Veřejností stále rezonuje věta senátora Jiřího Čunka, že Prague pride je „pochod smrti naší civilizace“ a že bychom takové akce neměli podporovat. Někteří mu tleskají, jiní kritizují. Komentátor serveru Aktuálně.cz Jan Lipold si v souvislosti s jeho konstatováním klade otázku, proč se někteří politici dovolávají hrůz druhé světové války ke svým výrokům a připomíná, že například prezident Miloš Zeman mluvil o „super-holocaustu“, který nám hrozí od islamistů, nebo někdejší senátor Zdeněk Škromach mluvil o „spálené zemi“, kterou prý měla na svědomí Nečasova vláda. Může to prý dokonce vést až k tomu, že hrůzy druhé světové války, které byly opravdu děsivé, už lidem tak děsivé připadat nebudou. Zneužívají politici hrůz druhé světové války k populistickým vyjádřením?
Veřejnost není slepá a vidí, jakým akcím a hloupostem se poskytuje dnes a denně podpora a mediální masáž s tím spojená. Lidé sbírají plastová víčka na léčení vážně nemocných dětí a miliony a miliardy jsou poskytovány na propagaci hnutí homosexuálů (v čem jsou významní pro budoucnost společnosti mi nějak uniká) a hladových neziskovek. Někdo je přirovnal k žíznivým telátkům přisátým na štědré struky kravičky státu, kterou média šlehají bičem, aby lépe žrala a více jim dojila. Naprostý souhlas. Veřejná propagace podobných hnutí a akcí je slepou uličkou společnosti a přírody, nebo lze i souhlasit s tím, co uvedl pan senátor.
Komentátor serveru Aktuálně by měl jedním dechem také hovořit o stoupající koncentraci vojsk na hranici Ruska, které má armádu přibližně desetinovou – ve srovnání s těmi, co se mu hemží u hranic. Měl by také veřejnost upozornit na astronomické zbrojní výdaje, vývoj stále sofistikovanější výzbroje a výstroje a účelnost jejich vynaložení. Pak by jeho vlky plky byly hodné zřetele.
Čunkovi je vytýkáno, že zatuhl názorově někde v polovině minulého stolení. „Myslím, že dítě vychované v heterosexuální rodině narkomanů či alkoholiků je na tom mnohem hůře než dítě z rodiny střízlivých homosexuálů. Myslím, že ze strany pana Čunka jde o prohlášení pro jeho voliče, a vůbec bych se nedivil, kdyby sám byl homosexuálem či bisexuálem,“ konstatoval například brněnský zastupitel a ekolog Mojmír Vlašín. Těch výtek bylo více, našla se ale i spousta zastánců kontroverzního senátora. Přeci jen, nepřehnal to Čunek?
Pan Čunek vůbec nic nepřehnal. Je pragmatik a střízlivě vidí společnost ne jako entitu heterosexuálních ožralů a narkomanů. Asi čte statistiky a na rozdíl od Mojmíra Vlašína, chodí více mezi normální lidi a jen rozvážně rezonuje to, co si tam vyslechne. V městě Brně někteří politici popíjejí „otrávenou vodu“. Potažmo jejich voliči. Jinak by Vlašín s takovou mírou neslušnosti a agresivity, měl být všude nevolitelný. I v krásném Brně.
Mimochodem, zaujal mě názor vicepremiéra Bělobrádka, který nejenže smetl Čunka, že mluví o věcech, kterým nerozumí a doporučil mu, ať se věnuje Zlínskému kraji, ale také řekl, že reakce homosexuálních členů KDU-ČSL na Čunkova slova byla jasně odmítavá. To je prekérní situace, pokud už se bouří homosexuální členové od lidovců…
Smetl pana Čunka? To je silná káva. Na to ten pán nemá. O co by se opřel? O Posselta a jeho smečku? Pan vicepremiér hřeje svojí stranickou polévku – guláš (volby se blíží) poněkud nevhodně.
Ukazuje na úroveň celkového diskurzu (o jakékoliv problematice) vedeného u nás doma i jinde. Tento vychází z dávných středověkých tradic církve zvané svatá (její první křížová výprava proti Albigenským katarům – křesťané proti křesťanům a další pokračování nesnášenlivost přes staleté procesy s kacíři). Tato tradice velí – „jeden názor s námi drž a naším způsobem uvažování se řiď, nevyčnívej‘. Jinak bude zle. Koneckonců novověk z této linie nijak neuhnul. Jen mlžil o svobodě slova a vyjadřování.
Vyjádření pana vicepremiéra má takové „marx-leninsko bolševické parametry“. Cinknuté pragocentrismem. Také cudně neuvádí, jaké že procento homosexuálních členů má KDU-ČSL. O ně svá tvrzení opírá? To mu kluci a děvčata u voleb sečtou. Doufám.
