Debata o „manželství pro všechny“ opět v české společnosti přinesla živou veřejnou debatu. Proč se z toho stává takové téma, když – jak je neustále připomínáno – většina populace má pro sexuální menšiny pochopení?

Je to důsledek toho, že vláda pod taktovkou Petra Fialy a ODS si k sobě přibalila Pirátskou stranu, respektive její čtyři poslance, byť to vůbec nebylo nutné. A každému trochu politicky orientovanému jedinci je zároveň jasné, že Piráti dlouhou dobu další šanci k podílu na vládě nedostanou. Politické neziskovky proto cítí jedinečnou šanci si téma vynutit, nebo ho alespoň o kousek posunout dále. Všimněte si, že většina současných aktivistů, jako je pan Walek nebo paní Horáková, zahájili svou kariéru v době vládního angažmá Strany zelených. Vědí dobře, že teď, a pak na dlouho nic, podobně jako kdysi za vlády s účastí Zelených.

Nehrozí, že tito aktivisté téma sexuálních menšin svou agresivitou lidem spíše znechutí?

Lidé v Česku jsou vesměs tolerantní, ať už se bavíme o etnických menšinách či o sexuálních menšinách. Ale zároveň jsou lidé od dob komunistické totality alergičtí, když jim někdo něco cpe horem spodem. Lidem je jedno, co si dělají dva chlapi v posteli, ale nepotřebují o tom dennodenně slyšet z televize. A už vůbec lidé nechtějí, aby to někdo ve škole strkal jejich dětem a aby jim četl potroublé pohádky o dvou tučňácích, co si vyseděli vajíčko. Tedy ano, LGBT aktivisti si poměrně sobecky zahrávají s většinovou tolerancí vůči lidem s opačnou orientací. Ani zdaleka ne každý homosexuál je totiž zároveň i LGBT aktivistou.