Profesor Milan Knížák k sílící vlně migrace: Může jít o uměle vyvolanou, nenásilnou okupaci Evropy

Horkým tématem, které rezonuje nejen u nás, ale v celé Evropě, a které převážilo nad ostatními problémy, jako je nekončící konflikt na Ukrajině nebo řecký bankrot, je sílící příliv uprchlíků ze severu Afriky, Blízkého a Středního východu i Balkánu. V čem vidíte větší nebezpečí, v invazi lidí jiné kultury a zvyků, nebo rostoucí xenofobie, před níž varují čeští vědci?

Než začnu odpovídat na vaše otázky, chci vysvětlit můj postoj k vašemu pojmu „čeští vědci“. Považuji ho za velmi nepřesný. To, že pár stovek lidí, kteří se považují za vědce (a někteří jimi i jsou) má nějaký názor, který vyjádří peticí, neznamená, že se jedná o české vědce obecně, nehledě k tomu, že většina jmen se již dlouho objevuje pod nejrůznějšími peticemi, poněvadž základní kádr oněch vědců patří k těm, kteří jsou v naší společnosti ironicky nazýváni „pravdoláskaři“. Považuji pojem „čeští vědci“ označující signatáře provolání proti xenofobii za opovážlivý, nepravdivý a matoucí veřejnost. Ani vědci, ani jiné skupiny, si nemohou osobovat právo na pravdu.

Vidím velké nebezpečí v instantním návalu příslušníků jiné kultury do Evropy, nehledě k tomu, že okolnosti naznačují, že se může jednat o uměle vyvolanou, zatím nenásilnou „okupaci Evropy“. Stačí se podívat na sociální a věkovou skladbu uprchlíků a na to, odkud opravdu přicházejí.

Více k petici ZDE

Souhlasíte s názorem, že dnes jde o obranu naší civilizace? A myslíte, že pro to dělají evropští politici, co je potřeba? Jak hodnotíte přístup evropské politické reprezentace k problému sílící migrace?

Nejde jen o obranu naší civilizace, ale o prosté zachování existence. Lidé podobného smýšlení, jako jsem já, jsou často osočováni z toho, že nechtějí pomoci. To není pravda, naopak. Jsem zásadně pro to, abychom lidem a zemím, které to potřebují, pomáhali, ale ne tím, že je budeme vykořeňovat z jejich domovů, ale že jim pomůžeme jejich domovy zlepšit. A rozhodně ne formou darů. Dar je špatná pomoc, vyvolává návyk.

Podle místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska nám nezbývá než se smířit s tím, že uprchlíci, kteří už se na evropské území dostali, tady zůstanou. Máte stejnou obavu?

Bohužel ano, a dovedu si představit nesnáze, které z toho vzniknou.

Česká republika je zatím tranzitní zemí, přes kterou uprchlíci přecházejí dál – k vysněným rájům – Německu, Dánsku, Švédsku, ale například Němci očekávají, že počty žadatelů o azyl během letošního roku dosáhnou rekordního čísla osmi set tisíc. Žádají proto větší solidaritu od dalších zemí EU a přerozdělování uprchlíků. Jsou povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků, po kterých volá například německá kancléřka Angela Merkelová, řešením uprchlické krize?

Jednání německé vlády je mi špatně pochopitelné. Rozumím tomu, že Němci mají stále mindrák z rozpoutání dvou světových válek, z genocidy Židů, která je neomluvitelná a nepromlčitelná, ale současné jednání německých představitelů je mi podezřelé, jako by se chtěli zbavit národních států, aby byla destabilizovaná Evropa lépe ovladatelná. Sám se těchto mých podezření děsím.

Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann, ale i další němečtí a rakouští politici pohrozili, že pokud se na řešení přistěhovalecké vlny nebudou podílet všechny země EU, bude nutné přistoupit k obnově hraničních kontrol. Vedle toho zaznělo, že pokud Německo hraniční kontroly zavede, Česká republika se přidá. Je to správný a potřebný krok? Neblíží se konec Schengenu a postupný rozklad Evropské unie?

Nechci, aby Schengen skončil, poněvadž považuji volný pohyb po Evropě za přirozený, ale pokud Evropa dopustí bezbřehou invazi přistěhovalců, nic jiného nám asi nezbude.

Evropští politici i komentátoři, ale i čeští vědci kritizují Českou republiku za odmítavý přístup k povinným kvótám, označují českou společnost za rasistickou a xenofobní. Francouzský ministr zahraničí chování východoevropských zemí označil za skandální a v rozporu s evropskými hodnotami. Jsme opravdu xenofobové a rasisti, když máme strach z migrantů, kteří se doslova valí do Evropy?

