Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Což zastánci členství v EU považují za důkaz své pravdy. Kritici členství naopak poukazuji na zbytečnost dotovaných projektů. Příznivci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci argumentují tím, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jaký je váš pohled?
S dotacemi je to asi takto: máte třicet korun, chcete si za ně koupit chleba. Stát vám je vezme a pošle do Bruselu. Ten k nim přidá dvacet korun, které sebral Němcům a pošle vám je zpátky s tím, že si za ně můžete koupit espresso u vybraného kavárníka. Inteligence vám vysvětluje, jak jste na tom vydělal. Němci pak po vás chtějí, abyste si vzal nějaké africké imigranty, které si nalákali na své sociální dávky, a nekoupí si už od vás cihly, jejichž výroba vás živí, protože vám už přispěli na to kafe.
Taky je klíčové si uvědomit, že EU žádné své peníze nemá. Má jenom ty, které jí předtím poslaly členské státy, které zase tyto peníze vybraly na daních a clech, které zdražují zboží občanům EU. Ano, ještě chvíli budeme „čistými příjemci“, i když Petr Mach svého času spočítal, že nás EU stojí 200 miliard Kč ročně.
Učíme se rozhazovat cizí peníze. Učíme se ohýbat záda a omlouvat nesmysly. Komunální a krajská politika je zahlcena sosáním dotací místo skutečného hospodaření a je plná podivných rozhodnutí, protože musíme čerpat. Některá odvětví podnikání jsou už jen o dotacích. Peníze, které jdou na propagaci „správných“ myšlenek, to se mi snad ani nechce komentovat. Stát (a už vůbec ne EU) tu přece není od toho, aby nás za naše vlastní peníze přesvědčoval o tom, co si máme myslet. Koneckonců, jedním z fundamentů politiky Svobodných je právě to, že by stát neměl vychovávat své občany – a za tím si pevně stojím.
Jediné nejméně promrhané peníze jsou ty, které šly do infrastruktury. To alespoň z části vedlo k opravám a zlepšením.
Vaše strana je kritikem současné Evropské unie. Jak by se měla změnit? A je nějaká změna reálná? Co by pro nás bylo nejvýhodnější?
Vydělala Česká republika na členství v Evropské unii?Anketa
Nejvýhodnější pro lidi v ČR by byl obchod bez bariér s celým světem a volný pohyb lidí. Stát jako autorita, která by zajišťovala bezpečnost lidí a majetku, justici, elementární veřejnou správu a byla by posledním garantem toho, že nikdo nebude „umírat hlady“.
Nemluvme jen v obecné rovině. V roce 2017 náš místopředseda a europoslanec Jiří Payne představil naši vizi uspořádání Evropské unie a v posledních měsících pro ni shání podporu právě v Evropském parlamentu, kde se i po dalších volbách opět očekává posílení řad euroskeptiků, kteří mají k reformě EU kladný vztah. Tento projekt se jmenuje Alternativa pro Evropu a můžete si jej detailněji nastudovat například ZDE.
Nechceme žádné unáhlené kroky. Svobodní nemají v plánu svézt se na vlně populismu a nabízet naprosto nereálná řešení, kterými by mohli ohrozit současnou ekonomickou stabilitu v Evropě.
Jak se vlastně máme? Ekonomika je na vzestupu, nezaměstnanost nízká, dle makroekonomů už předstihujeme některé západní země. Na druhou stranu řada občanů nemá nashromážděny rezervy k přežití ani na jeden měsíc, mnohé drtí exekuce. Byla naše cesta od revoluce úspěšná?
Nemyslím, že by lidi ode mne potřebovali vědět, jak se mají. Sami to vědí nejlíp.
Na jednu stranu si jistě statisticky žijeme nejlíp v historii, na druhou stranu – to si lidi před první světovou válkou žili také.
Naše cesta od revoluce byla úspěšná, možnost lidí si svobodně rozhodovat o svých záležitostech vždycky přináší blahobyt. Bohužel mám pocit, že ta svoboda je už nějakou dobu omezována, stát a EU vymýšlejí tolik nesmyslů, že lidi mají zase tendenci se jako ve vězení chodit ptát na dovolení, jestli na svém a za své můžou dělat to či ono.
