Pokud někdo intenzívně sleduje, o čem referují domácí média, nutně musí mít pocit, že česká společnost je naštvaná, že je nespokojená především s politikou a lidé neprožívají nejšťastnější období, ačkoli politici rádi prohlašují, že se máme nejlépe v historii. Také to na vás tak působí, nebo jako odborník na lidskou duši, ať už jako kněz, nebo psychiatr, máte ze setkávání s lidmi ve svém okolí jiný dojem? A pokud si stěžují, na co především?
Pravda je, že se po materiální stránce zase tak moc špatně nemáme. Auto skoro v každé rodině, každoroční dovolená v zahraničí, v obchodech pět druhů chleba, dvacet druhů jogurtů a pomazánek…
Je škoda, že dnes odchází z úřadu ministr Antonín Staněk?Anketa
Nákup nás ve kvalitě života sjednocuje. To nám nechybí. Bohužel nám přebývají ti, kteří nás rozdělují. Mají na to tři páky. Politickou korektnost, zblázněný liberalismus a bezbřehou toleranci.
Říkáš o sobě, že jsi vlastenec? V tom případě jsi xenofob, až rasista. Nesouhlasíš s názorem, že existuje sedmdesát pohlaví? Potom jsi zabedněný klerikál. Dáváš dětem úkoly a něco jim občas zakážeš? V tom případě jsi tyran a děti by se ti měly odebrat.
Stačí projevit svůj názor a máte nálepku. O tom, která vám patří, rozhodují samozvané intelektuální elity.
Vzhledem k tomu, že mi žádné prostředí, od akademického přes nemocniční, chrámové ani hospodské není cizí, preferuji svoji naučenou psychiatrickou vlastnost a všude naslouchám.
Stěžování si, brblání a kritika patří k lidské podstatě. V létě je moc horko, v zimě je mráz, soused má na zahradě lepší švestky a švagr si koupil nové auto. Každý si stěžuje na něco jiného, protože každého tlačí bota jinde. Ba znám i takové, kteří mají problém s tím, že nemají žádný problém.
Na druhé straně si na stěžování nestěžujme. Pokud by byli lidé spokojení s těžkou prací, nevymysleli by stroje, kdyby byli spokojeni s pěší chůzí, nevymysleli by automobily. Nespokojenost s aktuálním stavem vede do jisté míry k pokroku. Mimo jiné, znáte zemi, kde by si lidé nestěžovali na politiky?
Nevyhrává v těchto časech v Česku zlo a nenávist nad vším ostatním, jak to vypadá nejen z výstupů médií, ale i ze sociálních sítí a diskusí na internetu? Nebo je to jen viditelná slupka, zatímco život jede v kolejích podobných těm, v nichž jsme prožili uplynulých třicet let?
Zpovrchněli jsme, ztratili stud a slušnost. Vulgární slova, která dříve padala jen na WC v nádražní restauraci, ta dnes létají Hradem, Parlamentem, školami i v rodinách. Z toho je slyšet nenávist jednotlivců, ale život celé společnosti jede ve vyjetých kolejích.
Dala by se ta nynější situace brát svým způsobem i jako generační konflikt, když do protestních akcí v průběhu jara se zapojovali především mladí lidé, kteří se i mobilizovali a svolávali do akce prostřednictvím sociálních sítí?
Nejsem přítelem často opakované věty, že se změnila doba. Doba, čas je fyzikální veličina, která nikdy nedávala sama sobě vlastní obsah. Obsah jí dávají lidé. My jsme se změnili, nikoli doba. Jedno však zůstalo. Radikalismus mladého člověka a jeho odpor ke křivárnám. Vždyť listopadová revoluce nebyla záležitostí starců a peciválů, ale aktivních mladých lidí. Nejde tedy o generační konflikt, ale o zcela přirozený jev.
Psali jsme:
Vlastně už první přímá prezidentská volba vyvolala reakce, že jde o rozpor mezi městem a venkovem, vzdělanými a méně vzdělanými, mladšími a staršími. To se tvrdilo i po vítězství Babišova hnutí ANO na podzim 2017 a také po obhajobě Miloše Zemana ve druhé přímé prezidentské volbě. Je skutečně takto česká společnost rozdělena a jsou voliči zmíněných dvou politiků lidé nevědomí a manipulovaní, jak naznačují třeba umělci Jiří Mádl a Aňa Geislerová?
Třemi slovy řečeno – hledá se viník. A opět se nálepkuje. My vesničané jsme rozumově za míň, venkov nesahá Pražákům po kotníky. Za socialismu nám pravdu zvěstovala strana – osvědčená vůdkyně našeho lidu a inspirátorka jeho slavných vítězství – dnes nám pravdu a pozitivní inspiraci zvěstuje jen sportovní a umělecká obec.
