Muž, který vběhl před americký konvoj a vystrčil na něj holý zadek, ...Anketa
V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?
Nemám dost informací o tom, co bych k úplné odpovědi vědět potřeboval, takže se omezím na následujicí poznámky. 1. Bezpečnostní politici mají v popisu práce, aby mysleli ve „worst case“ scénářích. 2. Nahromadění vojenské techniky dvou aktérů na sousedících územích zvyšuje riziko vypuknutí nezamýšleného konfliktu. 3. Rusko nemá mimo hromadění vojáků a techniky na své západní hranici moc dalších možností jak na plánované akce, které zmiňujete, odstupňovaně reagovat. To zvyšuje riziko, že by jednoho dne mohlo „sklouznout“ do konfrontace. 4. Podle mého názoru se obě strany ocitly v konstelaci bezpečnostního dilematu, tj. že cokoliv a s jakkoliv zdůvodnitelným záměrem jedna strana udělá, může druhá strana vnímat jako agresivní akt. To je nežádoucí situace.
V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA, na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Podpořil byste to?
Za předpokladu, že se to, co zmiňujete v předchozí otázce, uskuteční, tak bych vojenskou prezenci na českém území již považoval spíše za neproduktivní. A jenom pro pořádek upozorňuji, že jsem v debatě o radaru v Brdech (před několika lety) vystupoval jako jeden z mála pro radar.
Kdo je na tom v této situaci lépe, Evropa stíhaná migrační krizí, nebo Rusko stíhané cenami ropy a obecně hospodářskými problémy?
Evropa má ještě zavažnější problémy než migrační vlnu. Ale i tak lze oba aktéry jen opravdu težko srovnávat. Jak Rusko, tak Evropa mají specifické problémy a cíle. Jediné, co by ze srovnání nesrovnatelného mohlo plynout, je toto: Obě strany mají velmi silné důvody k tomu urovnat vzájemné vztahy, aby měly co nejvíce sil na řešení svých interních problémů.
Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, je i nadále schopen si držet podporu veřejnosti? Jaké události v Rusku lze čekat?
Skončení sankcí by bylo nepochybně užitečné ekonomicky, a to pro obě strany. Bylo by účelné i proto, aby působilo jako signál kooperativnosti vůči Moskvě právě na pozadí výše zmíněných plánů NATO. To si myslím i proto, že dle mého názoru Putin dokáže udržet podporu veřejnosti. Mimo jiné právě proto, že výše zmíněná opatření NATO budou (bez ohledu na jejich zdůvodnění v západních hlavních městech) v Rusku vnímána jako nárůst ohrožení. To obvykle vede k solidaritě obyvatel s vládou.
Když hovoříme o Rusku... i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?
Nevím toho dost o české mediální scéně, a proto jsem opatrný. Jelikož si ale obecně o účinnosti propagandy nedělám žádné iluze, tak by mě opravdu zajímala zdůvodnění těch, kteří založení tohoto centra prosazovali, a hlavně způsob, jak chtějí pracovat. Možná bych se od nich dozvěděl závažná fakta, která neznám.
Obecně si ale myslím, že by se výsledky snah ovlivňovat veřejné mínění zvenčí daly nejlépe neutralizovat tím, že by je česká media systematicky pranýřovala. Tuto funkci by mohla velmi dobře plnit veřejnoprávní media.
Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdyby nastal vojenský konflikt?
Nevím, jestli by v nastíněné situaci akce proti proruským webům mnoho změnila. Ale přesto je pro mě jasné, že v okamžiku vojenského konfliktu svoboda slova končí.
Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná atd.
Ti, kteří jsou si jistí, že vědí, jak správně reagovat na současné geopolitické výzvy, se přece nemusí vyhýbat žádné diskuzi o čemkoliv. A silou svých argumentů jistě snadno přesvědčí většinu. Zároveň by si měli uvědomit, že nemohou očekávat, že oni „naordinují“ postup a většinová společnost jej automaticky příjme. Není možné, aby o tak zásadních otázkách rozhodovaly elity samy, ale důsledky jejich rozhodnutí nesla celá společnost. Tím spíše, že s kvalitou rozhodnutí expertů jsou (zejména v posledních letech) na celém světě spíše špatné zkušenosti.
Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta atd.)?
