Profesor a senátní kandidát Soukromníků Barteček: Společnost je rozpolcená. Vytrácí se paměť k řešení konfliktů

30.11.2015 20:20

ROZHOVOR Komenský je nejvýznamnější český exulant. Zkusme ho chápat jako posla míru, který varoval před hrůzami náboženských válek. Absence českého zastupitelského úřadu ve Venezuele poškozuje krajany a obchod. Nejvýznamnější dějinné zlomy a přelomy přicházejí neohlášeny. Věřím, že tato generace si svou budoucnost nenechá vzít. Nedělejte rovnítko u evropské a latinskoamerické levice i pravice. Zůstanu propojen s Čechy v cizině. To vše nám řekl profesor Ivo Barteček.

Profesor a senátní kandidát Soukromníků Barteček: Společnost je rozpolcená. Vytrácí se paměť k řešení konfliktů
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kandidát do Senátu za Soukromníky Ivo Barteček

Budete kandidovat do Senátu za SsČR v příštím roce. Vaším oborem jsou dějiny raného novověku – jste iberoamerikanistou. Kdo z lidí pocházejících z Čech zanechal v Jižní Americe tu největší stopu? Když si namátkou vybavíme třeba jezuitu Fritze z Trutnova či brazilského prezidenta Kubitscheka de Oliveiru, který pocházel po přeslici z jižních Čech...

Vybrat nejvýznamnější osobnost je vždy velmi ošidné. Klíčem jsou kritéria. Jaká zvolíme? V případě Jižní Ameriky, lépe Latinské Ameriky hovoříme o desítkách tisíc Čechů a Slováků, neboť jsme měli společný stát a o jejich potomcích, kteří zde v průběhu již staletí nalezli svůj nový domov a prosadili se v rozličných oborech. K uvedeným jménům bychom mohli doplnit mnohá další. Když hovoříme o osobnostech pocházejících z Čech, Moravy či Slezska, pak mezi ně náleží stejně tak obyvatelé německého jazyka, které namátkou uvádíte. Mezi první náležel Johann Berger z Osoblahy, který stanul v okolí Cortéze při dobývání impéria Aztéků. Ve 20. století uvedu Jana Antonína Baťu a v Chile pana Milana Platovského. Ptáte se po klíči? Přesahují horizonty Latinské Ameriky a hlásí či hlásili se k Československu a dnes České republice. Obecně lze českou stopu vysledovat i v řadě názvů latinskoamerických lokalit – od Prah a Táborů až po Kněhyně, Radhoště, Lhoty…

Ctíte Jana Ámose Komenského. Doceňujeme my sami tohoto světoběžníka? Někdy to vypadá, že tento myslitel a autor didaktických textů má více zastánců v cizině. Čím to?

Snad je to dáno tím, že „doma není nikdo prorokem“. Možná i tím, že být učitel – byť národů – není dnes v české veřejnosti vnímáno jako prestižní povolání. Namátkou uveďme „nejprestižnější“ výstavu 21. století v Senátu – Valdštejn. Zjevně protihráč exulanta Komenského. Přitom právě v současné době můžeme na život a dílo Komenského – kromě uznávaných počinů v oblastech moderní pedagogiky, teologie a filozofie – nahlížet i v rovině symbolické a aktuální. Jedná se zjevně o českého, neboť byl rodem Moravan a jazykem Čech, nejvýznamnějšího exulanta, který apeloval proti narušování a rušení práva a varoval před hrůzami náboženských válek. Zkusme příklad Komenského jako mírostrůjce.

Zájem českých zákonodárců o krajany po světě prochází jistými vlnami. Faktem je, že ti jihoameričtí jsou více méně trvale na okraji zájmu. Teď se třeba zmiňuje Jan Baťa, který žil rovněž v Brazílii, ale spíše se vždy akcentovala emigrace do Severní Ameriky. Pokud byste byl do Senátu zvolen, jak byste chtěl toto reálně změnit?

Zmíním toliko skutečnost, které se odborně i s osobní zaiteresovanosti věnuji. Můj zájem náleží české a slovenské krajanské komunitě v Latinské Americe. Desetiletí jsem v kontaktu s latinskoamerickými Čechy. Početně nejvýznamnější komunity jsou v Argentině a Brazílii. Významná je komunita v Chile a nyní nedoceňována komunita ve Venezuele, kde nemáme - na rozdíl od našich západních spojenců - aktivní zastupitelský úřad. Češi měli či mají díky svým hospodářským nebo kulturním aktivitám nezanedbatelný společenský vliv. Členové komunit opakovaně deklarují svou ochotu a vůli spolupracovat. Jsou stále pomyslnou vstupní bránou pro potenciální české zájemce, kteří hodlají proniknout na tamní trhy.   