Jeden think-tank spočítal, že pokud jste soukromý zaměstnanec, musíte vyrobit čtyři cihly, abyste si jednu mohl koupit. To je docela strašidelné. Nevím, zda se každý konkrétní čtenář, který čte tento rozhovor, má dobře, vím však naprosto jistě, že by se mohl mít výrazně lépe.
Psali jsme:
Někteří experti na vzdělávání tvrdí, že neučíme děti, co je potřeba. Jaká je úroveň našeho školství? A jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?
Jak hodnotíte svou osobní ekonomickou situaci?Anketa
Nechci ale situaci u nás paušalizovat. Jsou školy dobré i horší, jsou dobří a horší učitelé. Nicméně – ano, děti se často učí zbytečné věci kvůli tomu, že obsah vzdělání určuje stále především stát. Místo přirozeného vývoje a odměnění dobrých škol a dobrých učitelů se u nás spíše shora tlačí či udržují ve školách tradiční a konkrétní metody výuky a řízení. Ředitelé mají nedostatečné kompetence v personálních a jiných záležitostech, místo vedení školy řeší úskalí vyhlášek a byrokracii, snaží se urvat si koruny přes nějaké podivné projekty a jako absurdní tečku nejvyššího drába jim ministerstvo povoluje, co si mohou žáci koupit na svačinu.
Úředníci a politici se rádi tváří, že přesně vědí, co bude vaše dítě potřebovat v životě za dovednosti a znalosti. Což je nesmysl. Nikdo neví, co mé děti budou muset umět. Je to jako prakticky se vším – nechme lidem volnost. Vznikají různé nové školy, stát by měl přestat jejich zakládání bránit.
Školství utrácí poměrně velký balík peněz ze státního rozpočtu. Mnoho miliard se tak v různých akcích, které nijak vzdělání nezlepší, dokáží hezky ztratit. Každý ministr volá po více penězích do školství a proti tomu se špatně něco namítá.
Byly doby, kdy náboženství bylo státem nařízené. Pak jsme provedli odluku státu od církve, byl to obrovský krok vpřed – viz země, které něco takového zatím nezvládly, jak se tam žije? Proveďme tedy postupně i odluku vzdělání od státu. Nechme lidem jejich peníze, aby mohli svým dětem zaplatit takový druh a obsah vzdělání, které jim bude připadat nejužitečnější.
Perlička na závěr, není zvláštní, že u nás je povinná docházka? Jeden by řekl, že když už stát vyžaduje něco povinně, tak to má být znalost a ne kolik let v instituci dítě odsedí. Za dobré chování vás spíše pustí z vězení, než ze školy za dobré výsledky…
Jaký je náš vztah k právu? Zhruba třetina voličů volí Andreje Babiše navzdory jeho trestnímu stíhání. Přestali Češi věřit v právo?
Mám respekt k lidem, kteří se v našem extrémně složitém právním systému pohybují, hledají skutečnou spravedlnost a férové smlouvy. Respekt k soudcům, kteří jsou často pod velkým mediálním tlakem a když vidí, jaký typ ministrů je má vést, tak mnozí si raději dají tu pásku přes oči jako spravedlnost, aby to nemuseli vidět.
Právo už je natolik složité a často řeší takové zbytečnosti, že mu nikdo nerozumí, ani ti, kteří se právem živí. Říká se, že k soudu se chodí pro rozsudek, nikoliv pro spravedlnost. Proč by lidi měli věřit něčemu složitému, co reálně nefunguje?
Možná i právě proto tolik lidí volí pana Babiše, protože on říká věci jednoduše. Navíc každému řekne to, co chce zrovna on slyšet. Nebýt dotací a lišáren, které mu umožnil provést náš stát a minulé vlady, byl by to jen takový ten velmi úspěšný hokynář na vsi, ke kterému lidi chodí nejen nakupovat, ale i si hezky popovídat. Každému řekne, že bude líp, babičky pozdraví, na svátek si vzpomene a pěkně jim to na pokladně spočítá. Jenže u hokynáře za služby dostanete účet a když je příliš veliký, tak tam už nepůjdete. V politice to trvá o dost déle.