Je těžké posoudit, zda jsme či nejsme xenofobní. Mohu mluvit jen za sebe. Nikdy v životě jsem neměl problémy s příslušníky jiných ras či kultur, naopak. Považuji rozdílnost za krásnou, užitečnou a spíše se lidem, kteří vypadají a jinak myslí než já, obdivuji, než abych je podceňoval. Vím však, jak je těžké žít s někým, kdo má jinou minulost, jiný žebříček hodnot, jiné cíle. Na tom krachuje mnoho svazků, a to mám na mysli ty nejjednodušší, jako je např. manželství či sousedství v jednom domě.

Jak vnímáte postoj vicepremiéra Andreje Babiše, že bychom měli uzavřít vnější hranice Schengenu? A jiní politici nepokrytě říkají, že pokud Evropa vnější hranice neochrání, budeme muset chránit své hranice sami. Souhlasíte s tím?

Babiše nesnáším a považuji za ostudu našeho národa, že můžeme mít ve vládě člověka jako je on, ale s uzavřením vnějších hranic Schengenu souhlasím.

Ekonom Pavel Kohout v rozhovoru pro Parlamentní listy prohlásil podobně jako vy, že Němci jsou posedlí představou, že musejí odčinit viny svých předků za dvě světové války a za holokaust. Ale že pokud nepřehodnotí svoji šílenou a sebedestruktivní sociální a azylovou politiku, je konec Schengenu jistý. Exprezident Václav Klaus zase řekl, že pokud chtějí západoevropské státy spáchat hromadnou sebevraždu tím, že budou přijímat neomezené množství uprchlíků, ať to dělají, ale ne s naším souhlasem. Ztotožňujete se s těmito názory?

Již jsem se k tomuto problému vyjádřil. Názory obou jsou určitě součástí realistického uvažování o současné situaci.

Evropa potřebuje pracovní sílu a dle některých analytiků se bez imigrace neobejde. Proč tzv. uprchlické krize nevyužít a neudělat maximum pro integraci a asimilaci imigrantů? Mohou být z ekonomického hlediska pro Evropu přínosem?

Nelze od sebe oddělit hlediska. Lidé nežijí jen v práci, ale čím dál tím víc je důležitější ta mimopracovní část života. S tou si nevíme rady.

Je možné těmto problémům čelit, když do Evropy přicházejí statisíce chudých lidí bez majetku, znalosti jazyka, s jinými zvyky a hodnotami, kteří se těžko přizpůsobují našim zvykům a pravidlům? Mnohdy jim to ani jejich muslimská víra nedovoluje.

Není možné. Dnes je Evropa bohatá, ale když se sem nacpou milióny lidí, kteří čekají na sociální pomoc, budeme chudí všichni.

Britský komentátor Ruben Andersson v deníku The Guardian tvrdí, že bychom měli reagovat jako některé evropské země po druhé světové válce a vzít to jako příležitost a namísto potápění člunů a nasazování policie a armády na hranicích, bychom uprchlíkům měli nabídnout víza a letenky. Nebylo by to humánnější nebo „evropštější“?

Srovnání se situací po druhé světové válce je hloupé a hovoří o neschopnosti a nevzdělanosti autora.

V čem vidíte největší problém sílící migrace? V ohrožení bezpečnosti, v ekonomické zátěži, pokud se je nepodaří integrovat, nebo v postupném převážení cizí kultury a zvyklostí nad evropskou?

Dovedl bych pochopit, že Evropa si nevystačí s vlastní kulturou a chce přijmout impulzy z nějakých jiných kultur, ale to se musí dít postupně, pomalu, dobrovolně, vlastně až neznatelně. Navíc, jak jsem již zmínil, nelze od sebe oddělovat jednotlivá rizika.

Ekonom Pavel Kohout na statistikách kriminality ze Švédska dokládá, že integrace přistěhovalců je jedno velké fiasko. Ale nesvědčí o tom i zkušenosti z Francie a dalších zemí, z kterých potomci přistěhovalců odjíždějí bojovat za Islámský stát?

Souhlasím.

Co si myslíte o australském modelu přístupu k uprchlíkům? Neměla by se z něj Evropa inspirovat, jak říkají bývalí ministři, profesor Pavel Klener, nebo Vlastimil Tlustý?

Australský model je určitě inspirativní. Je zajímavý právě tím, že je australský, poněvadž tato země vznikla jen z imigrantů, např. Britové tam vyváželi své trestance. Domorodí Aboriginci jsou v naprosté menšině. Možná právě proto jsou Australané tak choulostiví na vše, co by mohlo narušit jejich integritu. Přitom australská společnost je velmi rozmanitá, mohu to posoudit, dvakrát jsem tam pobýval.