V souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v ČR se diskutuje o vnímání lidských práv u nás. Myslíte, že v tomto směru dochází k nějakému posunu?
Zahraniční politiku dělá jednoznačně vláda a na její úrovni a v politice ministerstva zahraničí se nic v našem postoji nezměnilo, takže přes všechny výhrady, které se na veřejnosti objevovaly, pevně doufám, že se v zahraničněpolitické orientaci České republiky v této oblasti nebude nic měnit a že nebudeme ochranu lidských práv prodávat za politické zájmy.
Prezidentův mluvčí Ovčáček řekl, že o lidských právech je lepší mluvit mezi čtyřma očima, a ne na demonstracích. Myslíte, že prezident Zeman o nich s čínským prezidentem takto mluvil?
To nedokážu posoudit, dílčí apel na dodržování lidských práv – byť ve velmi úzké oblasti – udělal aspoň kardinál Duka. A domnívám se, že i skutečnost, že se nekonala tisková konference s čínským prezidentem a premiérem, svědčí o tom, že příslušné argumenty zazněly a byly z české strany artikulovány.
VŠE O NÁVŠTĚVĚ ČÍNSKÉHO PREZIDENTA V ČR
Jak je na tom podle vás Čína, pokud jde o dodržování lidských práv?
Rozhodně tam problémy jsou a nepochybuji, že standardy, na které jsme zvyklí z Evropy, v Číně neobstojí, například tamní existence trestu smrti. Pokud jde o Čínu jako takovou, je možné si uvědomit, že tradice posuzování člověka ve vztahu ke společnosti je v této oblasti světa dlouhodobě jiná a kulturní zvyky nejsou plně srovnatelné s tím, na co jsme zvyklí v Evropě. Základní věci, které jsou ukotveny například ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN, je nicméně vhodné vyžadovat nekompromisně a nepovažuji to za žádný export demokracie a lidských práv.
Ačkoli se Čína z evropského pohledu může jevit jako monolit, je tam řada různých náboženství od křesťanů přes Fa-lun-kung až po muslimy. Myslíte, že může snaha o větší náboženskou svobodu pomoci lidským právům obecně?
To je možné, náboženská svoboda nicméně není jedinou složkou lidských práv jako takových. Pokud jde o náboženské svobody, nedíval bych se jen do Číny, problémy máme i u nás a příklady netolerantního přístupu například k islámu se dají najít i na parlamentní půdě. A byť to není oficiální státní doktrína a nejde o represe, je vidět, že jsme se s touto otázkou nevyrovnali ani u nás.
Fotogalerie: - Svědomí není na prodej
Lze reformovat státy třetího světa, a přitom striktně dodržovat lidská práva? Kvůli jejich porušování jsou kritizovány i státy, které potlačily islámský radikalismus.
Myslím, že kritika je i v takových případech oprávněná. Standardy, že právo lze vynucovat jen v právním systému, jsou tradiční u nás a jsou to zásadní věci. Pokud nastane represe, musí být založena na zákonech respektovat je. V tomto smyslu omlouvat nedemokratické režimy nebo režimy s prvky diktatury není na místě, protože to je vymítání čerta ďáblem, jedno zlo se nahrazuje jiným a dopad státní represe je navíc zpravidla mnohem širší než u jednotlivých teroristických činů. Represe totalitních režimů má stejné prvky jako teroristické činy. Kdybychom si všichni sedli do vězeňských cel a kolem nás by chodili dozorci, budeme se všichni chovat na pohled vzorně, protože nebude příležitost nic spáchat, to ale není cesta, jak zacházet s občany.
Kam může Západ ve vynucování dodržování lidských práv jít? Státy, jichž se to týká, to označují za vměšování do vnitřních věcí.
Myslím, že o vměšování nejde a jsou zde precedenty z minula. Základní koš lidských práv přijatý v rámci Helsinské deklarace byl v mezinárodním kontextu průlomem a znemožnil, aby se represivní režimy bránily tím, že se jejich jednání k lidem ostatních netýká. Mezinárodní společenství k tomu nemůže být lhostejné, protože represivní režimy často mají tendenci se s agresí obracet na jiné státy. Historickým příkladem je nacistické Německo, kde to začalo vnitřními změnami a skončilo vnější agresí, také Sovětský svaz a jeho zabírání sféry vlivu nebylo nic jiného než expanze režimu. Demokratické zřízení má lepší nástroje, jak takovým tendencím čelit, takže zejména u velmocí je namístě se dívat na to, jaké mají standardy dodržování lidských práv a jak uvnitř těchto zemí mohou působit organizace, které na porušování lidských práv upozorňují.
Jaká je reálná síla demokratického světa vynutit si dodržování těchto standardů?
V minulosti byli totalitní vládci jako třeba Stalin, kteří se ptali, „kolik divizí má papež“ apod. Když vezmeme v úvahu jen sílu a represi, mají totalitní státy dočasnou tendenci vypadat jako silnější a životaschopnější, ale zatím to v historii vždy dopadlo tak, že demokratický způsob vládnutí zvítězil a měl navrch nad totalitou a represí. To je podle mne jednoznačná perspektiva, a nepropadám proto nějakým chmurám.
Psali jsme:
Jak jsou na tom podle vás lidská práva v Evropě, kde se v této souvislosti zmiňují hlavně menšiny? Někdy je předmětem kritiky i to, že jsou příliš zdůrazňována a nemluví se o odpovědnosti a povinnostech.
V právech menšin a jejich respektování nevidím žádný problém, sama idea lidských práv je založena na tom, že ani jednotlivec, ani většina nediktuje ostatním, a že práva musejí platit i pro nezvykle se chovající jednotlivce nebo menšiny. Je samozřejmě v některých oblastech zcela legitimní, že se tomu dávají jisté hranice, ale ochrana práv menšin je samozřejmě velmi významnou součástí celého systému založeného na respektování a ochraně lidských práv.
A co ty povinnosti a odpovědnost?
Tam, kde jsou dána práva, jsou i zákonem dány povinnosti, i u nás v Listině lidských práv je stanoveno, že povinnosti lze ukládat jen zákonem. Právní systém tedy kodifikuje to, co považujeme za žádoucí chování. Předpokládat, že povinnosti mají být dány jen konformitou a podřízením se vetšině, je neobhajitelné.
Kde jsou podle vás dnes v Evropě největší problémy v oblasti dodržování lidských práv?
Pokud jde o blízkost naší země, je to nyní Rusko. Jednak tím, jak přistupuje k Ukrajině, ale i ke Gruzii, ale jde i o vnitřní standardy a právní systém, kde jsou v Rusku problémy. Je to vidět dobře na případu Naděždy Savčenkové a je to věc, která se týká vlivného a silného státu. Navíc je to země v naší bezprostřední blízkosti a způsob, jakým se jí daří ovlivňovat veřejné mínění, vzbuzuje obavy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
