V uplynulých týdnech jsme svědky intenzivnějšího geopolitického sbližování Ruska a Číny. O tom svědčí nejen četné kontakty a setkání mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a čínskou hlavou státu Si Ťin-pchingem a pořádání summitů. Co může znamenat posilování euroasijské integrace v kontextu současné krize integrace evropské?
Já bych to viděla spíš trochu jinak. Tedy nezpochybňuji politické sbližování, ale protože nejsem politolog, nýbrž ekonom, ze své pozice vidím hlavně ty ekonomické důvody. A ty jsou jasné: Rusko má dlouhodobě problémy, protože ropa je levná, což představuje zátěž pro ruský státní rozpočet. A Čína zase výrazně zpomaluje tempo svého růstu. Takže touha po větší ekonomické integraci je jasně motivována krom jiného i snahou podpořit se vzájemně ekonomicky větším propojením skrze zahraniční obchod.
Je praktickým vítězem Brexitu Čína, s ohledem na ekonomické problémy Ruska a s přihlédnutím k situaci, že rozdrobená Evropa nebude schopná vyvažovat vliv Číny?
Pokud jde o politickou či snad dokonce vojenskou sílu, pak možná, ale znovu opakuju, že nejsem politolog. Pokud jde o ekonomické přínosy, o žádném čínském vítězství nemůže být řeči. Brexit má jeden praktický ekonomický výsledek: Británie bude schopna vyjednávat o bezcelním obchodu s mnoha zeměmi mimo EU. To v rámci EU, která funguje jako celní unie, tedy má jednotnou celní politiku, nešlo. Takže jakkoliv se to krátkodobě může zdát podivné, dlouhodobě z pohledu třeba příštích pěti let je vítězem hlavně Británie. Úvahy o Číně nebo snad Rusku do tohoto schématu moc nepasují, to je úplně jiná skládačka.
Do jaké míry může být řešením ekonomických problémů Evropy větší hospodářská orientace na Rusko a Čínu? A platí slova ekonoma Tomáše Sedláčka, že ,,se vždy začínáme podobat těm, s nimiž obchodujeme“?
No, já tedy nevím… Že by mě pan Sedláček znal až tak dobře, že by věděl, jestli jsem nebo nejsem podobná svému zelináři a své řeznici? (smích) Chci říct, že se mi to zdá jako příliš velké zjednodušení a generalizace. Zkrátka – Evropa má problémy, protože své ekonomiky příliš zregulovala. Ve jménu zelenosti zavedla podporu řepky, ve jménu sociálnosti zavedla příliš vysoké daně a odvody na sociální pojištění, ve jménu korektnosti začala platit příliš vysoké sociální dávky imigrantům, a tak dál. Tím se stala méně konkurenceschopná. Problém s nízkou konkurenceschopností nevyřešíme tím, že budeme přemýšlet, na který (problémový) trh bychom se ještě mohli upnout. Problém s konkurenceschopností vyřešíme tím, že se znovu učiníme konkurenceschopní, tedy tuhle hloupou regulaci, předimenzovanou sociálnost a nefunkční evropské fondy odbouráme.
Měli bychom rychle přijmout euro, jak nám někteří po Brexitu doporučují?Anketa
Mimochodem, rychlý ekonomický růst v Číně není dlouhodobě udržitelný, varuje ekonom James Robinson z Chicagské univerzity v USA, odborník na příčiny prosperity a chudoby. Podle něj není čínský model ekonomického rozvoje to, čím by se další země měly inspirovat. A to s odkazem na nedostatek demokratických prvků. Pro další ekonomický růst je třeba změna politických institucí, ale k ní zřejmě nedojde. „Politika není vždycky jen o ekonomice, dokonce ani v demokraciích,“ říká a uvádí příklad z rodné Británie, kde občané odhlasovali vystoupení své země z Evropské unie, i když jim to přinese ekonomické ztráty. S informací přišly Hospodářské noviny. Co o tom soudíte?
Soudím zaprvé, že Čína už není schopna dál růst stávajícím tempem prostě proto, že to je zákon statistiky. Když máte jedno jablko a přidáte druhé, naroste vám jejich počet o 100 %. Když máte 10 jablek a zase přidáte jedno, naroste už jejich počet jen o 10 %. Takže z čím vyššího základu rostete, tím jsou přírůstky vykazovány statisticky jako menší procentuální nárůst. Proto Čína nemůže udržet 10% růst, kdyby se na hlavu stavěla, a to bez ohledu na to, jestli je nebo jestli není demokratická.
A zadruhé soudím, že James Robinson má pravdu v tom, že Britové se rozhodli dobře. Myslím, že krátkodobě pro ně Brexit může být dost nepohodlný, ale dlouhodobě se jim nakonec vyplatí.
