Petr Junek nejen k rozdělené společnosti: Méně zkoumavým lidem vyhovují nálepky. Svět se jim zdá přehlednější. Ale on není černobílý!

Vydal jste novou knihu. Jde o třetí závěrečný díl vaší apokalyptické trilogie. Příběh se má z větší části odehrávat v zapomenuté mysli vraha, která se postupně odkrývá. Kde se vzal ten nápad?

Ten nápad přišel jednoho letního večera roku 2015 a byl tak intenzivní a jasný, že ještě předtím, než jsem šel spát, tak jsem měl vymyšlený celý koncept knížky. Kniha se psala tak dobře, že jsem byl na konci roku hotov. Jinak prvotní inspirací byla zpráva z novin o tom, že se v Norsku našel muž se ztrátou paměti. Pak se snad ukázalo, že je to Čech. Pohrával jsem si s myšlenkou, co se asi muselo stát a jak se cítíte, když se ocitnete na nějakém místě bez jediné vzpomínky na minulost.

Jenže nalezenec v mém románu nebyl žádný svatoušek, jak se v knize postupně ukazuje. Nicméně není to zcela negativní postava. Kdybyste se možná mohl vrátit do minulosti a ocitl se ve třídě, kde sedí malý Adolf Hitler, možná byste také zmáčkl spoušť i za cenu toho, že trefíte nevinného. To je i základní otázka knihy. Stejně tak nese román i jedno důležité poselství, a sice: Kde se ztratí láska, začne válka.

Pohrává si vaše kniha s myšlenkou tzv. menšího zla? Jste příznivcem této myšlenky?

Příznivcem této myšlenky nejsem, ale když nemáte jinou možnost, pak se tak zkrátka rozhodnout musíte. Problém je, že to pomyslné zlo se často všelijak maskuje a někdy je těžké jej rozeznat.

Před lidmi v Česku stojí druhé kolo prezidentských voleb. Již brzy budou volit mezi akademikem Jiřím Drahošem a prezidentem Milošem Zemanem. Budou muset někteří Češi aplikovat myšlenku tzv. menšího zla i na tyto volby?

To je přesně ten příklad, kdy si tak lidé budou muset vybrat. Žádný z kandidátů mi nepřijde nikterak oslňující a ani tam nevidím od žádného z nich skutečný zájem o naši vlast. Spíše je zajímá jen prezidentské křeslo a uchlácholení svého ega. Jenže někoho holt vybrat musíme a vybrat někoho, kdo je nám nejméně odporný. Špatné na těchto volbách je to, že z nich nepovstane prezident, který by byl prezidentem všech, ale bude to prezident zase jen pro své ortodoxní voliče.

VIDEOKLIP K UVEDENÍ JUNKOVY NOVÉ KNIHY:

Zajímáte se i o psychologii. Jak se ten obor prolíná s vaším pohledem na politiku?

Ten obor mě vždy přitahoval. Často si třeba osobně kladu otázky, na které mi psychologie dokáže dát odpověď. Jednou takovou otázkou je třeba i to, proč někdo potřebuje mít přes celou obrazovku svou hlavu a neustále mlít dokola účelové žvásty, nechat se fotit v posilovně a pak si ve photoshopu upravovat svaly a smát se někomu druhému, že nosí nedioptrické brýle, aby vypadal lépe. Tak co je tohle za magora? A na mou otázku zná odpověď právě psychologie.

Mě tedy osobně zajímá spíše taková ta politická psychologie. Já jsem přesvědčen o tom, že nám vládnou psychopati. Jsem toho názoru, že by politici stejně jako policisté měli dělat přísné psychotesty. Zastupují přece odpovědné funkce, tak když už v nich nejsou řádně vzdělaní, ať jsou alespoň duševně v pořádku.

Nedá mi v této souvislosti nezmínit známého českého lékaře a autora Františka Koukolíka. Ten mluví o tom, že nejen politika, ale i vysoké funkce v byznysu přitahují tzv. poloviční psychopaty – deprivanty. Ti pak následně „zdebilňují“ systém a ničí tzv. typicky lidské hodnoty.

Asi je přitahuje ta touha po moci, možnost někoho ovládat, uspokojit svoje ego. A já myslím, že právě to ego je problém a politici by jej měli hodně zbrousit. Na druhé straně ale chápu, že zejména pro slabší jedince je to silné lákadlo. Spousta lidí neví, co se svými životy, jsou nasraní, zapšklí a deprimovaní. Tito lidé jsou pak snadnými oběťmi manipulátorů, kteří se mohou stát jejich vzorem.

