Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Jsou jeho rozhodnutí a pak i výsledek volby důležitými mezníky, které určí další fungování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde? Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Kandidatura Miloše Zemana je zajímavá pouze v tom ohledu, kdo budou vlastně jeho protikandidáti, kteří s největší pravděpodobností ovšem prohrají. Miloš Zeman je zaníceným eurofederalistou, mimo jiné vesele a bez sebemenšího odporu podepisuje zákony, které naši zemi čím dále více posunují k socialisticko-fašistické totalitě se všemi negativními důsledky, a do náruče čtvrté říše, která se nyní jmenuje Evropská unie a která vychází z nacistických tezí o „společné“ Evropě pod vedením Německa. Však se také mnozí přesvědčení nacisté podíleli na budování jejích základů a i prohlášení dnešních německých politiků toto naplňují. Zpět k našemu současnému prezidentovi. Je to jedna z nejodpornějších postav, které naše politika porodila, a proto si také tak notuje s Andrejem Babišem. Jsou vlastně jednou „krevní skupinou“. Uvedu něco málo ze Zemanova „premiérského“ období: MUS – Mostecká uhelná – i Švýcaři se „divili“ nad Zemanovou rolí, byty OKD – mohl vše zastavit, privatizace České spořitelny, „samopalová“ likvidace IPB, aféry Bamberg, Olovo, privatizace Metrostavu a mnoho dalších. U jedné privatizace bych se však pozastavil, a sice u privatizace Sevafarmy, asi to moc nikomu neříká, ale tím jsme se „zbavili“ producenta vakcín a očkování, které nyní musíme dovážet. Noty na tuhle taškařici tehdy psal Zemanův dvorní poradce Miroslav Šlouf a byla prodána za pouhopouhých 50 milionů… Obratem ruky se jenom na objektech této firmy vydělaly stovky milionů. To jenom pro osvěžení paměti.

Miloš Zeman pouze touží po moci a vypočítavě se přizpůsobuje dané situaci. Když bylo politicky vhodné a prospěšné pomáhat „uprchlíkům“, tak se dovezlo přes tisíc jedinců vyznávajících Alláha z bývalé Jugoslávie. I tehdy se zvedaly hlasy, které před tím varovaly. Dnes je situace ve společnosti s imigranty jiná, tak jsou i jeho vyjádření opačná. Miloš Zeman pouze nasává nálady obyvatel a potom je mezi ně opět vypouští, ovšem nevím, kterým koncem. Je to naprosto bezzásadový, starý, unavený, avšak nesmírně mstivý muž, zarytý eurofederalista a socialista. A velice dobře ví, že Evropské unii, tak jak ji známe, zvoní umíráček. Takže proč si po ní neplivnout a zapomenout, jak jsem ji zaníceně budoval. Její „vlajku“ však, jen tak pro sichr, na Hradě nestáhne. Co kdyby náhodou, že… Je potřeba také připomenout jeho zásadní odpor k privátnímu sektoru, který by nejraději jako správný centrální plánovač a levičák zničil a nahradil ho velkými korporacemi, kde by byli všichni zaměstnanci pod kontrolou a nehrozilo by, že by začala nějaká skupina jednat a žít samostatně mimo státní systém. K těm korporacím má jako socialista historickou slabost a všemožně je jako premiér finančně podporoval z kapes daňových poplatníků.

Vytvářel tak vědomě nerovné podnikatelské prostředí se všemi jeho důsledky. Dnes řešíme, proč mají lidé tak nízké platy a proč jsme vlastně jednou velkou montovnou. Zde máme jednoho z hlavních architektů dnešní bídy, který se ovšem k ničemu takovému již nehlásí. Je to špatný politik i prezident, který na jedné straně vrhá do prostoru silná, ovšem velice obecná prohlášení a na straně druhé podepisuje zákony, které tyto problémy ještě prohlubují. Je to socialista a dnešní problémy jsou způsobeny právě socialismem a budováním nikdy nevybudovatelného sociálního státu. Jeho snem byl ještě před několika málo lety jeho tvz. skandinávský model. Jak to například ve Švédsku a Norsku vypadá, vidíme dnes sami.

Bohužel výše zmíněná silácká prohlášení zabírají u poměrně velké části obyvatel, kteří si opět zvolí tradičně špatně a potom budou zase po hospodách bědovat, jací jsou ti politici „darebáci“, a vůbec jim nedojde, že je to pouze a jedině jejich problém a jejich bída.