„Reakce na tuto podporu byly velmi bouřlivé a poprvé v životě se mi stalo, že mě cizí lidé v MHD uráželi,“ svěřila se Procházková v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Určitě jste po senátních volbách zaznamenala zvýšený zájem o svou osobu. Jaké byly vesměs reakce lidí na vaši kandidaturu?

Zvýšenou pozornost jsem vzbudila už přesně před rokem, když jsem uveřejnila v Literárních novinách dlouhý článek s názvem Církev nemá na restituce právní nárok. Tím jsem probudila zájem veřejnosti a nelibost hodnostářů Římskokatolické církve. Ale teprve, když vláda schválila svůj návrh zákona o tzv. vyrovnání s církvemi a já jsem podala trestní oznámení, dostala jsem aspoň nějaký prostor i ve veřejnoprávních médiích. Následovala peripetie při schvalování onoho zákona sněmovnou, jejíž jednání jsem průběžně sledovala a komentovala. Dokonce jsem pro poslance uspořádala odborný seminář, kterého se zúčastnili jak historici, tak i odborníci na ústavní právo a také ekonomové. Poslanců však přišlo pramálo a návrh zákona prošel třetím čtením. Následně jej zamítl Senát. Byla jsem u toho jednání a utvrdila jsem se v tom, že v dnešní době Senát není drahým luxusem, ale bojištěm.

• TÉMA: Miliardy pro církve

Moje kandidatura tedy nebyla okamžitým nápadem, ale pouze pokusem o dotažení této věci do konce. Během volební kampaně jsem se dostala do kontaktu s širokým okruhem občanů, z nichž mnozí vůbec nebyli mými čtenáři a ani se aktivně o politiku nezajímali. Rozhovory s nimi pro mě byly velkou školou. Nikdo se nedivil, že kandiduji, ale někteří litovali, že nemohu kandidovat bez podpory jakékoli strany. Po volbách se počet e-mailů snížil na svou obvyklou úroveň.

Ve druhém kole senátních voleb na Praze 8 jste podpořila komunistu Jiřího Dolejše. Odehrály se pak kvůli tomu nějaké ataky na Vás?