Nedávno jste byli zase v Japonsku, jaký je podle vás největší rozdíl oproti České republice?
LV: Co nás strašně fascinuje, je čistota a pořádek. To jsem ještě v žádné jiné zemi nikdy nezažil. A to i přes to, že téměř nikde na ulicích nevidíte koše. Protože i z koše vychází nějaký zápach, který jim vadí. Všichni lidé si odpad nosí u sebe a pak to vyhodí. Všechno je také vyleštěné a nablýskané. Výlohy, chodníky, ale i třeba auta. Za celou dobu jsme nepotkali špinavé auto, ale ani auto se šmouhou.
Mají v Japonsku nějaké problémy s menšinami? Jak to vypadá, když tam cizinec chce žít?
MH: Nikdy jsem se s tím nesetkal, že by měli nějaké problémy s menšinami. Žijí tam Filipínci a lidé z národů, co jsou okolo; přistěhovali se tam, ale není jich moc. A všichni se začlenili. Oni pokud se chtějí začlenit, tak se musí víceméně podřídit Japoncům a přistoupit na jejich zvyky. Rozhodně to není tak, že by se Japonci podřídili vám. Není to jako u nás. Jestli chceš být u nás v Japonsku, tak budeš dodržovat naše zvyky a pravidla, a jestli je začneš porušovat, tak pojedeš pryč.
V Japonsku mají celkově v práci obrovské nasazení, které se nedá srovnat s nasazením u nás, čím si to vysvětlujete?
MH: To se srovnávat nedá, to máte pravdu. Japonci jsou zvyklí pracovat, jsou k tomu vychovávaní už od mala. V gastronomii se pracuje třeba šest dní v týdnu, jeden den v týdnu mívají zavřeno. Většinou mají pouze jednu směnu, není to jako u nás, že se střídají. Takže pracují většinou celý den od 9 od rána do 10 do večera.
Fotogalerie: - Japonská restaurace Yamato
Z toho, jak vyprávíte, mám pocit, že jsou Japonci vystresovaní, přepracovaní, uspěchaní. Jak je tedy ale možné, že jsou všichni štíhlí a v dobré kondici?
MH: Určitě to začíná dobrým jídlem. Stravu mají opravdu velmi promyšlenou a kvalitně složenou. I přesto, že mají smažená jídla, tak k tomu mají spoustu zeleniny, aby se jim to vykompenzovalo.
Vedete restauraci, proto je na místě otázka ohledně EET. Jaký máte názor?
MH: Kdyby platila pravidla pro všechny stejná, bez výjimek, tak s tím nemám žádný problém. Spíše mi vadí, že se to netýká všech skupin. Proč třeba nemusí mít EET truhlář, zámečník, kadeřník nebo zelinář na trhu, a proč to musíme mít my? Přitom když se podíváte, tak například právě v kadeřnictví jsou tržby mnohonásobně vyšší než v nějaké menší restauraci nebo hospodě.
Dalším aktuálním problémem, který se v pohostinství řeší, je zákaz kouření. Souhlasíte s ním?
MH: Myslím si, že by si měl každý hospodský rozhodnout sám, jestli se u něj bude kouřit nebo nebude. Podle mě je to zásah do soukromého podnikání. Já si vybuduju podnik za miliony, který bude zaměřený třeba na pivo, bude se u mě kouřit, a pak za mnou přijdou s tím, že se tu kouřit nesmí. To bych bral jako podraz. Japonci třeba kouří uplně všude, i v restauracích. Ale velký rozdíl je, že nedělají nepořádek, dokonce u sebe nosí takové malé popelníčky, do kterých si odklepávají popel, a vyhodí to až doma.
Existuje v Japonsku například nějaký úřad, který reguluje jako u nás Evropská unie?
MH: Japonci neregulují skoro nic. Oni se regulují sami mezi sebou. Je ale jasné, že vláda určitá pravidla nastavená má.
Dalo by se to zavést i u nás?
MH: No, já si myslím, že my jsme národ rebelů a že u nás to úplně nepůjde. Je to stejné i s tím pořádkem, v Japonsku nikdy nebýval takový pořádek, ale jednou si ve vládě uvědomili, že tam nepořádek je, a začali s tím něco dělat. A oni si nedovolí porušovat zákony. Je tam neuvěřitelná kázeň.
Setkali jste se například s japonským školstvím, cítíte nějaké velké rozdíly oproti českému školství?
LV: Určitě mají téměř stoprocentní docházku. Do školy prostě chodí. Proč by oni podváděli a nešli do školy, když jim rodiče říkají, že se ve škole něco naučí a budou chytří? Japonci jsou celkově velmi chytří a kreativní. Co by dělali za školou, když mají komplexní program ve škole? Oni si hodně věcí dělají i sami, což je naučí k práci. Do školy chodí na osmou a domů jezdí klidně až v pět. Diametrální rozdíl je v tom, jak se děti slušně chovají. Od mala jsou vedeny ke kázni a slušnosti. V hodině si nedovolí nikdo vyrušit, nikdo cokoliv říct, aniž by byl vyvolán.
MH: Na japonské škole se mi také hrozně líbí jejich uniformy, které je nikam nekastují. Všichni mají stejný oblek, takže nikdo nepozná nějaké třídní rozdíly, které tam jsou.
Co je tedy špatně u nás? Proč to nejde i tady?
LV: U nás už ta nekázeň začíná v mateřských školkách. Dřív šlo těm dětem dát aspoň na zadek a byl klid, jenže dneska to uděláte a přijde tatínek s právníkem, že jste jim uhodil dítě, a je zle.
Jaký máte názor na aktuální problém s dvojí kvalitou potravin, jak je možné, že občanům v různých částech Evropy jsou pod stejnou značkou prodávány produkty různé kvality?
MH: Co na to má člověk říct? Že jsme národ oslů, kteří si to nechají líbit? Je to také o penězích, ale to je chyba vlády, kdyby vláda nebyla pod tlakem, tak je třeba minimální mzda 25 tisíc a všichni bychom si mohli dovolit jíst lepší jídlo. Vláda se chlubí tím, že teď bude minimální plat 12 a půl tisíce, za dva roky to bude 13 tisíc, ale z jakého důvodu neudělají, že to bude 25–30 tisíc. Proč to jde v Rakousku, v Německu, a ne u nás?
A co blížící se volby? Půjdete k volbám?
MH: Já si myslím, že volby by měly být povinné, volit by měl každý. Už proto, že to stojí peníze; a pak si půlka národa řekne, že volit nepůjde. A bude pak jenom nadávat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
