Po sněmovních volbách se ozývají velké obavy o demokracii v Česku. Prý se společnost stále více fašizuje a dochází k oligarchizaci politické scény. Sdílíte tyto obavy?

Do určité míry sdílím tyto obavy. Určitě máme našlápnuto k oligarchizaci naší politické scény a možná i autokratickému stylu vládnutí. Nerozumím sice v tomto kontextu frázi „společnost se stále více fašizuje“, nicméně všem antidemokratickým tendencím se rozhodně musíme bránit.

Byl jste prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Proč ve střední Evropě dochází k odklonu od tradičních demokratických stran, stírání pojmů levice a pravice a příklonu ke stranám s přinejmenším autoritativním vedením?

Jde jednak o určitou krizi demokratického vládnutí, v našem konkrétním případě související navíc se všeobecnou hodnotovou krizí, neschopnost definovat napříč demokratickým politickým spektrem naše národní zájmy, zaujmout veřejnost a také vygenerovat úspěšné a silné politické lídry. Než naše společnost po listopadu 1989 stačila jako celek politicky uzrát – nemluvě o nedokončeném procesu vyrovnání se s totalitní komunistickou minulostí – byla konfrontována s dalšími globálními výzvami, které zdá se končí až u příklonu ke stranám s „přinejmenším autoritativním vedením“.

O Petru Fialovi se často hovořilo jako o slabém vůdci, akademikovi bez ostrých loktů, a přesto dokázal ODS vyvést z krize a začít její novou etapu. Přesto jsou v ODS slyšet i další myšlenkové proudy. Nebojíte se, že se strana bude do budoucna myšlenkově drolit a stane se nejednotnou, jak k tomu došlo v ČSSD?