Při ohlášení své kandidatury jste řekl, že se z naší společnosti vytrácejí tradiční hodnoty. To vše se děje patrně na prahu celosvětových změn velkého dosahu, jak jste také zmínil. Co by tou dnešní hodnotou mělo být, když kolem sebe vidíme zbožštění konzumu, zábavy? Jakou hodnotou jsou do budoucna Vaši studenti?

To podstatné a významné se odehrává mimo naší dennodenní pozornost, mimo „hlavní proud“. Dějiny dokládají, že nejvýznamnější změny, zlomy přicházejí předem neohlášeny. Ptáte se na studenty? Ptáte se na dorůstající generaci budoucnosti. Vyrůstá již moderně až postmoderně vychovaná zformovaná generace, která nechce číst o trablech mýdlových celebrit a odmítá vnímat politiku jako nekonečnou reality show. Důležitější než peníze je pro ně kupodivu, a to je dobře, společně sdílený prostor, elementární úcta, důvěryhodnost, respektování pravidel, dokonce i pokora – a především „žít a nechat žít“ před „rozděl a panuj“. Dne 17. listopadu 89 jsem byl na Albertově – tehdy jsem bydlel v Praze. Díky letošnímu Albertovu víme, a to mě těší, že je to generace, která si svou budoucnost nenechá vzít.

Proč jste přijal nabídku strany Soukromníků? Je to uskupení, které chce především podporovat podnikatele. Člověk by Vás možná čekal v jiném politickém zařazení. Třeba tam, kde působili Vaši univerzitní kolegové – senátoři - Josef Jařab či František Mezihorák. Anebo ne?

Ještě jednou připomínám listopad 89. Uběhla desetiletí a česká společnost je rozpolcena. Vytrácí se paměť, ba co víc, vytrácí se paměť k řešení konfliktů. Neplatí, není přítomen stav před deseti patnácti lety. Za dvacet pět let, kdy působím v akademickém vysokoškolském prostředí, vím, že dialog je možný, jen když je respektována důstojnost a názor oponenta-občana. Slovo občan zdůrazňuji, pociťuji odklon od modelu občanské společnosti. Můj univerzitní učitel neopomenul připomínat, že historik by měl mít odvahu vstoupit i do aktuálního dění.

Z Vaší publikační činnosti je možné připomenout i doslov ke knize Život a smrt Ernesta Che Guevary. Jak vnímáte tuto osobnost, ale i další politické fenomény Jižní Ameriky: Castra či Chavéze?

Obecně lze konstatovat, že Latinská Amerika je optikou Evropy „levicově“ orientována. Vždy varuji své studenty či posluchače – v Českém rozhlase, nečiňte rovnítko u evropské a latinskoamerické levice, ani u latinskoamerické a evropské pravice! Latinská Amerika má odlišnou historickou zkušenost a žije v jiném čase než „naše“ Evropa. To zásadní. Symbolicky i historicky to stále souvisí s bojem Latinské Ameriky o samostatnost ve vztahu ke Španělsku a k impériím obecně. Před dvěma sty lety formuloval koncept budoucnosti a samostatnosti Latinské Ameriky Simon Bolívar. I v Latinské Americe je hledání úspěšného konceptu bolestivé. Namátkou připomenu ve 20. století alespoň mexickou revoluci či prezidenty Vargase v Brazílii a Peróna v Argentině.

V jakém výboru Senátu byste chtěl v případě zvolení pracovat?

Profesně se dlouhodobě pohybuji ve vzdělávání, vědě, kultuře. Odborně, organizačně a osobními vazbami jsem propojen s českou krajanskou komunitou, s Čechy v cizině. Témata k dějinám československé a české zahraniční politiky studuji v archivech, platí že Memoria fragilis est.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Josef Petrů

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nezatopíte. Romové, volte Piráty, padlo a lidé trpí, zní z SPD s konkrétním infem

19:49 Nezatopíte. Romové, volte Piráty, padlo a lidé trpí, zní z SPD s konkrétním infem

Vydavatel a dvojka kandidátky SPD v Praze Jan Čížek upozornil na šokující případ městské bytovky na …