Vladimír Putin je u moci dvacet let. Jde o nového diktátora?

Vladimír Putin byl do čela Ruské federace vybrán Jelcinem symbolicky na přelomu století a vlastně i tisíciletí. Že se země, která v roce 1998 vyhlásila bankrot, což u velmoci byl historicky jev zcela ojedinělý, stal konsolidovaný stát, který se znovu stal světovým hráčem na kolbišti mezinárodní politiky, byl jeho jednoznačným úspěchem. Je jinou stránkou věci, že tak učinil metodami, které nejsou u nás obvyklé. Ale co je v porovnání s námi v Rusku obvyklé? Rusko za celou dobu své existence zažilo demokratické způsoby vlády, jak my je chápeme, pouhého půl roku – za Kerenského vlády od února do listopadu 1917. To ani pro dítě nestačí, aby se naučilo chodit, natož mluvit. Rusko má styl vlády, jaký si přeje, o čemž svědčí přes 80 procent hlasů Rusů, kteří fandí Putinovi. Ale je vůbec možné našimi měřítky měřit jiné, kteří mají zcela jiné míry? Míry v přímém slova smyslu mají od nás rozdílné třeba i Britové a nežádáme je, aby je změnili podle našich. Platí-li to ve fyzice, proč by to nemělo platit v politice? Samozřejmě, pokud to neporušuje závazky, třeba i mezinárodní smlouvy, přijaté rovněž jimi samotnými, což je třeba problém lidských práv a svobod.

Už jsem poznamenal, že sice 80 procent obyvatel vyjádřilo Putinovi podporu, znamená to však také, že 20 procent bylo proti. Ti vyjádřili svůj názor v nedávných protestech, jež byly násilně potlačeny. Když to připomenul francouzský prezident Macron Putinovi při jejich nedávném setkání na francouzském Azurovém pobřeží, Putin mu odpověděl, že si vzali příklad z toho, jak francouzská policie potlačila několikatýdenní protestní akce « žlutých vest » ve Francii. Pravda, není to asi přesné přirovnání, takzvané žluté vesty se dopouštěly násilí a moskevští demonstranti nikoliv, nicméně to bylo vyřčeno. Myslím, že jsem se už jednou zmínil o anketě, kterou iniciovala opoziční Nezavisimaja gazeta. V ní se ptali 20 000 obyvatel, co si vlastně představují pod pojmem lidská práva a svobody. V drtivé většině lidé odpovídali, že bezplatné vzdělávání, bezplatnou lékařskou péči a jen čtyři procenta z nich také svobodu shromažďovací. Úhly pohledu mohou být tedy různé, žádná pravda není absolutní. Rusům ani tak nevadí, když je řídí tvrdá ruka, hlavně když zajistí pořádek, chléb a hry, jak říkali už staří Římané. To Vladimír Putin zařídil a ze zmatků Jelcinova vládnutí a úpadku ruského postavení ve světě znovu učinil disciplinovanou zemi a rovnocenného partnera na mezinárodním kolbišti.