Ve středu proběhla oponentura studie o akceleračních zónách v České republice, kterou jste 13. března publikovali v Solárním magazínu.

Ano, chtěli jsme si být jisti, že neříkáme nesmysly, než s tím půjdeme na veřejnost. Vybrali jsme tedy z našeho středu tři odborníky, kteří se na odhadu nepodíleli, a jednotlivé prvky jsme s nimi za účasti dalších asi třiceti kolegů podrobně prošli. Jeden oponent byl z ČVUT, druhý ze státní správy a energetické regulace a třetí že životního prostředí. Pozvali jsme i známého imunologa profesora Jaroslava Turánka, kterého mnozí pamatují z dob covidu, aby se nám vyjádřil ke zdravotním rizikům.

Výsledkem oponentury bylo 9,2 gigawattu namísto publikovaných 9,5 GW. To si prosadili především kolegové z ČVUT s tím, že máme u logistických hal použít více konzervativní odhad. Nicméně stále je to více než trojnásobek výkonu, který po nás chce Evropská unie. Výsledek oponentury je především v tom, že tuto skutečnost říká poslancům, senátorům a vládě nejen Hynek Beran ve svém odborném článku, v Solárním magazínu, ale několik desítek špičkových inženýrů z oboru, mnozí s velmi roztáhlými zkušenostmi, spolu s dalšími odborníky na ekologii a zdravotnictví.

Co jste s výsledky udělali?

Poslali jsme je poslancům, senátorům a vládě a publikovali v pátek v Parlamentních listech. 

Tady se s nimi mohou čtenáři seznámit, pokud mají zájem. Snažili jsme se, aby to bylo stručné a jasné, takže k tomu není potřeba ani speciální technické nebo jiné vzdělání. I kdyby to politici zcela ignorovali a nějaký arogantní státní úředník kdyby nám zase napsal, že se nebude bavit s lidmi a dokonce ani s odborníky, nemohou se pak vymlouvat, že je nikdo nevaroval, kdyby u nás nebo v Evropě začaly spory podobné jako ve Francii. Doufám ale, že nás budou někteří brát vážně, už jsem s nimi i hovořil.

Po našem sdělení se nikdo nemůže vymlouvat, že Česká republika neměla jiné možnosti nebo že neměli o zdravotních a environmentálních rizicích informace. V neposlední řadě to může pomoci i u Ústavního soudu ČR nebo u evropských soudů. Pokud vláda nerespektuje hlas lidu ani odborný hlas, jsou to už dva hlasy proti; lidé protestují a odborníci varují a říkají, že to dělat nemusíme a že své závazky můžeme spolehlivě splnit jednodušeji a navíc v souladu e evropskými směrnicemi.

Můžete výsledky stručně zrekapitulovat?

1. I při vysoce přehnaných závazcích Fialovy vlády máme přebytek ploch, na kterých můžeme instalovat až trojnásobek našeho evropského závazku. Říkáme i konkrétně, které to jsou a jaké výkony by se tam vešly. Máme jich třikrát tolik, než kolik jich po nás v Bruselu chtějí.
2. Nemáme žádný energetický důvod k likvidaci zemědělské půdy. Energetickou nouzí netrpíme, abychom jí museli obětovat krajinu, a už vůbec ne k umísťování větrných elektráren v bezprostřední blízkosti obydlených oblastí. V sousedním Německu, které má s tímto typem zdrojů větší zkušenosti, je běžným standardem desetinásobek výšky elektrárny, tedy obě skupiny politiků, které se dohadují, zda 500 nebo 700 metrů od domu, jsou úplně mimo. Je to od nich trapná populistická debata.
3. Důvodem k nenávratné devastaci zemědělské půdy v ČR nejsou ani naše evropské závazky. Nařízení vlády, podle kterého se větrné parky mají stavět i na bonitní černozemi, je pak úplné zvěrstvo, které je v přímém rozporu se Společnou zemědělskou politikou EU a se Strategií EU pro půdu do roku 2030, jejímž cílem jsou všechny půdy ve zdravém stavu do roku 2050. Porušováním jedné směrnice tedy porušují řadu dalších evropských norem, Konverzi krajiny a zničení orné půdy považuje Světová energetická rada za stejné riziko a poškození planety, jako je produkce skleníkových plynů. Když uděláme z naší přírody průmyslovou zónu, zničili jsme planetu také. Proto chce EU znovu využít ty plochy již použité a zničené a neničit planetu dále, což naše politicko-developerská mafie stále odmítá akceptovat.
4. Existují vážná zdravotní rizika, především infrazvuk a kontaminace půdy mikročásticemi. Vláda chce řešit zdravotní rizika nikoli normami, ale tím, že developer těm ohroženým zaplatí. Zdravotní následky neřeší vláda vůbec, pouze úplatu postiženým lokalitám za pobyt v rizikovém prostředí.
5. Vyřešena není ani otázka odpadu z vyřazených lopatek. Odpad není recyklovatelný a vzhledem k objemu jde o horší problém než vyhořelé jaderné palivo, není to kam dávat.

