Jak byste charakterizoval rok 2015 z osobního hlediska?
První mě napadá, že se nám v podnikání daří lépe a lépe, Regiojet je v reálném zisku. Vedle toho si vybavím, že mě opouští motivace pracovat pro firmu a víc se snažím přemýšlet, jak pomoci tomuto státu, letos jsou to hlavně aktivity v Rekonstrukci státu.
Rok 2015 někteří lidé označují za nejsložitější rok od sametové revoluce. Byl podle vás letošek něčím přelomový?
Naopak, byl to jeden z nejlepších roků, ekonomika roste a mezi lidmi panuje naivní pocit, že vláda funguje dobře. Situace je složitá pouze psychicky kvůli tomu, co se děje za hranicemi naší země, ať už je to imigrace, nebo válka na Ukrajině a Blízkém východě.
Co je podle vás naivního na pocitu, že vláda funguje dobře?
Ono to jen vypadá, že vláda funguje skvěle, díky tomu, že rozdává, a lidé věří v budoucnost, a tím pádem věří i vládě. Když ale trochu víc koukám politikům pod pokličku, vidím, že to úplně optimální není. Před volbami byl hlavním tématem boj s korupcí, a teď se toto téma úplně vytratilo.
Co konkrétně vám vadí?
Tak třeba vidím, jak vládní strany, zejména ČSSD, velmi neochotně prosazují změny, které navrhla Rekonstrukce státu a ke kterým se její poslanci zavázali. Příkladem je to, co proběhlo nedávno v Poslanecké sněmovně, když se strhl obrovský boj o takzvaný registr smluv. Dostal jsem informaci, že sociální demokraté a komunisté se budou snažit tento zákon zabít. Je to přitom jeden z nejdůležitějších zákonů proti korupci. Kdo nechce transparentnost, přímo tím podporuje korupci a klientelismus. Byl to obrovský boj a lidé z Rekonstrukce státu oběhli všechny politiky včetně ODS a TOP 09, aby pro zákon hlasovali. Situace byla natolik vážná, že jsem se v případě neschválení zákona rozhodl investovat milion korun do kampaně proti ČSSD a KSČM. Nakonec byl ale přijat navzdory tomu, že socialisté bojovali jako lvi, aby se to nestalo. Sociální demokraté a komunisté se jasně odkopali a je vidět, že chtějí, aby jejich hejtmani a starostové kradli. Je vidět, že problematika korupce je pořád živá a není vyřešená.
Jak se mění česká politika pod tlakem probíhající imigrační krize?
Pokud jde o imigraci, neexistuje v zemi politik, který by chtěl migranty vítat, v tom jsou zajedno. Žádná ze stran – včetně prezidenta – by ale neměla mít právo z protiimigrační rétoriky těžit politické body. Podle mne by v této situaci měla převažovat poloha evropanství a humanity nad snahou o zisk laciných politických bodů. V tom mě pozitivně překvapil premiér Sobotka, když po nešťastném 17. listopadu na Albertově kritizoval prezidenta. Naopak je mi smutno z Babiše, který se chytil protiimigrační rétoriky a chtěl, aby se Česká republika přidala k naprosto zbytečnému boji Roberta Fica a aby žalovala Evropskou unii kvůli kvótám. Tady dávám pětku nejen Zemanovi, ale i Babišovi, naopak premiérovi bych dal jedničku.
V souvislosti se strachem z imigrace sílí nervozita a také podpora hnutí a stran prosazujících radikální řešení. Jakou mají šanci uspět na politické scéně? Martin Konvička prohlásil, že bude sestavovat příští vládu…
Doufám, že k tomu nedojde. Lidé snad nejsou hloupí a vědí, že uprchlíci k nám chodit nebudou, protože azylové podmínky v České republice nejsou přívětivé. Stejně jako jazyk, a koneckonců ani lidé zde nejsou přívětiví. I když budou platit kvóty, ti azylanti se rozprchnou a utečou z našich věznic. Lidé u nás uprchlíky vnímají negativně a mají přirozeně strach, ale myslím, že je nefér sbírat body na toto protievropské téma; a většina na tu hru nepřistoupí, Češi nejsou nacionalisté.
Z xenofobie jsme nicméně obviňováni ze strany EU nebo vysokého komisaře pro uprchlíky OSN...
