Existuje i dnes takzvaná angažovaná kultura a požaduje ji stávající establishment?

Je důležité porovnat význam angažovaného umění u nás před a po revoluci. Mám takový pocit, že zde trochu přetrvává pachuť, vzpomínka na vnucovanou angažovanost pouze určité povolené umělecké tvorby za minulého režimu a zároveň odpor k němu. To znamená, že zde přetrvává přesvědčení, že umělecká kvalita díla je protikladem společenské angažovanosti vůči aktuálnímu dění ve světě. Tak to podle mě cítí i mnoho současných umělců. Umění je často nezaujaté vůči lokálnímu i světovému establishmentu.

Umění je v dnešní době v krizi, co se týká svého pochopení v očích nezaujatého a umělecko-filozoficky nevzdělaného diváka. Dnes je umění považované za sebestředné a pro obyčejného člověka zbytečné. Jistě, umění a umělci si za to mohou tak trochu sami, když zapomněli na to, že umění bez diváka není nic. Právě projev angažovaného umění je jedna z cest, které vedou zpět k propojení umění s jeho divákem.

V současné době je u nás velice málo umělců či uměleckých skupin reagujících svojí tvorbou na dění u nás nebo ve světě. Určitě bych zde ale vzpomenul projekty uměleckého uskupení Ztohoven, které beru za projev angažovaného umění. Z reakce establishmentu na jejich umělecké projekty je jasné, že stávající establishment zrovna z jejich tvorby nejásá. Zmínil bych zde alespoň projekt červených trenek vyměněných za státní standartu.

Vrací se období klasických mecenášů, kterými byl třeba Hlávka, nebo je to už passé a doba mecenášů rovná se doba oligarchů?