Větrné developerské projekty ale plánuje i státní společnost ČEZ, říká se, že už má své „akcelerační zóny“ rezervované u ministra Havlíčka a staví si k tomu sítě...

V Evropě existuje jedno přísné pravidlo: výroba a obchod elektřiny nesmí ovládat síť. Oddělení (anglicky unbundling) společností ČEPS a ČEZ vychází z evropské energetické legislativy, jejímž cílem je zajistit férovou konkurenci na trhu s elektřinou. Správcem síťové společnosti ČEPS, která má na starosti energetický dispečink a přenosovou soustavu, je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, zatímco správcem majoritního podílu státu v ČEZu je Ministerstvo financí ČR. Karel Havlíček jako správce celostátních sítí tedy NESMÍ ovlivňovat společnost ČEZ a už vůbec se nesmí od této společnosti nechat ovlivňovat při správě sítí. Vzhledem k povinnosti nemít propojené řídící struktury obou firem by možná mohl chodit s Danielem Benešem na tenis nebo na kulturu, ale nesmí se ani u toho bavit o rozvoji státní přenosové soustavy, který by upřednostnil zájmy ČEZu.

Klíčovou roli hraje tzv. třetí energetický balíček EU: Směrnice 2009/72/EC a Nařízení 714/2009 EC. Tyto předpisy ukládají oddělení přenosových soustav od výrobců, nezávislé řízení sítí a nediskriminační přístup pro všechny dodavatele. Státní podíl ve společnosti ČEZ spravuje přímo stát prostřednictvím Ministerstva financí České republiky a MPO toto dělat nesmí.

Smí tedy ministr Karel Havlíček vůbec dělat něco ve vztahu ke státní společnosti ČEZ?

Ve věci přímého ovlivňování energetické společnosti, která má na starosti výrobu a prodej elektřiny, nesmí Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) ani jeho ministr ovlivňovat vůbec nic. Podstatnou rolí MPO je celková státní energetická politika. Pokud zvolí jako bezemisní zdroj jádro, mělo by se MPO starat především o vytvoření takového prostředí, aby jádro v ČR prosperovalo, a nepodporovat investice, které by tomuto dlouhodobě preferovanému zdroji mohly konkurovat nebo dokonce vytvořit riziko zneužití státního rozpočtu ve formě dotované konkurence dlouhodobě zvolené strategie. Energetická politika by měla být férová, nikoli jednomu zdroji energie slibovat garance ze státního rozpočtu a o druhém, levnějším a spolehlivějším, veřejně pochybovat, že se nevyplatí.

Tímto nepřímým způsobem ovlivňování schválené energetické politiky může ministr Karel Havlíček vytvářet ČEZu prostředí vhodné pro dlouhodobé investice do jaderných zdrojů.

Říká se ale, že ČEZ ovlivňuje MPO i jeho vedení. To se může?