Pokud jde o samotný festival festival Prague Pride. Tentokrát mají organizátoři na majoritní společnost, požadavek, abychom je nejen „tolerovali“, ale projevili jim „respekt“. Abychom je „respektovali“. Co na to říci, jak se postavit jak k těmto menšinám, ale i k jejich aktuálnímu požadavku? Je v tom nějaký zásadní rozdíl – tolerovat nebo respektovat?
Samotné hnutí v podobě Prague Pride užívá oblíbenou salámovou metodu. Nebo – menšina se začíná chovat jako vojáci na dobytém území. Nejprve chceme pochodovat, pak více pochodovat za peníze poplatníků (neboť jsme také poplatníci), pak ještě více pochodovat i s primátorkou a velvyslancem, posléze chceme respekt společnosti... – následovat bude co? Aktivní účast veřejnosti? Dětí? Propagace homosexuality ve školách? Respekt se zasluhuje, ne vyvolává a vynucuje. Nevidím jediný důvod k tomu, respektovat něco (někoho), kdo nepřispívá k dalšímu rozvoji společnosti, což dnes může zajistit jen mnohočetná heterosexuální rodina.
Psali jsme:
Obecně, někteří ve společnosti netolerují menšiny, jsme skeptičtí vůči uprchlíkům. Proč to tak je? Zaznívají názory, že se izolujeme, vytváříme „pevnost strachu“ a že izolace je trest a nejde o žádnou výhru. Co když si jen tvoříme „pevnost strachu“?
Údajná xenofobie (hloupá a urážlivá nálepka) a z ní pramenící skepse má několik zdrojů. Především je to islám a chování vyznavačů této doktríny bytí ve světě a u nás. Většina těch, co jim v hlavě místo mozku neduní tři hokejové puky, nevidí islám jako náboženství, ale způsob uvažování a bytí. Vidí nadřazenost a nenávist, krvavou historii a současnost. Jen málo z nás nepřišlo s tímto učením do styku při svých toulkách po zemi. Skeptiky jsou ti, kteří v žijí v lázeňských městech, kam stále větší skupiny lidí jezdí a postupně se tam i usazují. Vidí, jak se chovají, někdy jim zůstává zdravý rozum stát nad jednáním skupinek a jednotlivců.
Dalším zdrojem skepse je nezákonnost, s jakou organizované a někým řízené hordy vetřelců vnikly na území Evropy. Bez dokladů, s penězi, s neskrývanou nechutí, povýšenectvím a drzostí. Skeptici se zdravým rozumem srovnávají tisíce Ukrajinců, Vietnamců a Číňanů, Rusů... kteří s námi žijí, statečně tvrdě pracují, snaží se učit náš krásný jazyk a přizpůsobují se. Jestli to je izolace a ostrov strachu? Pak nevím.
Ještě k migrační krizi, která pokračuje unikátním úkazem – jak známo, neziskové organizace na lodích „vartují“ u břehů Libye a buď loví migranty z vody, nebo si je rovnou přebírají od pašeráků. Italská policie s nimi chtěla uzavřít po dobrém dohodu, že bude vstupovat na jejich lodě. Neziskovky, častokrát mezinárodně financované, to odmítly podepsat, protože by potom migrantů přeplavily méně. Zastánci migrace tvrdí, že lidé utíkající před válkou, hladem a jinými nepříznivými podmínkami mají právo přijít do Evropy. Jde možná o kritický bod toho, čemu říkáme migrační krize, v Africe čekají miliony. Co dělat?
Neziskové organizace (bez výjimky) jsou na komplotu tzv. migrace životně závislé a v podstatě se na tom všem valnou měrou podílejí. Lidé v nich většinou nikde nikdy nepracovali, a pokud ano, tak za podstatně menší obolus. Jejich uvažování se řídí okamžitou potřebou. O minulosti a budoucnosti nevědí nic, nebo ani nechtějí vědět. Možná slabě tuší, že to co se jednou bude řešit, je otevřená vlastizrada.
Je smutné, že je u nás stále více mladých lidí, kteří pojem vlast neznají a státní vlajku uchopí (někteří) pouze v případě mezistátních utkání a mistrovství. Jejich zdánlivé Evropanství je postavené na šikovném mýtu – „máme se dobře“. Ptám se: Navždy? Většinou nezažili náš ponižující vstup do „rodiny Evropské unie“ a různá omezení, která ho doprovázela.
Tito lidé neumějí počítat. Sociální systémy Evropy nejsou nafukovací a jednou dojde (vinou nezřízeného přílivu lidí z Asie a Afriky) k jejich splasknutí. Nevidíme-li příčiny možných sociálních pnutí, které s sebou nese řízená – avšak EU nekontrolovaná – invaze vetřelců, pak nelze dohlédnout ani jejich důsledky. Naši vnuci nás budou muset, za hloupost a pasivitu, proklít.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
