Soudkyně Městského soudu v Praze Zuzana Zápalková v neveřejném zasedání zastavila trestní řízení proti bývalému náměstkovi vrchního státního zastupitelství v Praze Liboru Grygárkovi, který podle obžaloby kryl Romana Janouška, lobbistu vyšetřovaného z ovlivňování zakázek na pražském magistrátu. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová pro MF Dnes uvedla, že ji už v této věci interpeloval poslanec Jakub Michálek a že ona na verdikt také zůstala koukat, ale protože se státní zástupce odvolal a věc bude řešit vrchní soud, tak do živé kauzy vstupovat nemůže. Vyvolalo ve vás toto rozhodnutí také údiv?
Co soudíte o Lubomíru Zaorálkovi?Anketa
Ve mně to vyvolalo jenom jediný dojem, že podklady získané v přípravném řízení asi nebyly přesvědčivé pro to, aby šlo vůbec o trestný čin. Stejně jako paní ministryně neznám živý spis. Proto komentovat a podivovat se nad tím, že to bylo zastavené, bez znalosti věci, je absurdní. Anebo ten spis paní ministryně má, ale to je pak proti zákonu. Takže bez znalosti věci mi ten případ nepřísluší komentovat. Ale řeknu k tomu to, že mi vadí neustále se šířící počet odposlechů. Jak je možné, že náměstek vrchního státního zástupce byl sledován, monitorován a odposloucháván jiným vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci? Když se vede taková válka vrchních státních zástupců, tak to je něco šíleného. Z těch odposlechů jsem už úplně tumpach a nevím, kde to skončí. Podle mého názoru dospěl soud k tomu, že nebyl důvod to posoudit jako trestný čin a trestní stíhání bylo zastaveno. Jak to dopadne u Vrchního soudu, ví bůh.
V usnesení soudu je citovaný odposlech dalšího lobbisty Ivo Rittiga a právníka Davida Michala z března 2012. Rittig v něm říká: „Jediná záchrana bude asi ten Grygoš, aby to tam všechno zařídil.“ Ve stejném dialogu Michal mluví o tocích peněz, že „přesně neví, kolik přišlo, počítá to asi na desítku“. A Rittig se ptá, „zda do toho počítá i to, co dávali Grygárkovi“. Když soudkyně sama v závěru usnesení konstatovala, že Grygárek udržoval „zcela nadstandardní vztahy s kontroverzními postavami pražského podnikatelského prostředí. Je nepochybné, že jim nabízel své služby, a obsah komunikace naznačuje, že za to bral i odměnu“, má mít běžný občan důvěru v soudnictví, když přesto případ do hlavního líčení nepustila?
Ale pokud soudkyně říká, že to naznačuje, tak „naznačuje“ není totéž co „prokazuje“. Naznačovat se mohou různé věci, ale musí být prokázány. Trestní řízení je tutovka, to musí být postaveno najisto, a ne to být naznačeno a být to jedna z možností. Ale jinak si normální občan o českém soudnictví určitě dělá obrázek a myslím, že není příliš dobrý. Kauzy, kdy je soudce Vrchního soudu stíhán pro braní úplatků, kdy je soudce obvodního soudu odsouzen za to, že bral úplatky v případech dopravních nehod, jsou strašné věci. Jedna věc je nezávislost justice a druhá je odpovědnost justice. Nezávislost neznamená neodpovědnost. Obávám se, že soudci i státní zástupci si nezávislost vykládají jen jako přímou dálnici, kde nejsou žádné mantinely a žádná odpovědnost. A to je zlé.
Libor Grygárek se jako obviněný hájil hlavně tvrzením, že Janouška v roce 2008 ještě neznal, tak mohl těžko pomoci známému. Tvrdil, že ho s Romanem Janouškem svedla dohromady až příhoda z května 2010. Vyprávěl, že měl byt ve stejném domě jako Janoušek a kamarád Grygárkova syna tam při mejdanu 17. května 2010 upustil skleničku, která po pádu o patro níže poškodila skleněný broušený stůl na terase. Stůl v ceně 200 tisíc korun patřil Janouškovi, takže oba pánové se prý seznámili při řešení této škody. Líbí se vám ta historka, kterou se chystá šéf olomouckých žalobců Ivo Ištvan u vrchního soudu rozmetat a dokázat, že se znali už v roce 2008?