V takovém případě začne fungovat dokonalá symbióza. Oběť vyrábí energii a dobrovolně ji odevzdá manipulátorovi, kterému dělá dobře, že někoho ovládá. Chtěl bych dodat, že to není vina těch obětí, takový je systém. Ten už je dávno zdebilněn, jak říká pan Koukolík. Tihle blázni ho už jen drží při životě, protože to vyhovuje jak jejich egu, tak jejich byznysu.

Může ale normální člověk v tak drsném prostředí, jakým je současná politika, vůbec přežít? Vždyť se stačí podívat na to, co se nyní děje kolem Andreje Babiše a jeho kauzy. A není sám, byla jich i dříve celá řada.

Řekl bych, že ne, a není to jen problém České republiky. Normální člověk v tomto prostředí přežít nemůže. Když se nenechá uplatit, tak si s ním poradí jinak. Pár zdravých lidí do politiky zkusilo jít a buďto je vyplivla jako nestravitelné, příliš čestné, nebo je jednoduše zlomila. Otázka je, zda člověk, který se nechá zlomit, se může považovat za psychicky zdravého člověka.

Nerozumím tomu s tím Andrejem Babišem. Nemyslím si, že se tento člověk nikterak liší od profilu klasického politika, i když to rád říká. Podniká v této zemi na vysoké úrovni celou tu dobu, je tedy součástí tohoto systému, proti kterému najednou jakoby bojuje. Chová se stejně jako systémový politik. Mlží, své kauzy zlehčuje a snaží se je zamést pod koberec, vše svaluje na druhé a vůbec si nepřipouští žádnou vinu. Kdyby byl frajer, tak řekne: „Ano, tady jsem něco pokazil, pojďme se na to podívat.“ Přiznání chyby jsem snad nikdy od vysokého politika neslyšel.

Vraťme se na okamžik k vaší nové knize. Inspiroval jste se nějakými konspiračními teoriemi?

Tentokrát ne, a to zcela záměrně. Druhá kniha Stigma Diabolicum, která koketuje s konspiračními teoriemi, je sice zatím mé nejúspěšnější dílo, ale člověk se díky politickému kontextu dostane pod palbu otázek, které ho začnou brzy otravovat. Navíc mě mrzí, že vznikla celá řada rádoby konspiračních webů, která z konspiraček udělala vyloženě demagogii a tu používá jako proruskou propagandu.

Tohle je směr, kterým se to nemělo nikdy odebrat. Spiklenecké teorie měly zůstat v rukou spiklenců – rebelů. Těch, kteří se snaží odhalit obrovský komplot, který nám byl předhozen jako realita, v níž musíme žít. Ovšem to, že je shnilý Západ, neznamená, že na tom Východ není stejně. Nikdy jsem nepochopil takové to, že když nejsem pravičák, tak jsem automaticky levičák a podobně. Když nefandím Spartě, tak přece nejsem automaticky slávista. Je spousta jiných týmů, stejně tak i je spousta jiných filozofických směrů, které si mohu vzít za své.

Ten tlak se ale na lidi valí z obou stran a jde tu především o média. Nálepka proruských médií stejně jako dezinformačních webů je v českém mediálním prostředí poměrně častá. Lze si vůbec v situaci, kdy média atmosféru polarizují na Rusko vs. Západ, zachovat přiměřený, zdravý odstup?

Právě ta polarizace je velice nebezpečná. Jak píšu výše, je spousta jiných alternativ. V minulosti jsem se ostře ohradil proti Západu, protože si myslím, že ta struktura, kterou používá, nahrává právě těm bláznům. To ovšem neznamená, že si zákonitě myslím, že Putin je nějakej pohodovej týpek. V mých očích je to stejný psychopat jako Trump. To je tak těžké pochopit?

Chápu, že těm méně zkoumavým lidem ty nálepky vyhovují, že se jim pak svět zdá přehlednější, ale takhle to nefunguje. Svět není černobílý. Co když jsou Trump a Putin ve skutečnosti kámoši a u pivka se nám všem smějí, jak nás pěkně drží v šachu a jak jim žereme tu toxickou kaši, co nám navařili? A co hůř, co když jsou to jen loutky, které ovládají neviditelné mocenské skupiny, a my jsme jen jejich otroci? Jak říkám, těch možností je celá řada a pravdu se nikdy nedozvíme. Právě proto je třeba si držet zdravý odstup a každou informaci si prověřit, než ji vezmeme za svou. Je to opět jen na nás.

APOKALYPTICKÁ TRILOGIE PETRA JUNKA NA SNÍMKU: