Když poslanci ve třetím, závěrečném čtení rozhodli o tom, že stejnopohlavní páry nebudou moci uzavírat manželství, ale partnerství, že práva na adopci dětí mít homosexuálové nebudou, prohlásila pirátská místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová, že i nadále budou lidé dělení na dvě kategorie. Vnímáte to podobně?
Paní Richterová tvrdí hodně věcí a toto je, bohužel, jen další z řady jejích nesmyslných sloganů. Svazek dvou lidí stejného pohlaví není manželstvím – etymologicky, logicky, z důvodu toho, co si pod tímto výrazem představuje již celá staletí většina lidí. Pojmy mají odrážet podstaty věcí. Mají být přesné. Žijeme v době obrovského zmatení pojmů. Partnerství je podle mě ideální, není tam to podivné slovo „registrované“ a vlastně nechápu, proč by chtěl někdo s člověkem stejného pohlaví uzavřít „manželství“. To by mi přišlo nepatřičné a jako kdyby mi někdo vnucoval kategorii, pojem, který vůbec není určen pro můj svazek. Právě hypotetická situace pouze manželství pro všechny s absencí rovnoprávného partnerství by mi přišla nespravedlivá a stejnopohlavní páry úplně opomíjející. Zkrátka jsou to dvě různé věci a zasluhují dva různé pojmy. Úplně logicky. Přičemž nikdo nesrovnává tu váhu, nikdo neřeší, co je víc. Téma adopcí je ještě o řád komplikovanější.
Určitě se najdou lidé, pro které je neschválení „manželství pro všechny“ potvrzením slov bývalého pirátského poslance Ondřeje Profanta, že Poslanecká sněmovna je „plná konzervativních bílých páprdů a velká část inklinuje k fašismu“, i když on to řekl o té minulé, v níž také zasedal. Proč by jinak zákonodárci odmítli stejnopohlavním párům toto „právo“?
Vzpomínáte na prezidenta Billa Clintona v dobrém?Anketa
Po hlasování se z různých stran ozývalo, že s touto úpravou není spokojen vůbec nikdo a že jde o nepovedený kompromis. Prospěje tato změna vůbec někomu? A v čem?
Zrovna k tomu píšu komentář do jednoho konkurenčního média. S titulkem „Menšina je spokojená, většině je to fuk, jen extrémy pláčou“. V tom je myslím vše. Normální slušně se chovající gayové a lesby – respektive „ti, co se nepředváděj“ – jsou rádi, že se fůra praktických věcí novelou řeší (majetkové záležitosti, náležitosti obřadu, byla by toho spousta…). Nutno dodat, že bez agresivní propagandy LGBT+ lobbistů a aktivistů by se tak už dávno stalo. Většina lidí to vůbec neřeší a ten legislativní krok jim nevadí, protože se jich vůbec nedotkne. Zákon, který někomu zlepší život a rozčiluje pouze okrajové extrémy, bývá zpravidla dobrý zákon. V dnešní Poslanecké sněmovně, která chrlí většinou jen nesmysly, zbytečnosti, špatné zákony a unijní diktaturu, zázrak!
Psali jsme:
Podpora či nepodpora „manželství pro všechny“ bývá jeho zastánci považována za dělící čáru, která určuje, kdo je tolerantní a kdo nikoli. Proč ho odmítat, když nikomu neškodí ani nikoho neomezuje, jak píší zastánci manželství pro všechny v internetových diskusích?
Určitě není dělící čárou tolerantnosti. Znám příklady lidí, pro které je manželství zkrátka svazkem muže a ženy, a to bez výhrady, a s lidmi s odlišnou sexuální orientací nemají sebemenší problém a jsou svým založením tolerantní. Já sám sebe považuji za krajně tolerantního člověka. Na druhou stranu zde máme tzv. „pokrokové šiřitele dobra, lásky, respektu, a právě té tolerance“, kteří začnou být při první známce nesouhlasu hysteričtí a agresivní, začnou vřískat svá ideologická hesla, obviňovat oponenta pomalu z fašismu… Je toto tolerance? Pokud si má čtenář z tohoto rozhovoru alespoň něco odnést, pak to, že svět není v žádném případě černobílý, a naše témata nejsou výjimkou.
Jsme jako společnost fér, abych použil název známé iniciativy, když stejnopohlavním párům znemožňujeme uzavřít manželství?
Neexistuje žádná škatulka pro „nefér a netolerantní poslance“, pokud dotyční nezvednou ruku pro nějaký zákon. Tato škatulka asi existuje například pro lidi, kteří se vyjadřují jakýmkoli způsobem nelidsky a dalo by se říct hnusně. Třeba pro lidi, kteří řvou na ulici na cizího člověka, že je „buzna“, nebo mu nějak vyhrožují, popřípadě ho napadnou. To asi třeba 15leté dítě, které se se svou odlišností zrovna vypořádává (nebo ani nijak odlišné být nemusí), příliš nepovzbudí. A i kdybychom se bavili o dospělých lidech stejného pohlaví, kteří se na ulici drží za ruku… Co je komu krucinál do toho? Proč by jim měl někdo nadávat? Ano, takový člověk je „nefér a netolerantní“ idiot a může být ještě k tomu třeba zlý. To je ještě horší než být pouze netolerantní idiot. Ale to nijak nesouvisí s tím, kdo a jak hlasuje pro tzv. „manželství pro všechny“. Jako společnost – pokud to tak vůbec lze zobecňovat – fér jsme, protože jinakost na rozdíl od většiny světa respektujeme a netolerantních idiotů máme málo.
PhDr. Olga Richterová
Jak hodnotíte diskusi, která se na toto téma vede ve veřejném prostoru už dost dlouho?
Jaká diskuse? To, co tady probíhá, je často jen uměle rozdmýchávaný konflikt zástupců dvou rozhádaných pólů. Někdo by to nazval normální demokratickou diskusí, chápu. To by ale musela být splněna jedna z jejích základních podmínek – aby to k něčemu vedlo. To se však nikomu nehodí. Vždyť z čeho jiného než z konfliktu dneska média žijí… Proto situaci v médiích a na různých diskusních platformách hodnotím maximálně negativně. Nikdo se nechce dohodnout. Připomíná to stav, kdy se opilec jde s jiným opilcem jen záměrně porvat a každému to je dopředu jasné. Jen tady nelétají půllitry, ale „teplouši“ z jedné strany a „náckové“ ze strany druhé. Proboha, mějme fakt trochu rozum! S takovou bychom to jako společnost daleko nedotáhli. Navíc je to docela tragédie, tohle plácání se v tématech, se kterými se pak dlouhé roky – žádným směrem – nepohne, protože chybí odvaha.
Které názory pokládáte za rozumné, se kterými naopak nesouhlasíte?
S čím (ne)souhlasím, vám nepovím, protože ta má filozofie je ve svém celku pro tuto formu rozhovoru poněkud složitá, já bych určitě něco vynechal, a ex post by mě to rozčilovalo. Co pokládám za rozumné, vám ale povím jednoduše a krátce: Každý názor, který plně respektuje práva ostatních a nezasahuje do svobod někomu jinému. Každý názor pronášený s cílem pomoci někomu, ke komu se zákon skutečně staví nespravedlivě. Každý názor kompatibilní s vůlí společnosti, který nemá předem pouze ambici společnost rozdělovat, poštvávat proti sobě a vydělávat na tom peníze.
Je sexuální orientace, ať už jakákoli, důvodem k hrdosti? O čem vypovídá skutečnost, že „pochody hrdosti“ na závěr Prague Pride mají rok od roku více účastníků?
Jsou zrzavé vlasy, zelené oči, piha na nose důvodem k hrdosti? No asi nejsou, že? Stejně jako sexuální orientace jsou to biologické znaky. Nic víc, nic míň. Debata o hrdosti na ně samotné – stejně jako debata o hanbě za ně samotné – je absurdní. Ony prostě jenom jsou. Proč bych byl „hrdý“ na něco, s čím jsem se narodil a na co jsem neměl vůbec žádný vliv? Proč bych se za totéž styděl? Rozumíte? Silná osobnost ani jedno dělat nebude, a ta debata je nesmyslná. Buďte hrdí na svou práci, úspěchy, to, jak jste vychovali své děti, své talenty a styďte se za své chyby, prohřešky, selhání, přestupky… To všechno je ve vaší režii. O čem vypovídá zvyšující se účast na „pochodech hrdosti“, které považuji za trapné, dětinské a místy, bohužel, i úchylné, netuším. Možná o větším počtu LGBT+ propagandou zpracovaných dětí a atraktivitou pro zahraniční návštěvníky.
