Profesor Jiří Svoboda: Jako Hitlerovy dekrety. Tak vznikla Fialova vláda

14.01.2025 4:46 | Rozhovor

Ke konci Fialovy vlády můžeme podle profesora Jiřího Svobody říci, že experiment Rychetského Ústavního soudu se svým výsledkem příliš nelišil od tzv. „zmocňovacích dekretů“ v Německu roku 1933. Vláda dvou slepenců si může dělat zcela co chce, rozdíl je pouze v umožnění diskuse v parlamentu a formální provedení předem jasného hlasování.

Profesor Jiří Svoboda: Jako Hitlerovy dekrety. Tak vznikla Fialova vláda
Foto: Repro XTV
Popisek: Režisér Jiří Svoboda

V lednu jsme vstoupili do posledního roku vlády Petra Fialy. Sám premiér v OVM veřejně prohlásil, že jeho vláda je společně s tou Topolánkovou nejúspěšnější od roku 1945, jiní naopak tvrdí, že jde o nejhorší vládu v historii republiky. Jak se na tuto otázku jako pamětník i někdejší aktivní politik díváte vy? Jak dějiny zařadí Fialovu vládu?

Vzhledem k tomu, že premiér Fiala průměrně jedenkrát za čtrnáct dní vykládá občanům z médií lži, nebylo by nutné na vaši otázku odpovídat. Pohled na ekonomické „excelentní“, koncepční jednání vlády ponechám odborníkům, kupř. Markétě Šichtařové, jejíž analýzy jsou vždy precizně argumentované a uvedené do mezinárodních souvislostí.

Snad jen zmíním rozpočtový deficit 271 mld. Kč, u kterého mi chybí téměř 30% inflace (2021–2024), která znehodnotila všechny úspory, zvyšování některých daní, smutný pohled na regály obchodů s cenami základních potravin, pozdní zastropování cen elektřiny, jež způsobilo enormní růst cen občanům a enormní příjem překupníkům na lipské burze, či ceny plynu, které stouply od roku 2021 o 93 %.

Já vnímám jiné koncepční „úspěchy“:

Především naprostou absenci étosu, kam se současnou vládou směřujeme. Protože není občanům známý vyšší cíl, uchyluje se premiér k nesmyslům typu za tři roky platy jako v Německu. Nadosobní národní cíl, pokud existoval, vždy motivoval Čechy k mimořádným výkonům a sebeobětování. Ať šlo o národní obrození; založení republiky a sbírky na zlatý poklad; odboj za II. sv. války; znovu sbírku na zlatý poklad v roce 1968/1969; a konečně nadšení po roce 1989. Pojící národní cíl dnes není žádný kromě odhadu, zda vláda bude pro občany materiálně výhodná.

Je sice pravda, že v historii existovali i politici, kteří považovali za mimořádný úspěch postupné ohryzávání principů demokracie. Historie jim ale ani dnes, v pravidelně orwellovsky přepisovaných učebnicích, zatím výtečné známky nedává. A nemyslím tím jen plíživé okusování práva na trestnost zveřejnění názoru, byť je v rozporu s vládní politikou.

Teoretik demokracie J. S. Mill varuje v Úvahách o zastupitelské demokracii před „tyranií většiny“, což je pravidelně uplatňovaná zákonodárná metoda současné vládní koalice. Bez ohledu na téma projednávaných zákonů má být parlamentní demokracie založena na principu negociace momentálně vládních a momentálně opozičních stran. To zajišťuje dlouhodobou stabilitu. Tzv. stoosmičkový parní válec zcela devastuje opodstatnění 200 členů sněmovny a naplnění slibu poslanců (Čl. 23 odst. 3 „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“)

Pan Fiala mne může přesvědčovat, že 109 poslanců, členů různých politických stran, s různými, často protichůdnými předvolebními sliby, má na všechny vládní zákony, které jsou projednávány, totožný názor. I když to nemohu vyvrátit, odporuje to zdravému rozumu a životní zkušenosti každého normálního člověka. Nikdo mne nepřesvědčí, že mezi 109 různými lidmi se nenajde nikdo, kdo by „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ nesouhlasil s postupným předáváním svrchovanosti českého státu do zahraničí; překrucováním volebních zákonů, které dávají stejná práva lidem, kteří v ČR nežijí a třeba ji ani po desetiletí nenavštívili a užití „obálkové metody volby“, která je nejlépe zneužitelná k porušování ústavních principů (tajné hlasování – tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem. Přímost – volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu).