Historka je bizarní, to je úplně jednoznačné. Aby se takhle seznamoval druhý muž vrchního státního zastupitelství s někým tak kontroverzním, to je prostě Absurdistán. Ale musí se prokázat, že byli propojeni, provázáni, že tam byla nějaká pevná linie a že docházelo k nějakému manipulování trestního řízení. A to je věc druhá. Nevím, jak to prokáže vrchní státní zástupce z Olomouce pan Ištvan, nevím podle čeho. Ale znovu říkám, že se mi vůbec nelíbí, když jeden vrchní státní zástupce stíhá druhého vrchního státního zástupce, i když bývalého. Jak to dopadne, když někdo bude stíhat toho vrchního státního zástupce v Olomouci? To je hrozné. To se dostáváme někam, kde bych ani nechtěl být.
Psali jsme:
Ale copak by se soudci nebo státní zástupci neměli stíhat, pokud jsou z něčeho podezřelí?
Řekl jsem, že nezávislost znamená odpovědnost. A mně se nelíbí, že tady nějaká paní Jourová za dobu, kdy byla ve vazbě, dostane několik milionů odškodnění a odpovědný státní zástupce řekne, že měl na věc jiný právní názor než soud, který ji zprostil. Kde to jsme? Kdyby odpovídal státní zástupce za to, že způsobil státu milionové škody, a nesl na tom podíl, tak by to bylo něco jiného. Když advokát svým chybným postupem způsobí škodu klientovi, tak ji musí platit ze svého. Do tří milionů to hradí pojišťovna, které musí advokát okolnosti prokazovat, zbytek hradí sám. Ale tady skutek utek´, jsme na bramborovém poli, které je nezorané, a nikdo nevidí, co tam je. To se mi nelíbí, že není žádná odpovědnost a ani žádné závěry.
Jana Nečasová, dříve Nagyová, se dostala k soudu kvůli třem kauzám z dob jejího působení v pozici šéfky kabinetu premiéra. Týkají se zneužití tajné služby, ve kterém nedávno padl pravomocně podmíněný trest, údajného úniku informací z BIS a podplácení poslanců ODS funkcemi. Tehdy to byla událost, která vedla k pádu vlády, dnes se to interpretuje i tak, že to bylo jen kvůli kabelkám Jany Nagyové. Jak zásah na Úřadu vlády s odstupem času hodnotíte?
Tohle je jedna z největších ostud české justice a pro mě je naprostou záhadou, že pan Ištvan ještě je vrchním státním zástupcem. V civilizované Evropě, kdyby předsedu vlády a jeho milenku nechali vláčet v novinách s přepisy odposlechů, co si říkali, kdo působil jako domina, a pak by z toho vyšly kabelky, tak takový vrchní státní zástupce by se poroučel nejen z funkce, ale přímo z justice. Tady se neděje nic. Pro mě je záhadou, že to nevedlo i k pádu nejvyššího státního zástupce a že se do dnešní doby z této akce žádná odpovědnost nevyvodila. Utratily se miliardy za předčasné volby a nakonec je to kvůli kabelkám? Nedivím se prezidentu Zemanovi, že už nechce pana Ištvana ani vidět. Ten mu sliboval, že to všechno vyřeší, a podívejme se, kam jsme se dostali. Takže opakuji, že státní zástupci, jakkoli jsou nezávislí, mají být odpovědní. Ale pokud se někdo dopustí takového úletu, takové blamáže, tak tam nemá co dělat. To je můj názor.
Mgr. Marie Benešová
Petr Nečas před těmi šesti lety odstoupil jako předseda vlády i předseda ODS. Nynější premiér Andrej Babiš je pod tlakem kauzy Čapí hnízdo, ale odmítl odstoupit, jak ho před časem vyzývala opozice. Mají situace obou premiérů něco společného a dají se vůbec porovnávat?
Porovnávat se dají v tom, že oba dva byli monitorováni. Jeden byl přímo odposloucháván, nahrávky rozhovorů druhého s novinářem se dostávaly na veřejnost přes účet skupiny Šuman, ty zprávy létaly v éteru. Takže v Česku je možné odposlouchávat a nahrávat si ze soukromí předsedy vlád a pak se to zveřejnilo. Podle mě to normální není. Předsedové vlád pracují s utajenými informacemi, řídí tajné služby, a jestli policie a vrchní státní zástupci znají, jak řídí tajné služby, tak to jsme někde v Kongu. Společné mají tedy ty odposlechy a rozdílné jsou v tom, že zatímco Petr Nečas vyvodil osobní odpovědnost a chtěl zachránit ODS, což se mu nakonec nepovedlo, protože se propadla až k sedmi procentům, tak Andrej Babiš z toho zatím žádnou osobní zodpovědnost nevyvozuje. Ale pokud se ukáže, že trestní stíhání v případě pana Babiše dopadne stejně jako s panem Faltýnkem, to znamená, že by byl zproštěn, pak by se musel poroučet celý systém státního zastupitelství od toho nejvyššího až přes ty vrchní. Protože pokud by měli být premiéři stavěni před soudní tribunál, a ukázalo by se, že to nebyla pravda, pak jsou státní zástupci ti, kteří hýbou politikou. A to by bylo zlé. Nevím, jak rozhodne městský státní zástupce v kauze Čapí hnízdo, zda dá obžalobu, zastaví, nebo věc vrátí. Nevím, co zvolí, ale rozhodně nemám radost z toho, že státní zástupci vstupují do hry.
