Mluví se o tom, že koronavirovou krizi jsme zatím zvládli, ale nastává krize ekonomická. Dostali jsme se do doby, kdy dochází na slova těch, kteří mluví o tom, že budoucnost je černá a „dobře už bylo“? Jako bývalý rektor vysoké školy, máte zkušenost s tím, že by mladí lidé dnešní dobu takto viděli?

Nenazýval bych uměle vyvolanou paniku ohledně koronaviru krizí. Tento komplot různých elit, vydatně podporovaný sdělovacími prostředky a sledující omezení lidských práv a občanských svobod ukázal na několik zajímavých momentů. Jedním z nich je, že omezení konzumního způsobu života a výroby spotřebních statků společnosti nijak neublíží. Ublíží jen nadnárodním společnostem, které přicházely o svoje nemravné zisky. Mladá generace, zvyklá vše dostávat na zlatém podnose, se musela uskrovnit, ale zároveň zjistila, že i bez některých vymožeností lze žít, a dokázala se dané situaci přizpůsobit. O černé budoucnosti bych proto nehovořil, naopak se ukázaly nové priority a možnosti.

Není skepse, kterou nyní někteří cítí, tak trochu důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?

Na vaši otázku jsem již částečně odpověděl. Ano, vedlo se nám dobře, ale to neznamená, že to bylo kvalitně. Předchozí měsíce ukázaly, kde je onen „plnohodnotný život“, že to není jen konzum, hmotné statky, nevázaná zábava. Co lidem hlavně chybělo? Bylo to setkávání, vzájemná komunikace, společné prožitky. A to si mnoho lidí uvědomilo. Překvapilo mě to zejména u školní mládeže, z nichž se velká část začala těšit do školy. Připomnělo mi to mé mládí, kdy jsem do školy chodil docela rád.