Pracující občan má méně práv než cizorodý agresivní živel! Exministryně Kovářová zcela bez politické korektnosti o imigrantech, neziskovkách i dobroserech

Před několika týdny nastal rozruch kolem policejní žádosti o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání ohledně kauzy Čapí hnízdo a Sněmovna ho nakonec vydala. Padají výzvy k jeho odstoupení z voleb, Babiš se prý cítí jako v 50. letech, hnutí ANO zpochybňuje vyšetřujícího policistu a většina médií, zvláště těch internetových, spekuluje už o tom, že Andrej Babiš bude zřejmě odsouzen. O účelovosti trestního stíhání před volbami se dokonce vyjádřil i ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), za což sklidil vlnu kritiky i ze strany státních zástupců. Na druhou stranu řada politiků i komentátorů vidí ve zmíněném „ptačím“ projektu jasný dotační podvod. Co o tom všem soudíte vy sama?

Věřím soudním i policejním institucím a doufám, že nejsou jednoduše ovlivnitelné způsobem, o němž je přesvědčena veřejnost a o kterém spekulují media. Jednoznačné důkazy nemáme, ani v minulosti se masivní ovlivňování neprokázalo. Výjimkou jsou ojedinělé případy úplatkářství, svědčící o selhání jednotlivců, nikoliv o systémovém jevu. O této kauze nemám žádné podrobné informace s výjimkou těch mediálně prezentovaných. Na druhé straně opakující se otevírání politických kauz v době těsně před volbami je náhodou poněkud zasmrádle podezřelou.

V souvislosti s případem Čapí hnízdo prezident Miloš Zeman prohlásil, že sestavením vlády pověří vítěze voleb, i kdyby skončil Andrej Babiš ve vazbě. Co si o tomto prohlášení naší hlavy státu myslíte? Mělo by takové rozhodnutí nějaký dopad na naši republiku i v mezinárodním měřítku?

V ideálním státě by politik, který upadl do pouhého podezření, měl okamžitě na své funkce rezignovat. Ve státě, jaký bych si v ideálním případě představovala, by byla trestní stíhání vždy kvalitně důkazně podložená, svědkové by vypovídali pravdu, obvinění by se přiznávali, procesy by probíhaly rychle a efektivně a pachatelé by byli po zásluze potrestáni. Osoby omylem obviněné a posléze zproštěné viny by se v takové zemi vyskytovaly zřídka, pro všechny ostatní včetně novinářů by platila presumpce neviny, a nevinně pošpinění by se vždy obratem dočkali omluv a náhrady škody od státu i jeho představitelů. V takovém ideálním světě však nežijeme.

Osobně soudím, že politici si v jednotlivých státech nemají co vyčítat a ve všech zemích se dějí kauzy jistým způsobem srovnatelné.

Je v naší zemi nyní skutečně ohrožena demokracie, jak tvrdí odpůrci Andreje Babiše? Je důvod bát se, že dopadneme jako Polsko či Maďarsko, kde většina společnosti podporuje Kaczynského a Orbána?

Nejprve si musíme ujasnit, co považujeme za demokracii a kdy a čím by mohla být ohrožena. Demokracie je vláda lidu a systémem, v němž se menšina podřizuje rozhodnutím většiny. V tomto smyslu u nás stale probíhají demokratické volby, podobně jako v Polsku či v Maďarsku se stále dodržují demokratické principy. Že se někomu vývoj v sousedních zemích nelíbí, je ovšem tématem pro docela jinou debatu.

Osobně se v naší zemi obávám spíše politické korektnosti a pokusů některých sociálních inženýrů omezovat práva v zájmu našeho dobra, o němž úzká skupina pyšných reformátorů soudí, že to je jediným správným či možným řešením. O svém životě si chci rozhodovat sama a s velkou radostí chci činit i věci, jež mi možná škodí či uškodí. I kdyby se tito dobroserové snažili sebevíc, před smrtí mě stejně neuchrání.

Lidovci se rozešli se Starosty. Zaorálek objíždí všechny možné akce a podařilo se mu zastavit propad preferencí ČSSD, které nyní stoupají. TOP 09 se spojila s Bursíkovým LESem. V průzkumech však dále vede Andrej Babiš, kterému kontroverzní kauza neuškodila. Jak pohlížíte na tyto jevy v české volební kampani a kdo má zatím vaše sympatie? Má někdo vůbec šanci předehnat šéfa hnutí ANO?

Volební preference veřejnosti se pohybují ve vlnách, jež někdy nemají racionální zdůvodnění. Tradiční politické strany se vzdálily voličům, jejichž každodenní starosti je nezajímají. Jejich politici používají nepřirozený jazyk, kterým se vyhýbají problémům i jejich řešení. Jsou sterilní, nesympatičtí, schopní hodiny mluvit, aniž by cokoliv řekli. Skvěle se naučili vyhýbat trefné odpovědi.

Naopak Andrej Babiš působí přirozeně a autenticky, nesnaží se stylizovat do cizí role a pojmenovává problem jasně a tak, že mu lidé rozumějí. Říká přesně to, co chtějí slyšet. Dalším důvodem jeho podpory je brutální protikampaň, kterou proti němu tradiční strany i media vedou, bez špetky objektivity, zaujatě a nekriticky. Tento jednostranný příval špíny (zčásti zcela jistě nezasloužené) je stejného charakteru jako loni jednostranná kritika DonaldaTrumpa nebo před několika lety útoky na Miloše Zemana v prezidentských volbách. Působí to kontraproduktivně a řada voličů tradičních stran se naopak obrací právě k ANO.

