Připomínáme si 71. výročí porážky Německa a konce 2. světové války. Jaký je podle vás, válečného veterána z Afghánistánu, v současnosti vztah české společnosti k její armádě? Změnila se její pověst kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v Evropě? Srovnal byste to s vnímáním českých vojáků jejich krajany třeba těsně po skončení okupace, kdy se vraceli zahraniční jednotky domů?
Myslím, že vztah českých občanů k armádě se v poslední době zlepšil. Lidé si více uvědomují, že nasazení našich vojáků i v tak vzdálené zemi jakou je Afghánistán, je ve válce s terorismem důležité. Žijeme v globalizovaném světě a je naprosto běžné, že se teroristická operace připraví kdesi v zemi 5000 km vzdálené a k její realizaci dojde tady v Evropě. A právě toto si čeští občané začínají uvědomovat a to do značné míry pozitivně ovlivňuje jejich vztah k armádě. Názorů typu – „když si nebudeme všímat my jich, tak oni nechají nás“ – ubývá. Je lépe bojovat proti terorismu na území teroristů, než jim umožnit přenést válku do Evropy.
Psali jsme:
Ptám se proto, že českou armádu stále značné procento společnosti považuje spíše za expediční sbor, sloužící nějakým zájmům kdesi daleko od domova, místo aby ji občané vnímali jako garanta státní suverenity. Připadáte si tak – jako žoldák?
Armáda samozřejmě plní úkoly, které vyplývají z naší účasti v NATO. Máme určité povinnosti i určité garance bezpečnosti. Jestliže NATO operuje v Africe nebo Afghánistánu, máme povinnost koalici podpořit. V případě napadení zase koalice podpoří nás. Takže část armády působí jako expediční sbor, ale jak jsem se již vyjádřil, i ve vzdálené zemi hájí zájmy ČR. Jako žoldák se necítím ani jsem se nikdy necítil. Vždy jsem měl jasnou představu, co dělám, a proč to dělám. Navíc nesplňuji kritéria, která jsou definována v Doplňujícím Protokolu 1 k 3. ženevské konvenci vydaném 8. června 1977. A hlavně v současné době jsem už jen „civil“.
Kdy si podle vás sáhla československá nebo česká armáda na nejhlubší dno popularity ve vlastním národě? Za tuhého režimu v 50. letech, během normalizace, kdy na ní ještě ulpěla hanba z toho, že nebránila svou zemi před tzv. internacionální pomocí Varšavské smlouvy? Nebo když končila povinná vojna a armáda se profesionalizovala? A co bylo tím důvodem?
Asi nejmenší popularitě se armáda těšila v 70. a 80. letech minulého století. Bylo to způsobeno tím, že armáda byla úzce spjata s komunistickou stranou, a tak se na vojáky i pohlíželo. Přestože v armádě sloužilo mnoho kvalitních, špičkově vycvičených vojáků, tak každý důstojník byl „guma zelená“, tedy synonymum idiota. Sám si pamatuji, jak jsem na vojsko pohlížel a představa, že bych se někdy stal „gumou“, to bylo neskutečné sci-fi.
Česká armáda konečně po letech zjistila, že má své Aktivní zálohy. Z plánovaného počtu 3000 vojáků jich však má k dispozici jen třetinu, a až na výjimky jsou profesionálními vojáky stejně bráni jako nutné zlo. Teď se však chystá získat další minimálně čtyři tisíce mužů a žen. Myslíte, že po tom, co předchozí ministr obrany Vondra nechal některé jednotky AZ zrušit a část důstojníků propustit, se teď najde dostatečný počet zájemců, kteří by navíc prošli náročnými síty vstupních testů?
I kdyby byla zima, silně pršelo a na ulici bylo bláto, šel (šla) bych demonstrovat...Anketa
I vaše speciální jednotka SOG byla za pomoci jisté části médií a za podivných okolností zrušena, a mnoho z vašich podřízených – a konečně i vy sám – jste byli „odejiti“ do civilu. Jak na to po letech vzpomínáte, přešla už vás hořkost?