Jeden čtenář nám do redakce napsal, že je diskuse o adopcích dětí stejnopohlavními páry zbytečná, protože ty v drtivé většině o rodinku s dětmi nestojí, takže se řeší něco zcela okrajového. Jaké poznatky či zkušenosti máte vy? Je pro stejnopohlavní páry dítě a jeho výchova opravdu nedůležitá?
Na tohle tvrzení bych nekývl. Možná na tom něco z pochopitelných důvodů je a asi je to podloženo statistikami, ale podle mého názoru nejde o „drtivou většinu“ stejnopohlavních párů, které nemají zájem o adopci. A ono je to svým způsobem dobře, protože pokud někdo chce naplnit svůj rodičovský potenciál, který má skoro každý a nehledě na orientaci, asi bychom se na něj za to neměli zlobit. Je to vlastně známka nějaké přirozenosti, tu přece uznáváme. I tohle má však své ALE. Situace hledání dítěte k adopci třídí charaktery.
Abych to neprotahoval, osobně bych neměl nic proti tomu, kdyby si stejnopohlavní pár, který prošel všemi náležitostmi a splnil všechny podmínky, adoptoval nějaké opomenuté dítě, o které není zájem. To mi přijde úctyhodné a pro dítě je to praktické řešení problému jeho samoty a nedostatku lásky. A také by si na tohle neměl dělat vyhraněný názor nikdo, kdo sám v nějakém ústavu nevyrostl. To je za mě trochu laciné. Jenže toto úctyhodné chování, prospěšné vlastně pro všechny, které bych stejnopohlavním párům umožnil, bohužel, naráží na dvě věci. Zaprvé, v ČR v současnosti nemáme dostatek právně volných dětí v tzv. ústavech. Zadruhé, LGBT+ aktivistům, kteří se tváří, že mluví za všechny gaye a lesby (což nemluví), se stejně tak tváří, že jim jde o to zachraňovat opomenuté děti ze sirotčinců. O to jim ale, bohužel, většinou nejde. Jen hrají cynickou hru na city s veřejností a politiky.
Jedna věc je adopce či osvojení dětí, ale docela běžné už začíná být, že si gayové nechají odnosit dítě náhradní matkou. Co si o tomto trendu „výroby dětí“ na zakázku myslíte?
To je za mě přesně ten bod, kde by měla mít tolerance svůj konec, protože tady se už bavíme o obchodu s lidmi, o značně neetické, amorální a zdraví ohrožující praktice, která má být veřejně odsouzena a zakázána. Dítě není v žádném případě obchodní artikl, v žádném. Nesmí být překupováno jako zvířátko ze zverimexu nebo cokoliv jiného. Dítě má zcela výsadní postavení, a sice proto, že je člověkem. Člověkem, který nemluví a nemůže se ozvat, ale to nesmí nic měnit na jeho právech. Dítě má nezcizitelné právo na to být vychováno svými rodiči – matkou a otcem. Dětem narozeným cestou surogátního mateřství je toto právo upřeno, a ještě před jejich početím je jim předem naplánováno, že svými rodiči nikdy vychovány nebudou.
To je jedna z nejčistších forem diskriminace, jakou dnes jakožto lidstvo dovolujeme. Vedle interrupcí, které pro změnu zcela ignorují právo na život. Jen si nejsem jistý, jestli jde o nějaké masové jevy. Počet interrupcí u nás naštěstí postupně klesá a to, o čem mluvíte, tedy o situaci, kdy si stejnopohlavní pár nechá odnosit dítě náhradní matkou, je stále velmi těžko dostupné. V ČR to není právně ošetřené a stále jde o finančně velmi nákladnou záležitost. Každý pár nemá jen tak kufřík dolarů stranou na výrobu dítěte. Každopádně to, o čem se spolu bavíme a co leckdy závisí pouze na objemu majetku klienta, je diskriminace těch nejslabších, kteří se nemohou bránit. Diskriminace dětí. Tak ať mi pak nikdo nevykládá, jak jsme pokroková společnost, pokud toto ve 21. století, jak rádi říkají progresivisté a různí neomarxisté, dopouštíme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
daaanka
