád z toho cítím, že v EU jsme si někteří rovni a někteří rovnější. A cítím z toho také snahu rozdělit V4, aby nebyla tak silná. Máme o tom moudrý příměr knížete Svatopluka, svazku prutů a jeho synů v naší vlastní historii. Stále mám pocit, že jsme pro ně v některých případech občany druhé kategorie, ať už se to týká různých výhod, nevýhod, nebo třeba i kvality potravin.
Andrej Babiš se proti tomuto rozhodnutí ohledně Maďarska distancoval. Novinář Pavel Šafr tvrdí, že Babiš není o nic lepší než Viktor Orbán a „na hanbě“ by měli sedět spolu. Andrej Babiš si zaslouží podle Šafra minimálně stejnou pozornost a stejný odpor. V Maďarsku se prý odehrává odlišnou formou podobný proces znesvobodňování jako v České republice. Babišova metoda je jen skrytější, záludnější a méně transparentní. Máme se obávat toho, že s Babišem dopadneme jako Maďarsko díky Orbánovi?
My jsme nedávno v Maďarsku byli, právě na setkání V4. A já jsem viděl klidnou, spokojenou zemi, kde všechno fungovalo. Jsou tam plná nákupní střediska, policie byla vidět na silnicích i ulicích, ale nikoho neprudila… A hlavně, nejsou tam žádné teroristické útoky. Takže v tomto smyslu bych si přál, abychom byli jako v Maďarsku. Zažil jsem tam spokojené důchodce v lázeňských domech u Balatonu. Speciálně když jsem viděl tohle, tak jsem si říkal, že bych přál také všem našim důchodcům, aby byli takto spokojení. Takže pro mne Maďarsko rozhodně není odstrašující příklad. Možná by nebylo špatné, aby se tam ti, kdo to kritizují, zajeli podívat. A s panem Babišem o naši budoucnost nemám strach. Stačí se podívat na vývoj zadluženosti státu za posledních dvacet let. Na ty grafy, kdy byl jaký nárůst, krize, kdy vznikla jaká zadluženost. A to je opravdu velmi zajímavé. Na tom je vidět, jak se pod vedením Andreje Babiše naší ekonomice a financím daří. A vůbec už se nemluví o tom, kolik desítek milionů osobně dal na nejrůznější dobročinné projekty, dětské onkologie… On o tom totiž vůbec mluvit nechce, nepřeje si to. A navíc se o tom ani ve většině médií mluvit nesmí, protože Babiš je prostě tabu! Ale když pak dá peníze na nějaký památník nebo na cokoliv jiného, tak to se přijme, to peníze „nesmrdí“… Pohybuji se v oblasti mezinárodní i naší národní pomoci dlouho jako člen Rotary International. (I to jsou naše tradice – prvním čestným guvernérem našeho Rotary klubu byl Tomáš G. Masyryk).
Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Český rozhlas hovořil o našich spojenectvích v rámci Evropy. Jsou podle něj formální a nejsou autentická. Zmínil, že EU je zlo a čím dříve dojde k fatální transformaci ve funkční demokratický orgán, tím lépe. Otázka je, jak Evropskou unii změnit. Evropská unie by podle Klause potřebovala sametovou revoluci našeho typu. Souhlasíte s jeho názory? Lze ale vůbec EU změnit?
Tak určitě by to bylo prospěšné. Protože pokud to bude pokračovat a nebude se naslouchat hlasu lidu, potom hrozí, že buď přijde zase nějaký čalouník jako v těch 30. letech v Německu, nebo to může v krajní mezi skončit občanskou válkou. Domnívám se, že nějaká rozumná reforma by Unii rozhodně prospěla a je velmi nutná. A myslím si, že to vědí i pánové v Bruselu. Reformu EU si přejí nejen euroskeptici, ale i ti, kteří Unii fandí. My jsme v EU, v mnohém nám pomohla, dnes už jsme na ní navíc závislí… Ale reforma je i podle mě nutná.
A co říci na vzkaz francouzského prezidenta, který na summitu v Salcburku uvedl, že země, které v migrační otázce neprojevují solidaritu, by měly být vyloučeny ze schengenského prostoru?
Nemám rád aroganci moci. V principu je to stejné jako jeho reakce na chlapce, který ho „nepatřičně“ oslovil na ulici. Tuto aroganci kritizují v současné době mnozí naši francouzští kolegové novináři. Chápu je, spolupracovali jsme osm let na bázi rozhlasu. Jsou velmi svobodomyslní a citliví k odkazu francouzské revoluce a k motu Francouzské republiky. Možná by se měl pan prezident podívat na průčelí některých veřejných budov, na některé poštovní známky, do ústavy čtvrté republiky z roku 1946 nebo páté republiky z roku 1958. Tam všude najde nápis „Liberté, égalité, fraternité“ – Svoboda, rovnost, bratrství.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