Hořkost, zklamání a frustrace v nás zůstává dodnes. Byli jsme jedni z nejlepších, něco jsme dokázali. Přesto jsme nakonec ale byli zrušeni zcela bez udání důvodu, nikdy nikdo oficiálně neřekl, proč se tak stalo. A aby toho nebylo dost, tak nás ještě velmi bolestivě pošpinili. Když se nám po dvou letech podařilo vyvrátit lži, nikdo neměl ani tolik slušnosti, aby řekl – promiňte. Každopádně život jde dál, co se stalo, jsem přijal a vyrovnal se s tím.
Za minulého režimu byli přehlíženi a perzekvováni bojovníci, dnes je kvůli postoji EU k Rusku ostrakizovaná ještě větší skupina válečných veteránů z východní fronty. Teď dokonce Polsko odmítlo vpustit do EU skupinu motorkářů, Putinovi blízkých Nočních vlků, ačkoliv byli mezi nimi občané Polska, Slovenska či Německa nebo měli platná víza. Jak se na politizaci obětí vojáků, ale i civilistů díváte, coby válečný veterán, jehož úsilí je také dnes často používáno či zneužíváno různými politickými subjekty?
Za komunistů jsem odsuzoval bourání pomníků americkým vojákům a tvrzení, že nás osvobodila pouze sovětská armáda. Se stejnou nelibostí jsem nesl přemalování tanku, který stál na Smíchově, na růžovo a jeho následné odstranění. Je potřeba si uvědomit, že pomník vojákům není úlitba žádné ideologii ani mocipánům. Je to poděkování obyčejným chlapům, kteří bojovali proti nepříteli, a v tomto boji položili své životy. S nelibostí sleduji jakékoli překrucování historie a zatracování vojáků, kteří padli při boji proti fašismu, bez ohledu na to, jestli přišli zprava nebo zleva.
Kdo podle vás stojí za dnešní stále více patrnou snahou o přepisování dějin? Nedávno jsme byli svědky toho, jak část pravice strašila návratem komunismu kvůli opětovnému přejmenování 17. listopadu na Mezinárodní den studentstva. Také stále chybí zákon o květnovém povstání českého lidu, ačkoliv ho politici slibují skoro 20 let, a přitom se jedná o největší vystoupení Čechů na vlastním území od roku 1620.
Je to obyčejná politika a politika byla, je a bude vždycky svinstvo. Je toho pouze málo, co se dělá skutečně pro lidi, většina politických rozhodnutí je přijímána s určitým cílem, který má posloužit té či oné straně nebo vlivné skupině. A stejně tak je to i se snahou o přepisování dějin, aktuálně například lhaní lidem ohledně řešení uprchlické krize. Zatajování zvěrstev, kterých se dopouští Turecko na Kurdech nebo mlčení k Erdoganově podpoře ISIS a mnoho dalšího.
To také platí o Mezinárodním dni studenstva. Název, který symbolizuje boj českých studentů proti fašismu. Nemá to nic společného s komunisty ani minulým režimem. Samozřejmě, komunisti tento svátek zprofanovali a využívali k propagandě. Nic to ovšem nemění na tom, proč byl tento den prohlášen dnem studenstva. To, že k událostem v roce 1989 došlo 17. listopadu, bylo také důsledkem toho, že tento den je dnem studenstva. Zákon o květnovém povstání chybí a zřejmě ještě dlouho chybět bude. To přece nepřinese žádný benefit, pouze prokážeme úctu lidem, kteří bojovali.
Koho to z politiků nebo vlivných zajímá? Nasype to peníze do stranické kasy nebo zvedne předvolební odhady? Asi těžko, vždyť těch pár jedinců, kterých se to přímo týká a dnes ještě žijí, těžko ovlivní výsledky voleb. Takže kdo se tím bude zabývat? Raději předložíme návrh zákona na prodloužení ochranné lhůty na reklamní tabule u dálnic, z toho by nám něco kápnout mohlo.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Blahuš