Jednotu přijímání takových zákonů nevysvětluje „jeden mozek a jedno svědomí“, ale pravomoc 109 zákonodárců neexistující v žádném povolání valorizovat do nekonečna své příjmy a být na kandidátce i pro příští volební období – jak napsal významný ekonom M. Friedmann: „Za vším hledej stopu peněz…“

Stoosmičkovým parním válcem Fialova „nejúspěšnější vláda“ připravuje pro občany do příštího období právní chaos. Stane-li se opozice navzdory překrouceným volebním zákonům vládou, všechno, k čemu vznášela připomínky, logicky stejnou cestou většiny zase zruší a prosadí vlastní řešení. Stoosmička tak zcela vytěsnila pojem liberální demokracie, jejímž principem je participace názorů menšin – opozice zastupuje ve sněmovně vůli statisíců občanů. Zničila ale rovněž pojem demokracie provedla celou řadu významných kroků, k nimž neměla mandát ani od vlastních voličů, což lze dokázat srovnáním volebních programů a přijatých zákonů.

Nesmíme ovšem zapomínat na hlavní viníky – Rychetského a ty členy Ústavního soudu, kteří s ním prosadili neliberální a nedemokratickou možnost vytvoření vlády, která se funkčním výsledkem neliší od tzv. „zmocňovacích dekretů“ v Německu z roku 1933 (rozdíl spočívá pouze v tom, že významné zákony mohly být přijímány zmocňovacími dekrety bez diskuse a hlasování). Dva konglomeráty stran s různými, často protichůdnými programovými cíli vytvoří účelový slepenec svázaný pouze touhou po moci a prebendách.

Voličstvo hnutí ANO bylo oponenty občas posměšně přezdíváno jako „Babišovi důchodci“, v poslední době však začíná podle průzkumů posilovat hlavně mezi mladšími ročníky. V čem podle vás tento úspěch spočívá?

I když bych to nepřeceňoval, vláda pro mladou generaci neudělala téměř nic. Ceny bydlení jsou ve většinou nedosažitelných číslech. Roste počet vysokoškolských studentů, ale nebudují se moderní, cenově únosné koleje. Studenti musejí ke studiu vykonávat zaměstnání, nejsou-li rodiče bohatí. Soukromé VŠ jsou drahé. S Fialovou vládou bychom se možná dočkali poměrů v USA, kde absolventi splácejí hypotéky po zbytek života a hypoteční úvěry studentů jsou nejvyšší deficitní položkou rozpočtu státu. Ve světě, kde je připuštěno, aby se z řečnického pultu nadávalo zbytku členů zastupujících státy světa psychicky nemocné dítě, je samozřejmě těžké odhadovat zájmy mladé generace, které vyjadřují volbou.

Narodili se do světa, který má „… centralizovanou a megalomanskou podobu nerespektující přirozené lidské a přírodní rozměry. Nechtějí nic jiného než vymanit se alespoň částečně zpod všudypřítomné kontroly ekonomických a politických mechanismů a nenalézají přitom jiný prostor než ten, který jim umožňuje jejich miniaturní svět…“ (Jan Keller).

Miniaturním světem míní autor identitu, budovanou hierarchií konzumní společnosti, postrádající jakékoli duchovní hodnoty. Hodnoty, které tvořily po staletí spirituální pojítko lidí svrchované nad panstvem, institucemi a mocí majetkem vynucených měnících se zákonů.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jakub Vosáhlo



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Uživateli nejlépe hodnocený komentář

prof. Jiří Svoboda, Uživatel se přihlásil ke kodexu Dobré DiskuseHonza Berka , 14.01.2025 10:13:55
Vždy stojí za to si přečíst názor tohoto moudrého pána a pokud možno o něm alespoň trochu přemýšlet.

|  10 |  0

Další články z rubriky

Trump je racionální člověk. Evropa bez řádu upadne. Z rýsujících se výsledků voleb nadšen nejsem. Spisovatel Junek hledí do budoucnosti

13:51 Trump je racionální člověk. Evropa bez řádu upadne. Z rýsujících se výsledků voleb nadšen nejsem. Spisovatel Junek hledí do budoucnosti

„Výsledky příštích voleb se pro krajní nezpůsobilost současné skvadry sice hodnověrně rýsují už teď,…