Zatím jsme vyčerpali z EU cca 700 miliard korun na dotacích. Což zastánci členství v EU považují za důkaz své pravdy. Kritici členství naopak poukazuji na zbytečnost dotovaných projektů. Příznivci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci argumentují tím, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jaký je váš pohled?

S dotacemi je to asi takto: máte třicet korun, chcete si za ně koupit chleba. Stát vám je vezme a pošle do Bruselu. Ten k nim přidá dvacet korun, které sebral Němcům a pošle vám je zpátky s tím, že si za ně můžete koupit espresso u vybraného kavárníka. Inteligence vám vysvětluje, jak jste na tom vydělal. Němci pak po vás chtějí, abyste si vzal nějaké africké imigranty, které si nalákali na své sociální dávky, a nekoupí si už od vás cihly, jejichž výroba vás živí, protože vám už přispěli na to kafe. 

Taky je klíčové si uvědomit, že EU žádné své peníze nemá. Má jenom ty, které jí předtím poslaly členské státy, které zase tyto peníze vybraly na daních a clech, které zdražují zboží občanům EU. Ano, ještě chvíli budeme „čistými příjemci“, i když Petr Mach svého času spočítal, že nás EU stojí 200 miliard Kč ročně.  

Učíme se rozhazovat cizí peníze. Učíme se ohýbat záda a omlouvat nesmysly. Komunální a krajská politika je zahlcena sosáním dotací místo skutečného hospodaření a je plná podivných rozhodnutí, protože musíme čerpat. Některá odvětví podnikání jsou už jen o dotacích.  Peníze, které jdou na propagaci „správných“ myšlenek, to se mi snad ani nechce komentovat. Stát (a už vůbec ne EU) tu přece není od toho, aby nás za naše vlastní peníze přesvědčoval o tom, co si máme myslet. Koneckonců, jedním z fundamentů politiky Svobodných je právě to, že by stát neměl vychovávat své občany – a za tím si pevně stojím. 

Jediné nejméně promrhané peníze jsou ty, které šly do infrastruktury. To alespoň z části vedlo k opravám a zlepšením.