Od dubna takřka do začátku prázdnin čelila země sérii demonstrací, které byly nejprve označovány za protest proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové do funkce, ale postupem času vykrystalizovalo, že jsou namířeny především proti Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Jak jste ty akce spolku Milion chvilek pro demokracii chápal? Co vám osobně o stavu společnosti řekly?
…a stalo se to, že se nestalo nic. Prohlásit za efekt všech shromáždění skutečnost, že se tím našim vrcholným politikům dala najevo nespokojenost s jejich politikou, je slabá útěcha. Oni spí a budou spát klidně dál. Obávám se ovšem, že další demonstrace, které jsou snad plánované na listopad, budou opět bez úspěchu a mohou u lidí vést k frustraci, ke zmarnění a depresi.
Ing. Miloš Zeman
Pikantně v této atmosféře působí skutečnost, že v Poslanecké sněmovně prosadili komunisté usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Je požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“ oprávněný? A jsou zrovna komunisté ti praví, kdo by ho měli navrhovat? Tíží naši společnost více zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?
Z jejich jednání jsou zřejmé tři věci. Jsou nekritičtí vůči vlastní minulosti, jejich ideologie není reformovatelná a jejich taktika útočí na nižší lidské pudy. Na strach a závist. Jsou to právě oni, kdo mají co hovořit o excesech, zločinech a chybách. O tom, kdo společnosti škodil a škodí stále, o tom není nutná diskuze.
Před pár týdny oslavil Karel Gott své osmdesáté narozeniny, které přitáhly hodně hlasité a často nevybíravé kritiky těch, kteří ho z různých důvodů nemají rádi. Je namístě ho označovat za symbol normalizace, ztělesnění konformity a méně či více přiznané spolupráce s komunistickým režimem?
Klobouk dolů před každým, kdo si v té době udržel rovnou páteř a čistý štít. V první řadě mám na mysli Martu Kubišovou a smekám. Na druhé straně pokládám otázku těm, kteří dnes ty slabší kritizují. Zvládli byste to a vydrželi byste v té době následovat Martu Kubišovou i vy? A odpovězte si upřímně.
Mgr. Marie Benešová
Nastal čas boření trůnů, čímž nemyslím ani tak útoky na prezidenta a premiéra, ale právě na idoly, jakými byli či jsou zmíněný Karel Gott, ale také Jaromír Jágr, jehož zase část společnosti a jeho bývalých fanoušků zavrhla za cestu do Číny v rámci prezidentské návštěvy?
Reakci na Jágrovu cestu do Číny vidím ze tří aspektů. Prvním je skutečnost, že éter je přesycený strachem z Číny, druhým důvodem je závist a třetím je neznámý důvod cesty. Ono totiž není důležité, kam jedu, ale proč tam jedu. A nyní si dovolím otevřít a použít komunistický slovník. „Jel tam s úmyslem, aby svými kontakty s nepřátelskou velmocí a jejími diverzními centrálami škodil našemu lidu, aby podporoval nenávistné běsnění pekingských jestřábů a rušil tak klidný a spokojený vývoj v naší liberálně tržní a liberálně demokratické společnosti. Takovým u nás pšenka nepokvete a náš lid s nimi rázně zatočí.“
Mohly by se ty trůny uvolnit pro jiné ikony z oblasti umění či sportu jako třeba Jágrova velkého hokejového rivala Dominika Haška, který přiznal, že tři hodiny denně studuje politiku a nevyloučil, že by se v roce 2023 mohl v přímé volbě ucházet o prezidentský úřad? Považujete za reálné, že by lidé po třiceti letech v nynější atmosféře zase vsadili na populární osobnosti, jako když v roce 1990 zvolili do Federálního shromáždění Rudolfa Hrušínského, Jana Kačera, Michaela Kocába, Emílii Vášáryovou či Milana Kňažka?
Nepochybujte o tom. Budou volit hlavně toho, koho znají, a nebudou si vůbec klást otázku, zda vhodný je, nebo není. Zpěváci a sportovci mají oblibu, jsou vidět, především často vidět, a lid do jejich sportovních výkonů vkládá i schopnost výkonů mezinárodně politických. S komikem je legrace na jevišti, bude s ním veselo i na Hradě.
Univerzitní profesor z oční kliniky, který denně vrací lidem zrak, nebo kardiochirurg, který zachraňuje den co den lidské životy, není pro většinu populace ani známý, ani zajímavý, takže nemá absolutně žádnou šanci. O tom to je.
Na toto téma jsem jednou hovořil se svým spolužákem, známým to chirurgem. Na moji otázku, zda by byl ochotný kandidovat na hlavu státu, odpověděl otázkou: „To jsem tak špatný diagnostik a operatér, že bych měl jít dělat prezidenta?“
Na druhé straně jsou to právě herci a sportovci, kteří po uprázdněném trůnu přímo baží. Někteří mají abstinenční příznaky po „prknech“ nebo po „bedně“ a rádi by je vyměnili za křeslo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