No, to by byl už vrchol, aby energetická společnosti, která má na starosti výrobu a prodej elektřiny, ovlivňovala ministerstvo a ministra, kteří mají na starosti energetické sítě. V Evropě je na to absolutní veto. Příklad a precedens byl i u nás, když byl kolega Vladimír Vlk současně poradcem ministra průmyslu a obchodu Mládka a současně členem Dozorčí rady ČEZu, tedy v podobné pozici jako je dnes třeba Martin Půta. Musel odevzdat klíče od kanceláře a přestat na MPO docházet i panu ministrovi veřejně radit. O to spíše to nesmí ani Daniel Beneš, který je v ještě vyšším postavení. Pro čtenáře jednoduše:

• ČEZ řídí Ministerstvo financí; MPO, které řídí ČEPS, to dělat nesmí.
• MPO řídí ČEPS a dozírá, aby nebyl ovlivňován ČEZem.
• ČEZ nesmí ovlivňovat MPO zejména stran rozvoje sítí, které MPO spravuje, v jeho prospěch.

Platí stejná pravidla pro distribuční společnosti?

V podstatě ano. Jenom se nepožaduje tak přísné vlastnické oddělení. Ale musí být majetkové, účetně i manažersky nezávislé. V podstatě by spolu neměli manažeři ČEZ a ČEZ Distribuce chodit ani na pivo, natož na porady o dosud nevyhlášených „akceleračních zónách“ pro nějaké investiční pokyny. Ale to platí nejen pro ČEZ, stejné pravidlo platí i pro E.ON a jejich síťovou společnost EG.D, tam to znají i z Německa.

Jediné štěstí v tom má Pražská energetika a PREdistribuce, a to nikoli kvůli legislativě, ale v Praze naštěstí žádné „akcelerační zóny“ pro větrné parky nejsou, a ty, které jsou v souladu se Směrnicí RED III, jsou obvykle zase připojeny k sítím nebo je v jejich blízkosti vedení. Praha má docela husté sítě, tedy PREdistribuce nemá ten problém, že by po nich někdo žádal rozbagrovat krajinu a vybírat na to potom poplatky od babiček a od rodin v rodinném domku i v paneláku.

A co kdyby se zjistilo, že staví síťové společnosti vedení k naplánovaným „akceleračním zónám“ na pokyn ČEZu?

Pokud by se to provalilo, může z toho být podobný problém, jako ze Stajnurových bitcoinů, ale v tomto případě na úrovni Bruselu. Dopady sankcí mohou být srovnatelné s tím, kdybychom raději žádné takovéto akcelerační zóny vůbec nevyhlásili, takže by bylo dobré si dát na to pozor.

Na druhou stranu, na poslední poradě občanských skupin z postižených oblastí padlo velké podezření, že návrhy akceleračních zón jsou velmi často v blízkosti rozvoden a developeři ze stejných holdingů jako jsou síťové společnosti, které mají být ze zákona nezávislé. Pokud to takto spolu domlouvaly distribuční společnost a investor ze stejného holdingu a ti lidé z dotčené oblasti to prokáží, skončí to pravděpodobně nějakou arbitráží v Bruselu

Z oblasti Ralska jsme zaznamenali zprávy, že sice ČEZ s Martinem Půtou své aktivity stáhli, ale že jde o dočasnou záležitost. Akcelerační zóny i připojení jsou prý dávno domluveny.

Martin Půta je členem dozorčí rady ČEZu. Jeho konflikt zájmů s funkcí hejtmana je všeobecně známý, ale jako energetik to neřeším. Nicméně z tohoto titulu dozorčí rady ČEZu není oprávněný ovlivňovat investice distribuční části ČEZu do sítí ze dvou důvodů. První je oddělení sítí a výrobců, tedy by podváděl v evropské legislativě a jeho společnost i česká energetika by si mohla takovéto neuvážené jednání odskákat především v Bruselu. Druhý problém je daný tím, že oficiálně žádné akcelerační zóny ještě nemáme, tedy pak by jej čekalo zřejmě trestní oznámení pro zneužívání informací v obchodním styku nebo hmotná zodpovědnost za zmařené prostředky, pokud si tam občané dokážou prosadit svou. Pak se žádné sítě stavět nebudou a zmarněné prostředky na přípravu staveb a projekty by pak zřejmě neplatili spotřebitelé, ale pokud by se prokázalo, že takové předčasné investice ovlivnila určitá osoba, asi by v takovém případě nešlo o „solidární“ síťové poplatky, na které se mámě všichni složit, ale především o hmotnou i trestní zodpovědnost takových osob.