Ještě déle se táhne kauza, v níž naposledy Nejvyšší soud rozhodl, že dědicové někdejšího advokáta ČSSD Zdeňka Altnera musejí dokázat, jak advokát při sporu o nemovitost v centru Prahy sociální demokracii pomohl. Co tomuto zvratu v případu říkáte?
To je šílený verdikt. Aby se někdo soudil o právní nárok devatenáct let a ani se nedočkal rozhodnutí, to je neskutečné. Teď se soudí jeho děti. Obávám se, aby se nakonec nesoudili ještě vnuci. Ale třeba nebude ani proti komu v případě, že ČSSD propadne ve volbách a vyhlásí úpadek. Ale jestli tohle je domáhání se právního nároku, tak já žasnu. Zvláště poté, co Nejvyšší soud uložil Altnerovým potomkům, aby na základě spisů, které jejich otec někde má, dohledali, jaké úkony v tom provedl. Za prvé oni je neprováděli, za druhé advokát nemá povinnost nechat věc živou devatenáct let, to nevím, kde ty podklady naleznou. A za třetí je to absolutní právní nejistota, aby se tři roky válel spis na Nejvyšším soudu a po třech letech rozhodl, že se všechno vrací na začátek, tedy do doby před devatenácti lety. To je narušení práva na spravedlivý proces, práva na právní jistotu a narušení práva rovnosti stran, v daném případě se to právo zcela evidentně přiklonilo na stranu politické strany.
Ale na druhou stranu není ta částka 338 milionů korun, které si jako odměnu a penále nárokují Altnerovi dědici a za svého života i advokát nemravná, protože do této astronomické výše dluh narostl kvůli úrokům?
Odlišil bych právní nárok a výši nároku. Pokud vím, byl tam smluvní vztah, tak tam měla být smluvní odměna, a ne mimosmluvní odměna. To, že si pan Altner účtoval úroky, tak na to podle mě nárok měl. Pokud jde o výši, tak jenom hlupák podepíše takovou výši úroků. Nevím přesně, kdo smlouvu s Altnerem za ČSSD podepisoval, ale bylo to v období, kdy ji vedl nynější prezident. Ta dohoda se pak ukázala pro ČSSD jako krajně nevýhodná. Ale jestli se mohou sociální demokraté něčeho domáhat, tak jediného, že ta výše nároků úroků je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž zpochybnit výši nároků. Ale podle mě nemohou zpochybnit nárok samotný. A to je to, na čem by se to mělo točit.
Mgr. et Mgr. Jakub Michálek
Připomenout potlačení demonstrací před padesáti lety a upozornit na současné politické problémy chtěl 21. srpna spolek Milion chvilek pro demokracii shromážděním na Václavském náměstí a následným pochodem na Hradčanské náměstí. Tam předseda spolku Mikuláš Minář na závěr akce roztrhal Ústavu. Co této formě protestu říkáte?
Že se zbláznil. Nikdo přece nemůže tvrdit, že hájí právní stát, protestovat proti zlovůli prezidenta a premiéra a tvrdit, že mu jde o obranu ústavnosti, že si demokracii a svobodu brát nedáme, a nakonec ten, kdo tohle všechno vyhlašuje, se zpronevěří proti Ústavě. To je rodný list českého státu. Měli bychom ji brát do rukou s posvátným obdivem a hrdostí. U každého právníka i občana to je Magna charta libertatum, Velká listina práv a svobod. A roztrhat ji na demonstraci, pro to nemám žádné vysvětlení, žádnou omluvu a považuji to za totální úlet, kdy vlastně ten, kdo chce bránit demokracii, se jí zároveň posmívá a zesměšňuje ji. To se nepovedlo.
Podobnou reakci Mikuláš Minář předvídal, když při trhání řekl: „Je mi jasné, že mě zítra nařknou ze zneuctění Ústavy, ale je horší ji roztrhat, nebo se jí neřídit?“ Narážel tím na přístup prezidenta Miloše Zemana při odvolání ministra kultury. Takže co je horší, Ústavu roztrhat, nebo se jí neřídit?