Chápu, že Visegrádská čtyřka zaujala správné stanovisko a kvóty nechtěla, když to ale bylo po hlasování ztraceno, měli jsme se stáhnout. Poslal jsem dokonce ministru Chovancovi i Babišovi návrh, abychom v této situaci ukázali určitou formu evropanství založenou na postoji: předepsali jste nám kvóty, my nebudeme souhlasit, protože jsou nefunkční, jsme ale připraveni přijmout i dvacet tisíc lidí z jiných zemí, kde se válčí – z Ukrajiny, které bychom aktivně rekrutovali na ukrajinské půdě; a ti by mohli pomoci české ekonomice. Češi mají totiž s Ukrajinci dobrou zkušenost. Mám pocit, že tento stát dojede na to, že nebude volná pracovní síla, aby ekonomika mohla dál růst. Na to myslí Němci, kteří uprchlíky vítají z ekonomických důvodů, my se tímto směrem nedíváme. Rozdíl mezi německou ekonomikou a naší je v tom, že Němci vždy vidí několik kroků dopředu, my se tady v našem prostoru plácáme bez vize.
Existují ale i obavy, že to se vstřícností Němci přehnali, vlnu imigrantů nezvládnou a poškodí to jejich ekonomiku…
Myslím, že to opravdu přehnali, a je to velmi rizikové. Bude je to stát miliardy eur do vzdělávání uprchlíků a jejich výuky jazyka. Pokud se totiž německy nenaučí, vzniknou ghetta a to je určitým nebezpečím.
Co by se mělo stát, aby imigrační vlna opadla?
Mám pocit, že válka v oblasti Sýrie a Iráku je něco jako třicetiletá válka v 17. století v Evropě, kdy proti sobě bojovali protestanti a katolíci. Pro Evropany je dnes většinou muslim jako muslim, ale šíité a sunnité jsou dva nesmiřitelné tábory a myslím, že jediné řešení je změna mapy Blízkého východu. V jejím rámci by měl vzniknout nejen Kurdistán, ale nový stát v hranicích dnešního Islámského státu, samozřejmě bez dnešních vůdců. Islámský stát jako takový musí být nejdříve zničen, ale pak se musí překreslit mapa a šíité, sunnité i Kurdové dostanou svůj vlastní prostor. To je jediné řešení.
Jak se díváte na nápady vytvořit pro krizové oblasti konfliktů jakýsi nový Marshallův plán?
Je jasné, že dvě stě tisíc zfanatizovaných bojovníků Islámského státu, kteří věří ve svou pravdu, nelze kompletně vybít. Zároveň Západ potřebuje v prvé řadě klid a nějaký Marshallův plán také znamená přístup k ropě. Měl by být proto vytvořen. Země Blízkého východu na rozdíl od Afghánistánu mají čím platit, takže v rámci pomoci mohou dostat miliardy dolarů, které by nebyly ani tak darem jako spíše investicí.
V souvislosti s terorismem sílí strach a také snaha po větších bezpečnostních opatřeních. Jak vnímáte návrhy na omezení svobody ve jménu bezpečí?
Strach může nepříjemně změnit naše životy, ale nebojím se, že by to znamenalo, že se Evropa rozloží. Ty otázky se přeceňují. Lidé jsou jako krysy, a i kdyby přišla válka, naučí se s tím žít. Kdybychom například přišli o Schengen, bylo by to nepohodlné, ale nebyl by to konec světa, důležitější je, aby se hledaly příčiny problémů, a definitivně se řešily.
Od roku 2008 jsme zažili hospodářskou krizi, řeckou krizi, ukrajinskou krizi, teď je tady imigrační krize. Jak je to s přístupem ke všem těm krizím?
Ono se vždycky nějaké téma najde. Když se řekne, že se rodí málo dětí, bude se tomu říkat demografická krize atd., o tom už se vlastně také mluví. U krizí by se ale mělo hledat jejich řešení. Evropská ekonomika potřebuje lidi, kteří budou pracovat, ale nikdo o tom nepřemýšlí. A jak jsem už říkal, nelíbí se mi zejména to, že se používá krize k zisku laciných bodů, tím se krize spíše vyrábí. Příkladem je v případě imigrační krize prezident Zeman, ten si zaslouží červené karty i trenky nad Hradem.
Můžete se pokusit odhadnout, co bude za dvacet třicet let v učebnicích napsánu u roku 2015?
Co tam bude, netuším, jen doufám, že to nebude milník s názvem „stěhování národů“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