Konflikt zájmů Martina Půty je v tomto ohledu přesně naopak: jako hejtman by si mohl přát, aby „jeho“ developerské projekty distribuční společnost přednostně připojila, ale nemůže si to přát jako člen dozorčí rady holdingu, ke kterému tato společnost patří, protože tím poručuje evropská pravidla.

Vaše současné analýzy jsou už často na hraně energetiky a politiky. Zvažoval jste možnost vyšší angažovanosti v té politické části?

Ze současné situace jsem především zklamaný. Slovy Karla Havlíčka Borovského, očekával jsem po volbách, že nám to energetické vlastenčení přejde po volbách z huby do rukou. Když vidím na jedné straně nepokryté snahy určité skupiny politiků oklamat další propagací grýndýlu vlastní národ a ti, kteří jsou proti tomu, se odvolávají na stranickou disciplínu, koaliční dohody anebo se prostě bojí proti tomu něco udělat, jsem z toho velmi rozčarovaný. V tomto klimatu jsem rád, že v nějaké vysoké vládní funkci nejsem. Na druhou stranu, kdybych byl v této situaci například na pozici náměstka na MPO, MMR nebo MŽP, určitě by ode mne voliči nemuseli poslouchat, že „jsou v tom takové peníze, že už se s tím nedá nic dělat“. Ony jsou v tom totiž především peníze těch voličů, které od nich „investoři“ s bankami, u kterých si na to půjčili, potom dalších dvacet let chtějí vybírat.

V mém okolí hodně fandili i hnutí Motoristé sobě. Ten název vlastně docela sedí; namísto ukončení války muniční iniciativa a namísto omezení grýndýlu přezíravé dopisy docenta Wasserbauera signatářům petice, že se s nimi nebude o akceleračních zónách bavit. Takové výsledky hned po volbách opravdu svědčí spíše o tom „sobě“ než o nějakém ideálu a veřejné službě.

S kolegy jsme začali přemýšlet, zda máme založit hnutí Energetici národu a ucházet se o přízeň zklamané části voličů na podzim u voleb. Když už si u nás nechceme nechat rozebírat stále ještě funkční energetiku a ještě u toho zničit krajinu, určitě by to jako program za zvážení stálo. Energetická bezpečnost souvisí i s komplexní bezpečností, jak pozorujeme dnes na Ukrajině a v Iránu. A pokud je energetika páteří ekonomiky, narovnat páteř, zvednout hlavu a otřepat se od spekulantů a lichvářů, to by také byl zajímavý program. Dokonce i sociálně; pokud nám nebudou nehorázným zdražováním energie krachovat podniky a odcházet zahraniční investoři, znamená to i lepší mzdy a zaměstnanost.

Uvidíme, zda po něčem takovém vznikne společenská poptávka. S klíči v ruce už dlouho někdo vládu odborníků nežádal, a současná aféra s akceleračními zónami už nejméně milion lidí vzbudila a hledají už nejenom levnější ceny, ale i slušnější zacházení, a ne větrnou totalitu až ke dveřím od svého domu.

Psali jsme:

„Nadělají si do kalhot.“ Petrov tvrdě k veřejnoprávním médiím. Neušetřil ani Babiše

Proč vyhynuli mamuti? Klimatický příběh, který nesedí

Česká Lípa zve na Den otevřených dveří v Kounicově domě

„Nutella zdraví Bureše.“ Fialova pomsta Babišovi na videu