Bohužel žijeme v době relativizace všeho. Zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“. Lidi, kteří se nenacpali do nějakých státních funkcí, ale stále vědí, co je morální a co ne. Vědí, co je dobro a zlo. Jen jsou systémem nuceni na to často kašlat.
Babiš není spasitel, ale postará se o všechny. To je výstup jednoho z rozhovorů premiéra. Co je to za rétoriku? Co vypovídá o našem národu, že u něj slaví úspěch? Sociologové tvrdí, že český národ je zaměřen spíše středolevicově a čeká, že stát zajistí blahobyt a pořádek. Je to tak?
Víte, dnešní stav společnosti považuji za selhání. Selhání elit. Politických, ekonomických, akademických, intelektuálních...
Výše zmiňuji, že podle některých výpočtů zaměstnance stát připraví o 75 % toho, co by vydělal. Dnes bohužel nikdo, kromě Svobodných, nenabízí to, že by nechal lidem víc peněz. Všichni už považují za dané, že nejdřív lidi stát oškube jak husu a pak něco lidem milostivě vrátí. Takže je logické, že ten oškubaný člověk, kterému peníze navíc berou s tím, že se o něj postarají, chce, aby se o něj postarali. Na to sociologové nepřijdou?
Babiš nabídl změnu – tu všichni chtěli. Nalakoval to tak, že to vypadalo, že změní systém. Zruší politiky, vše bude efektivně řízeno. Bude prostě líp. Což dobře zní, ale moc to tedy nefunguje. Co se za 4 roky ve státní správě změnilo? Došlo k zabetonování úředníků na postech, přibylo omezení podnikání, přibylo přes deset tisíc úředníků, a to v době, kdy lidé chybí na místech, kde by mohli tvořit bohatství. Dokonce se zvýšil počet zaměstnanců na úřadech práce, při minimální zaměstnanosti. Ale projeďte se po D1, páteři naší infrastruktury. Dalších argumentů, jak se to, co dělá stát, zlepšilo, pak skoro netřeba…
Jedna velká chyba dávných vlád byla v tom, že občané nevidí, kolik jim stát skutečně bere. Kdyby zaměstnavatel vyplatil všechno na ruku a pak by museli zaplatit všechny srážky, odvody a pojištění, to by si najednou uvědomili, kdo je tu největší zloděj a že to není Kalousek. I u voleb by to pak vypadalo zcela jinak, kdyby lidé více tušili, kam skutečně jejich peníze jdou.
Sledujeme odumírání tradičních politických stran, na jedné straně ČSSD, na druhé straně liberální, proevropské pravice. Mohou si za to sami? Proč tomu tak je? Opustili svoje voliče? Drží se témat, která jsou vyčichlá?
Je jasné, že Babiše nelze porazit kritikou jeho osoby, je nutné začít voličům nabízet kvalitnější alternativu. Přijde mi však nemístné, abych jako předseda neparlamentní strany dělal chytrého a radil ostatním, co v oslovování voličů udělali špatně, když sami máme záchod na dvorku a mnoho práce.
Stát také udělal ze všeho tak složitou záležitost, že už nikdo ničemu nerozumí. Proto jsou politické strany spíš jako fotbalové kluby. Těm taky fandíte a nemusí to mít zrovna nějaký důvod, tedy kromě toho, že za ně hraje zrovna tamten fešák, nebo proto, že hrají častěji v televizi a dávají víc gólů.
Koho dneska zajímá něco věcného? Vždyť věcně už dnes prakticky nikdo nerozumí ničemu...
Máme novou vládu, která dokonce získala v parlamentu důvěru. Co jí říkáte?
Byli jsme tu před ní, budeme tu i po ní. Vyvolení se napasou, časem přijde ekonomická krize, která už ťuká na dveře, a lidi zase začnou hledat něco jiného...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