Obojí je špatné. Ale neřídit znamená, že se to dá vynutit. Ale roztrhat Ústavu znamená dát najevo opovržení. Jestliže já roztrhám nějaký rozsudek soudu, tak dávám najevo opovržení nad tím, co v něm je a jak soud rozhodl. Je to v podstatě urážka. Roztrhání Ústavy je ještě klukovštější a drzejší, než když si budu vykládat Ústavu jinak. To je úlet, jiné vysvětlení pro to nemám. Nevím, co se mu stalo v té chvíli. Ale slunce už tak večer nepálilo. Musel si uvědomit, co dělá, ale nepromyslel důsledky toho činu. Myslím, že kdyby se dnes zamyslel nad tím, co udělal, tak by to neudělal.
Ing. Miloš Zeman
V noci z 21. na 22. srpna neznámý vandal polil v pražských Dejvicích sochu maršála Koněva červenou barvou a podstavec pomaloval nápisy. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář uvedl, že ačkoli se jedná o vandalství, má pro lidi, kterým socha vadí, jisté pochopení. Dodal, že dokud se s ruskou ambasádou nezačne konstruktivně jednat o tom, kam sochu přesunout, tak na ní barva zůstane. A že když mu dojde trpělivost, tak socha skončí klidně ve sběru. Jak hodnotíte postup a výroky tohoto politika TOP 09?
Jako úplné hlouposti. Já nemám rád, když se historickým postavám, ať to bylo, jak to bylo, někdo posmívá. Dříve se nesmělo připomínat, že američtí vojáci osvobodili celý západ Čech, že tam přinesli svobodu a přispěli k porážce fašismu. Teď se zase nesmí mluvit o tom, že se na porážce fašismu významně podílel i bývalý Sovětský svaz. Jeho vojáci tady padli, položili své životy. Jestli někdo padl 9. května, tak je to smrt úplně příšerná, protože vlastně už bylo den po válce. Přesto ti lidé bojovali. Kdyby tušili, že někdo bude polévat sochu jejich velitele Koněva červenou barvou a chtít ji dát do sběru, tak nevím. Jsem proti jakémukoli hanobení soch. Nechápu, proč se při změně politického režimu mají odstraňovat. To je nejubožejší, co se může dít. Prostě maršál Koněv tehdy velel frontu, který osvobodil Prahu, tak nevím, co je na tom špatného, že tu má sochu.
MUDr. Zdeněk Hřib
Dva dny po tom vandalském činu se dva lidé pokusili sochu očistit, ale přivolaný příslušník městské policie jim nařídil, aby čištění zastavili, protože nemají povolení. V sobotu se ale u sochy sešlo více lidí a památník částečně očistili. Opět byla přivolána hlídka, která si zjistila totožnost těch lidí pro případ dalšího šetření, ale podle ní nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání, tak je to nechali dokončit. Když jeden muž odstranil graffiti z pilíře Karlova mostu, primátor Zdeněk Hřib mu chtěl z městských peněz zaplatit a pak alespoň zorganizoval workshop na čistění památek, přičemž dotyčný v jeho rámci předvedl čtyři technologie čištění graffiti z tvrdých povrchů. Jak tedy vnímat partyzánské čištění památek, je to na potrestání pro čističe, nebo na pochvalu od primátora či jiného politika?
Trest za to, že odstraňují znečištění, je úplný nesmysl. Mě zaráží to, že policie přistihla dvakrát ty, co chtěli to znečištění odstranit, ale nepřistihla ani nevypátrala pachatele, který ten pomník znečistil. Nevím, jestli policie v jednom případě přimhuřuje oko, nebo spí, a ve druhém případě bdí, to netuším. Ale tvrdím, že nemá být trestán ani ten, kdo očistil Karlův most, ani ti, co očistili sochu maršála Koněva. To je úplně bizarní. Čištění jako protiprávní jednání neberu, a zvláště ne v situaci, kdy městská část Praha 6 nic očišťovat nechce, protože „chápe“ pachatele, proč to udělal. A jestli Karlův most očistil velice rychle během brzkého rána člověk, co odstranil ty nehezké věci, tak nevím, za co by měl být trestán. Ale podstatnější je vypátrání pachatelů toho znečištění. V případě pilíře Karlova mostu vypátráni byli, ve druhém ne. Jestli by měl být někdo trestán, tak ti, co poškozují veřejný majetek. Znečištění je jedna věc a očištění je věc správná.
Může být omluvou pro starostu Prahy 6, že je determinován a limitován výchovou, když jeho otec, bývalý diplomat Petr Kolář, urputný zastánce amerického radaru v Brdech, chrlil a chrlí jeden protiruský výrok za druhým a na synovi to nutně muselo zanechat následky?
No ale jestli starosta městské části Praha 6 má své protiruské postoje, tak ať si je má, ale v soukromí. On je osoba veřejná, tak to přece není možné, jak vystupuje. Mně se nemusí líbit Trump, ale to neznamená, že začnu napadat Spojené státy. Těmhle postojům opravdu nerozumím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
