Kdo podle vás provedl útok na někdejšího dvojitého agenta Sergeje Skripala?
Jenže, jen jestli to vůbec takový útok byl? Asi vás to bude šokovat, ale dá se racionálně pochybovat nejen o tom, že šlo o útok v souvislosti s tím, že Skripal byl dvojitý agent pracující proti své zemi, ale vůbec o tom, že se jednalo o útok jako takový. Co, když Skripal nebyl obětí paralytické nervové látky, kterou na něj nějaký pachatel políčil, ale jejím dodavatelem v plánovaném zločinném obchodu třeba s teroristy. Obchodu, při kterém došlo k úniku Novičoku v důsledku neopatrného zacházení s kontejnerem, ve kterém byl přepravován, nebo třeba k záměrnému pokusu likvidovat Skripala, aby mu zákazník nemusel zaplatit slíbenou odměnu.
Může se to zdát jako divoká spekulace, ale zamyslete se nad tím, co Skripal byl a je zač: Bývaly vysoký důstojník, plukovník ruské vojenské rozvědky GRU, jejíž příslušníci jsou legendární drastičností svých operačních metod, který neváhal využít svých zpravodajských informací a know-how k finančně výnosné špionáži pro britskou rozvědku MI6. Tedy člověk bez skrupulí. A vzhledem k tomu, že riskantní nelegální operace jsou jediné řemeslo, které ovládá, je logické soudit, že po propuštění z ruského vězení a usazení se v Anglii byl silně motivován si vydělávat i nadále tím jediným, co umí.
V chaosu po rozpadu Sovětského svazu, když se likvidovaly zásoby zbraní hromadného ničení, nukleárních i biochemických, dostalo se větší množství tohoto inventáře do rukou ruských kriminálních živlů. Co když k nim Skripal znal cestu? Novičok je zřejmě látka, která je drasticky ničivá i v malém množství, takže i nevelký kontejner může představovat obrovskou hrozbu. A obrovský zisk pro dodavatele.
Jistě, Skripal nemohl cestovat do Ruska, aby ho do Anglie odtud přivezl. Ale jeho dcera Julia mezi Ruskem, kde žila, a Anglií – kam přiletěla den před tím, než došlo k tomu, co se jim stalo – cestovat mohla. Podle policejní zprávy byly v zavazadle, se kterým cestovala, nalezeny stopy Novičoku. Podstrčil jí ho tam někdo, aniž přitom mohl mít jistotu, že tím zabije jejího otce, nebo byla vědomým kurýrem? Nějaké čtyři hodiny před tím, než byli oba zasaženi Novičokem, oba vypnuli ve svých mobilních telefonech GPS navigaci. Proč chtěli utajit kam jdou?
Existují ovšem i jiné možné verze toho, co se stalo, kromě té oficiální britské, že šlo o útok uskutečněný ruskými agenty na příkaz nějaké ruské vládní autority včetně samotného Putina. Představitelné je například i to, že na Skripala zaútočil některý z jeho bývalých kolegů z GRU, který se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou, protože se nemohl smířit s tím, že byl Skripal propuštěn z vězení v rámci výměny agentů, a žije si pohodlně v Anglii. To by bylo zcela v souladu se skalním patriotismem a kategorickými normami cti příslušníků GRU. Slabinou této verze je ale velká náročnost realizace takové msty těžko získatelnou a pro pachatele vysoce rizikovou látkou jakou je nervový plyn, místo třeba zastřelením nebo sabotáží vozidla.
Co si myslíte o spekulacích ohledně nervově paralytické látky Novičok?
