Rok 2015 je někdy označován za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Ano, to je realita. Výrazně se proměnil jakýsi dosavadní pocit idyly, v níž jsme mohli žít, a ukazuje se, že doufat v příliš růžový svět není příliš produktivní.

Co může pro společnost znamenat posun nálady směrem k depresi?

Vlny, v jejichž rámci jdou věci nahoru nebo dolů, zejména v bezpečnostní oblasti, probíhají stále a veřejnost dnes může mít pocit ohrožení. Politici mu ale vycházejí vstříc tím, že se posilují pravomoci dozoru a špehování.

Jak taková nálada ovlivní společnost, případně ekonomiku?

Pokud je nastavení společnosti optimistické, projevuje se pozitivně jak v ekonomice, ve veřejném zdraví, tak i v tom, jak vypadá vzdělávací systém. Optimismus ale neznamená, že bude člověk počítat s tím, že věci automaticky dopadnou dobře. Já optimismus chápu jako postoj, který říká, že má smysl se snažit, aby věci dopadaly dobře. Na druhou stranu pesimismus, deprese a černé myšlenky nevedou vůbec k ničemu dobrému a ve společnosti pomáhají uvolnit síly, za které se později lidé mají tendenci stydět. Přese všechno zůstávám optimistou.

K jakým změnám došlo u nás na politické scéně?

Jako člověk účastný dění v Poslanecké sněmovně cítím, že je politika velice poznamenána žitím ve stresu. Tento stres je zčásti způsobován tím, co je vnímáno jako vnější hrozba, u části těch hrozeb bych ale zpochybňoval jejich reálnost, v souvislosti s utečeneckou krizí jde o malování čertů na zeď. Druhá část stresu je vyvolána mírou politických obstrukcí, jež se projevují v jednáních Poslanecké sněmovny. Pokud jde o tyto politické obstrukce, nemyslím si, že jsou odůvodnitelné demokratickým právem každého být slyšen a vystoupit – a potvrzeno to mám z pravidel jednání britské dolní sněmovny, kde jsme s kolegy minulý týden slyšeli o časových rozvrzích debat, které obstrukce u vládních návrhů znemožňují. Tato míra stresu nesvědčí tomu, aby se skutečně dařilo posunovat problematické věci, kladou se jim totiž čistě stranické překážky.

K novým jevům patří také subjekty, které usilují nově o politický vliv, Martin Konvička prohlásil, že bude sestavovat příští vládu. Je to reálné?