V uplynulých týdnech jsme svědky intenzivnějšího geopolitického sbližování Ruska a Číny. O tom svědčí nejen četné kontakty a setkání mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čínskou hlavou státu Si Ťin-pchingem a pořádání summitů. Co může znamenat posilování euroasijské integrace v kontextu současné krize integrace evropské?

Já bych to viděla spíš trochu jinak. Tedy nezpochybňuji politické sbližování, ale protože nejsem politolog, nýbrž ekonom, ze své pozice vidím hlavně ty ekonomické důvody. A ty jsou jasné: Rusko má dlouhodobě problémy, protože ropa je levná, což představuje zátěž pro ruský státní rozpočet. A Čína zase výrazně zpomaluje tempo svého růstu. Takže touha po větší ekonomické integraci je jasně motivována krom jiného i snahou podpořit se vzájemně ekonomicky větším propojením skrze zahraniční obchod.

Je praktickým vítězem Brexitu Čína, s ohledem na ekonomické problémy Ruska a s přihlédnutím k situaci, že rozdrobená Evropa nebude schopná vyvažovat vliv Číny?

Pokud jde o politickou či snad dokonce vojenskou sílu, pak možná, ale znovu opakuju, že nejsem politolog. Pokud jde o ekonomické přínosy, o žádném čínském vítězství nemůže být řeči. Brexit má jeden praktický ekonomický výsledek: Británie bude schopna vyjednávat o bezcelním obchodu s mnoha zeměmi mimo EU. To v rámci EU, která funguje jako celní unie, tedy má jednotnou celní politiku, nešlo. Takže jakkoliv se to krátkodobě může zdát podivné, dlouhodobě z pohledu třeba příštích pěti let je vítězem hlavně Británie. Úvahy o Číně nebo snad Rusku do tohoto schématu moc nepasují, to je úplně jiná skládačka.

Do jaké míry může být řešením ekonomických problémů Evropy větší hospodářská orientace na Rusko a Čínu? A platí slova ekonoma Tomáše Sedláčka, že ,,se vždy začínáme podobat těm, s nimiž obchodujeme“?