Jedná se o pokračování dlouhodobého trendu. A Rakousko je pouze dalším příkladem toho, jaké důsledky to má, když oligarchie etablovaných stran odmítá vzít na vědomí zájmy většinové společnosti. Vzhledem k tomu, že klasické ideologie dosloužily, tak se dnes voliči rozhodují pro ty strany, které je v některých klíčových otázkách reprezentují. A to jsou protestní strany, které ve své otázce zmiňujete. Již dlouho upozorňuji, že síla těchto stran bude tak dlouho růst, dokud etablované strany nepřevezmou jejich tematický repertoár. A přesně to se již děje všude v Evropě.
Konkrétně v Rakousku sice prohrál kandidát protestní strany FPÖ, ale z těchto voleb vyšel posílen blok těch, kteří odmítají trvale vládnoucí oligarchii velké koalice, příliv migrantů a evropský superstát.
Od nynějška bude FPÖ v Rakousku spoluvládnout ještě výrazněji, než tomu bylo doposud. Ve Francii je takhle již nějakou dobu „u moci“ Marine Le Penová a v Německu, sice méně výrazně, ale dnes již nepopiratelně, Alternativa pro Německo (AfD).
A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup národního socialismu?
Vzhledem k tomu, že jak etablované strany, tak i EU odmítají vzít na vědomí zájmy občanů, nebo toho možná již ani nejsou schopné, tak rozpad EU skutečně hrozí.
Neznám argumentaci Appelbaumové, ale všichni, kteří straší národním socialismem by si měli uvědomit, že pokusy o diskreditaci protestních stran nikam nevedou; jejich podpora trvale roste. Když chtějí etablované elity protestní strany oslabit, tak budou muset svou politiku opravdu změnit.
Dlouhodobě roste kritická masa nespokojenosti národů se sebestřednými elitami. Tu pak využívají protestní strany. Jejich vznik a rozkvět je výrazem odporu obyčejných lidí proti aroganci a odcizení elit. Kdyby elity dělaly to, co je jejich společenskou funkcí a povinností, totiž sloužit společnosti tak, jak si to přeje její většina, tak by Front Nationale, FPÖ či AfD neměly ani stín šance. Neschopnost pochopit tak jednoduchou příčinnost považuji za intelektuální selhání elit, které zpochybňuje jejich domnělou rozumovou nadřazenost, a tím i schopnost vládnout.
Psali jsme:
Častokrát jsou tyto titulárně pravicové strany zdrženlivé vůči liberálním pravidlům mezinárodního obchodu, nadnárodním korporacím, TTIP, euru atd. K čemu to směřuje?
Dvě poznámky. Je příznačné, že jsou občané, a sice přes hranice svých volebních preferencí, zajedno v odmítání takových plánů a rozhodnutí svých vlád, jako je třeba TTIP. To je dalším dokladem toho, že levicové a pravicové ideologie nehrají prakticky žádnou roli.
Za ještě důležitější však považuji následující fakt. Občané pochopili přesněji než elity, že problematická je sama metoda výběru a uskutečňování politických cílů. Na to upozorňuje také INSTITUT 2080, jehož spoluzakladatelem jsem.
Etablované elity totiž nechápou, že k řešení aktuálních problémů již nestačí jenom kvantitativní zákroky, tj. kupříkladu pumpovat do peněžního oběhu více a více peněz nebo stále zvyšovat rychlost výroby, pohybu lidí a výrobků či sjednocovat normy a zákony, centralizovat moc apod. Toto je myšlení typu „otevírat nebo uzavírat kouhoutek vodovodu“, které však již svou účinnost vyčerpalo. Nyní je na čase přestat myslet pouze kvantitativně a začít myslet také kvalitativně. To znamená nejenom přidávat a ubírat, nýbrž začít věci dělat úplně jinak; zařadit problémy do jiných souvislostí, změnit pořadí důležitosti, hledat pouze vlivné proměnné apod. Kdo se chce seznámit s přístupem INSTITUTU 2080, tak najde podrobnosti na jeho webových stránkách.
Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat? Dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou a makedonskou hranici?
K tomuto tématu jsem se již mnohokrát vyjádřil a říkám od začátku migrační krize pořád totéž. Evropské státy musí kontrolovat své hranice a zničit pašerácké organizace.
Větším problémem může být migrace z afrických zemí přes Itálii. V Libyi je připraveno na cestu do Evropy milion lidí, další utíkají už i z Egypta. Jak tomu čelit? Komu máme pomáhat, a komu ne? Nakolik je v našich silách pomáhat v místě a řešit situaci přímo v Africe, aby lidé neměli důvod utíkat?