Osobně jsem tradiční pravicový volič a s největší pravděpodobností budu jako v minulosti volit ODS. Doufám, že se už odrazila ode dna a že se jí podaří nalézt charismatické vůdce do dnešní nejednoduché doby.

Bývalý prezident Václav Klaus tvrdí, že Sobotkova vláda zavlekla naši zemi „do takové hrůzy, že už si nic horšího nedokáže představit“. Je to pravda, když ekonomika zatím vypovídá o něčem zcela jiném?

Žijeme v době, v níž je mnohem důležitější, jak se věci zdají, než to, jaké věci doopravdy jsou. Mediální prezentace je důležitější než skutečná činnost. Navíc jde jen velmi těžko bezpečně určit příčinnou souvislost, tedy jaké minulé kroky způsobily dnešní důsledky. Jak říká libanonský esejista Nassim Taleb, většina důsledků je možná otázkou pouhé náhody a jen rozumbradové, analytici a jiní brouci Pytlíci se posléze snaží být po bitvě tím generálem.

Osobně soudím, že i ekonomika má své fáze a výkyvy a že politici si často přisvojují plody úrody, o kterou nejenže se nezasadili, ale která by uzrála tak jako tak.

Miloš Zeman čelí skandálu kolem problematické společnosti, kterou doporučil hradní kancléř Mynář vládě Kyrgyzstánu. Analytik Jakub Janda k tomu na adresu Zemanova okolí uvedl: „Rozumí, že šance prezidenta Zemana vyhrát i s ruskou podporou se s každým dnem snižují, a tak myslí na zadní vrátka.“ Spekulace, či možná spíše přání, že Miloš Zeman není schopen obhájit svůj úřad, sílí. Jsou pro vás opodstatněné? Jaké je reálné postavení Miloše Zemana v české společnosti?

Odkazuji na své odpovědi výše. Kdo z nás ví víc, než co se píše v novinách nebo tvrdí na internetu? Kdo rozhodne, co je objektivní, co je pravda a co manipulace? Uvidíme, jak dopadnou druhé přímé volby prezidenta. Již v těch prvních se hezky ukázalo, že vyslyšet toto volání veřejnosti nebyl od našich politiků ten nejchytřejší nápad. Učím na vysoké škole studenty, že přímá demokracie má více záporů než kladů. Přesto se studentům zdá přímá demokracie jako lék na všechny bolesti.

Osobně bych si v prezidentské volbě přála mít větší výběr, abych mohla zvolit charismatického jedince s přehledem a smyslem pro humor, na jehož veřejná vystoupení bych se těšila. Líbil by se mi senátor Jaroslav Kubera a doufám, že se rozhodne se této veřejné soutěže nakonec zúčastnit.

Migrační krize pokračuje unikátním úkazem – jak známo, neziskové organizace „vartují“ u břehů a buď loví migranty z vody, nebo si je rovnou přebírají od pašeráků. Italská policie s nimi chtěla uzavřít po dobrém dohodu, že bude vstupovat na jejich lodě. Neziskovky, častokrát mezinárodně financované, to odmítly podepsat, protože by potom imigrantů přeplavily méně. Někdejší náčelník GŠ české armády Jiří Šedivý jejich činnost označuje za kriminální a vyzývá k zásahu proti nim, ostatně i italská armáda už jejich lodě vyhání. Zastánci migrace zase tvrdí, že lidé utíkající před válkou, hladem a jinými nepříznivými podmínkami mají právo přijít do Evropy. Jde možná o kritický bod toho, čemu říkáme migrační krize, v Africe čekají další miliony. Co dál dělat?

Neziskové organizace si celosvětově dokázaly velmi rychle zkazit zbytky svého dobrého jména, čímž vrhly podezření i na ty společnosti, které se skutečně věnovaly výlučně neziskovým aktivitám a charitě. Hlavní problém ovšem nevidím v neziskovkách lačných peněz či věhlasu, ani v dotačním systému, který je de facto korupčním systémem pomohl vybudovat. Největším problémem v souvislosti s migrací vidím v neochotě státu plnit své odvěké státní povinnosti a bránit své území a své občany. Korozi jeho funkcí napomáhá zbytnění lidských práv. Tento koncept, původně tak libozvučný a humanitární, během posledních padesáti let za vydatného, leč tichého přispění Evropské unie transformoval do paradoxního stavu, v němž má pracující občan plnící si své povinnosti méně práv než cizorodý agresivní živel, který bez pokory a vděku bezohledně překračuje právní normy a vynucuje si ohledy, toleranci, finance a náš životní prostor.

Osobně bych si přála, aby se naši lídři v Evropské unii i v čele našeho státu probudili a uvědomili si současnou situaci. Třeba ještě není pozdě, ale museli bychom se chovat mnohem víc sebevědomě. Ne, že by řešení bylo jednoduché, a čas, který marně běží, všechno ještě komplikuje. Máme odpovědnost jen sami za sebe a náš stat nemusí mít vůči zbytku světa žádné výčitky svědomí. Je už ovšem jasné, že to nepůjde bez násilí. Iluze, že je k řízení státu nepotřebujeme, totiž právě skončila.