Dobře už bylo, slýcháme čím dál častěji hlavně od mladší generace. Budoucnost v některých případech vidí černě. Myslíte si, že je důvod k takovému pesimismu? A případně proč?

„Dobře už bylo,“ to je rčení, které používalo kdysi bájné „rádio Jerevan“. Jde o stálý problém lidské nespokojenosti. Mladá generace byla vychovávána ideologií neustálého pokroku. Životní praxe je poučuje, že nemůže být neustále lépe a lépe.

Orientačním podkladem životní spokojenosti je stálá a dobře srozumitelná hierarchie hodnot. Dnešní progresivističtí reformátoři rozmetali základní hodnoty a snaží se měnit svět. Jsou tedy nespokojeni, zcela v duchu jiných mladých reformátorů, kteří zpívali „ať zhyne starý podlý svět“. Podařilo se jim dobrat se exemplárního neúspěchu.

Jsem v tomto směru spíše pesimista, protože nevidím žádné skutečně úspěšné politické síly, které jsou schopné ty mladé neomarxisty zastavit v jejich destruktivním pokrokovém tažení.

Domníváte se, že skepse – v tuto dobu, kdy nám zkomplikoval život i koronavirus a opatření proti němu – je i důsledkem toho, že v posledních třiceti letech se nám s nadsázkou vedlo tak dobře, že už si vlastně ani nedovedeme představit, jaké to je „žít špatně“?