Nemáme bohužel dostatečnou sílu k tomu, abychom mohli takto pomáhat přímo na místě. Jednak proto, že nerozhodujeme, jak obdarované vlády naše peníze použijí. A nejenom to. Dosavadní dlouholetá bilance rozvojové pomoci ukazuje další nepříjemný fakt ohledně metody výběru a uskutečňování politických cílů. Prostě nevíme, jak a jestli vůbec lze zaostalé společnosti rozvíjet zvenčí.
Takže zbývají dvě možnosti. Buď migranty z Afriky do Evropy pustit, nebo nepustit. Západní elity jsou slabé, nemají dost odhodlání a rády by udělaly to první. Občané si ale vynutí dotažení „pevnosti Evropa“.
Generál Šedivý navrhuje, že bude nutné udělat pořádek v Libyi a migranty tam vracet zpátky. Je to jeden z možných scénářů?
Teoreticky ano. Ale pořádek v Lybii západní státy nedokáží udělat; a když, tak ho nedokáží udržet. Jejich vládám k tomu chybí odhodlání dlouhodobě nasazovat násilí. A občanům Evropy chybí důvod, proč by při takových akcích měly jejich děti ztrácet životy a oni sami peníze. Takže zbývá to, co jsem odpověděl na předchozí otázku – kontrolovat hranice a vracet migranty zpět. Již k tomu bude třeba místy i použití násilí. Ale to by snad západní elity měly dokázat. A v nejhorším je k tomu donutí jejich vlastní občané.
Stále se vyvíjí debata o uplatnitelnosti migrantů. Jde jak o ty, co už v Evropě jsou, tak i ty, co přicházejí. Jak se mění situace s jejich zaměstnatelností? Zhoršuje se kriminalita? A je vůbec správné poukazovat na kriminalitu migrantů?
Já upozorňuji od samého počátku migrační krize na to, že se zdrcující většinu migrantů první generace nepodaří začlenit do hypermoderních organizačních struktur a výrobních procesů. Kdyby všechno probíhalo velmi příznivě, tak na tom budou děti části z nich o trochu lépe. To znamená, že se (snad) podaří zaintegrovat rostoucí menšinu z nich; ale pořád to bude menší část této populace. Nemluvě o tom, že se bude jednat o velmi nákladnou záležitost.
Za ty samé peníze by se daly snadněji a rychleji zapojit do výrobních procesů v těch evropských zemích, které pracovní síly ještě potřebují, občané ze Španělska, Portugalska, Řecka a částí jižní Itálie.
Zpátky k migrantům. Většina první generace se tedy do hypermoderní společnosti nedokáže zaintegrovat. Od počátku debat o migrantech upozorňuji na to, že většina z nich přišla s naprosto nerealistickými představami a nedostačujícími předpoklady a na očekávátelné zklamání bude reagovat negativně. V západních společnostech se tak trvale vytvoří rušivý element.
Ekonomičtí analytici společnosti Cyrrus tvrdí, že Česká republika by z příchodu desítek tisíc migrantů dlouhodobě profitovala. Naše ekonomika jich prý zvládne pojmout až 80 tisíc ročně s tím, že je třeba přizpůsobit trh práce. Ministr Dienstbier to podporuje, odbory to považují za nátlak zaměstnavatelů, aby lidé pracovali za ještě menší plat. Jak to vidíte vy?
Obdivuji takovou víru ve výpočty dlouhodobých procesů zejména proto, že často nejsme schopni odhadnout ani ekonomický růst na konci roku. Proč bychom tedy měli důvěřovat dlohodobým výpočtům, a navíc ve světě, který se právě ohledně dalšího hospodářského vývoje nachází ve zlomové situaci? Nikdo dnes nemůže říci, jestli má růstová ekonomika vůbec budoucnost.
Druhý bod. Když už počítat, tak prosím pěkně i okamžité náklady spojené s přichodem tisíců jakzykově a znalostně chabě vybavených lidí s velmi odlišným sociokulturním pozadím a zvyky. A k těmto výpočtům patří i údaje o tom, odkud budou tyto náklady kryty a na úkor kterých rozpočtových pozic se to stane.
A ještě je třeba připočíst náklady politické a sociální. To, že je ekonomové nevidí, anebo vidí, ale neumí spočítat, neznamená, že tyto náklady neexistují. Naopak. To znamená, že nemáme vůbec ponětí o tom, jak vysoké by byly; kolik by tedy 80ti tisícová infuze cizí civilizace znamenala. A to má být zodpovědná politika?
Když podnikatelé chtějí srazit perzonální náklady, tak tomu rozumím a je to legitimní. Ale proč neimportovat kvalifikovanější a snáze asimilovatelné pracovní síly z Ukrajiny nebo Běloruska?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
