Pane profesore, jak se změnilo české zdravotnictví během posledních 30 let?

Změnilo se zcela zásadně. Tím, že se otevřely tzv. technologické záklopky, to znamená bariéra mezi Východem a Západem, dostávají se k nám léky a technologie, na něž bychom dříve rozhodně nedosáhli, nebo je nebylo možné kvůli technologické blokádě u nás ani vyvíjet. Do roku 1989 tu byly limitované dovozy léků či technologií. To už je nyní minulostí.

Přesto nezřídka slýcháme argumenty, že dříve bylo zdravotnictví zcela zdarma (krom 1 koruny za recept) a bylo lidem dostupnější…

Tak možná z pohledu té jedné koruny za recept to mohlo být líbivé, ale jinak reálný potenciál byl doslova mizerný.

Neříkám, že vše bylo úplně špatné, to vůbec ne, u nás byla medicína vždy na poměrně vysoké úrovni a to mluvím jak o lékařích, tak o ošetřovatelském personálů, ale dostupnost medicíny, tedy té vyspělé medicíny, byla skutečně zoufalá – a to i třeba pro komunistické potentáty, nejenom pro normální lidi.