Na serveru lidovky.cz upozorňuje sinolog a orientalista Martin Hála: „Euroasijská hospodářská unie (EAHU či EEU) je ze strategického hlediska především pokusem Moskvy o alespoň částečnou obnovu rozpadlého impéria SSSR. Spojuje jen hrstku států z evropské a asijské části někdejšího Sovětského svazu, konkrétně Rusko, Bělorusko, Arménii, Kazachstán a Kyrgyzstán.“ O tom, že jde o pokus vytvořit „Sovětský svaz 2.0“, jakkoli sám Putin tehdy záměr znovuoživit SSSR popřel, se hovoří už od vzniku Euroasijské hospodářské unie. Jaký lze předpokládat další vývoj? Do jaké míry může být tento hospodářský prostor silný? A co to může znamenat také pro EU?
Pro EU to patrně nebude znamenat nic moc. A tento prostor bude nejspíš fungovat jako klasická zóna volného obchodu, kterých je na světě víc. Spíš než že by měly vliv na okolní země, mají užitek pro země, které jsou v nich sdružené.
V uzbeckém Taškentu se uskutečnil summit Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), která získává větší vliv v bezpečnostních a rozvojových otázkách v kontinentální Asii. „Tuto transformaci letos formálně završí přijetí Indie a Pákistánu, které učiní z SCO vpravdě „euroasijskou“ regionální formaci a důležitou protiváhu dalších dvou asijských regionálních bloků, totiž SAARC v Jižní a hlavně ASEAN v Jihovýchodní Asii,“ píše na serveru lidovky.cz Martin Hála, orientalista a sinolog. O čem tohle svědčí a jak rozšíření Šanghajské organizace pro spolupráci ovlivní další vývoj?
Já z toho všeho cítím jakousi démonizaci, strach, že Asie ekonomicky posílí natolik, že pak nějak „spolkne“ Evropu jako malinu. Ale myslím, že takhle to vůbec není třeba brát. Tím, že vznikla EU, posílila snad nějak zásadně a „spolkla“ ekonomicky jiné regiony? Ne. Naopak ve srovnání s mnohými rozvíjejícími se regiony dokonce za svou existenci ztratila na světovém tržním podílu. Takže vytvoření ekonomického uskupení ještě vůbec není žádnou zárukou nějakého úspěchu.
Německá průmyslová výroba se v květnu meziměsíčně snížila o 1,3 procenta po dubnovém nárůstu o 0,5 procenta. Zaznamenala tak nejprudší pokles od srpna 2014. Oznámilo to ve čtvrtek německé ministerstvo hospodářství. Analytici přitom podle agentury Reuters očekávali, že produkce zůstane na dubnové úrovni. Co tohle přinese – a jde tedy o odraz Brexitu? Jaké předpokládáte dopady pro Českou republiku?
Tohle nemůže být žádný odraz Brexitu, protože výroba průmyslu prostě technicky nemůže tak rychle reagovat na nějaké referendum v jiné zemi, i kdyby šlo o tak podstatnou věc, jako vystoupení z EU. Hypoteticky by mohl reagovat export či import, do něhož by se mohla promítat síla libry, ale i v tomto případě je prokázáno, že u zahraničního obchodu bývá reakce zpožděna o několik měsíců. Takže v tomto případě jde spíš o jednorázový náhodný výkyv. Přesto nejsem moc optimistická, co se hospodářského růstu EU v dalších měsících týče. Řada předstihových indikátorů naznačuje, že v roce 2017 by mohlo nastat opět další dno hospodářského cyklu. To by pro některé země EU patrně znamenalo recesi. Konkrétně v případě Německa se domnívám, že půjde spíš jen o zpomalení než o recesi, ale přesto se pár zemím asi nevyhne.
Jak v kontextu veškerých záležitostí, o kterých jsme hovořili, vnímáte pozici České republiky? Jaké kroky bychom měli udělat?
Ekonomicky ČR je a bude orientována na západní trhy a vůbec nemá smysl uvažovat tak, že by se měla uměle tlačit jinam, protože orientace v zahraničním obchodu není otázkou politického rozhodnutí, ale struktury ekonomiky, struktury toho, co země vyrábí, v které oblasti je konkurenceschopná. My jsme schopni produkovat strojírenské výrobky, které sotva vyvezeme masově do Číny, která je zase lačná kupříkladu surovin. No a politicky a bezpečnostně je ČR orientována na NATO, čili v této oblasti také není co řešit. Jediné, co je do budoucna otevřené, je to, zda bude ČR existovat v rámci EU nebo mimo EU. Protože skoro mám pocit, že tahle otázka se bude v dalších letech otevírat pro mnoho zemí, Brexit pouze otevřel Pandořinu skříňku. A tady si netroufám tipnout, jak to jednou dopadne, vidím to skoro 50 na 50…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