Máte-li na mysli oficiální ruské sdělení, že Novičok mohl pocházet i z jiných zemí, včetně Česka, nemyslím že by se jednalo, jak říkáte, o spekulaci. Rusové to neprezentovali jako spekulaci, ale jako fakt, a kdyby nebyli schopni to dokumentovat, jenom by tím podpořili aktéry protiruské kampaně, kteří jim předhazují nevěrohodnost. Tak elementární chybu by zcela jistě neudělali. Pro reakci českých politiků a médií na to ruské sdělení je příznačné, že o důkazech se vůbec nemluvilo, a že suché, nikoho neobviňující ruské konstatování, že i jiné země než Rusko měly k Novičoku přístup, bylo ihned s velkým křikem neadekvátně interpretováno nejen jako lež, ale hned i jako zlovolné obvinění. V tomto kontextu se lze jen obdivovat chladné hlavě prezidenta Zemana, který přikázal BIS, aby věc prošetřila.
Jak jste vnímal rozhodnutí o vyhošťování ruských diplomatů ze členských zemí Severoatlantického paktu?
Podle mého názoru drtivá většina vyhoštěných, ne-li všichni, až snad na ruského velvyslance v Polsku – a i v jeho případě kdoví – byli ve skutečnosti zpravodajci pod diplomatickým krytím. Když už se vyhošťuje v rámci mocenské konfrontace, tak se pochopitelně vyhostí právě oni. Pokud si myslíte, že zjistit, kdo je skutečný diplomat a kdo zpravodajec pod diplomatickým krytím může být problém, tak se mýlíte. Je to něco, co se zpravodajské služby obyčejně ani nesnaží utajovat, protože z historie minulých postů daného člověka a toho, jak se v zemi, kde působí, chová, a jaké kontakty vyhledává, se to dá určit s prakticky stoprocentní jistotou.
Když jsem působil v CIA, tak jsme na to identifikování rozvědčíků v ambasádách zemí sovětského bloku měli dokonce manuál. Ale k tomu, jak ta vyhoštění vnímám: vnímám je jako cílenou snahu výrazně omezit zpravodajské možnosti ruské Služby vnější rozvědky. Podle mě taková snaha může velmi dobře být součástí příprav k nějaké agresivní akci proti Rusku, která chce využít ke svému úspěchu moment překvapení.
Stalo se kvůli vyjádření britské premiérky Theresy Mayové, že za útok může s velkou pravděpodobností Rusko. Co vy na to?
To, že britská premiérka obvinila Rusko tak bleskově po tom incidentu a s naprostou absencí jakýchkoli důkazů, vyvolává přesvědčení, že cílem jejího prohlášení bylo nejen položit základ k další fázi protiruské kampaně zemí, které se podílejí na protiruských sankcích, ale i se demonstrativně distancovat od jakýchkoli pokojných nekonfrontačních snah ten incident řešit. Jinými slovy, cílem premiérky je konfrontace za každou cenu. V té souvislosti pak ovšem nelze vyloučit ani to, že napadení Skripala bylo zinscenováno jako potřebná záminka britskou tajnou službou.
Odpůrci hromadné akce proti ruské diplomacii připomínají lživé vyjádření britského premiéra Tony Blaira, že v Iráku jsou chemické zbraně, které spustilo válečnou operaci v Iráku. Jak se stavíte k takové argumentaci?
S tou argumentací lze jen souhlasit. Nyní, stejně jako dřív v případě Iráku, hlava britské vlády mobilizuje evropské státy k podpoře konfliktu, který má sloužit především zájmům mocenských kruhů Spojených států amerických. Říkám záměrně mocenských kruhů, které vládnou Spojeným státům bez ohledu na to, kdo je právě prezidentem. Tehdy to byl Irák, teď je to Rusko. Ta analogie je nezpochybnitelná.
Lze v tom najít i určitou souvislost s nedávným vítězstvím Vladimira Putina v ruských prezidentských volbách, nebo ne?
To sotva. Eskalace protiruské konfrontace bude zcela jednoznačně mít za důsledek ještě větší podporu Putina v ruské veřejnosti, což si jeho protivníci přát nemohou.
Co by tedy mohlo být konečným cílem protiruské akce? Co všechno můžeme v tomto ohledu očekávat?
I když se rozum vzpírá představovat si nepředstavitelné, všechno to bohužel vypadá jako příprava k válečnému konfliktu.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
