Co bude znamenat odchod Spojeného království z Evropské unie, o němž britští voliči v nedávném referendu rozhodli?
Zatím nelze předpovědět. Třeba odchod nebude. Musí o něm rozhodnout Parlament. Požádat o něj musí vláda. Ta je momentálně bez premiéra. Stoupenci Brexitu nečekali úspěch, neměli připravený žádný plán, nemají vůdce. V kampani lhali. Ekonomické a politické dopady vystoupení – hrozba Skotska a Severního Irska na vlastní referenda – povedou k tomu, že nejspíš budou muset proběhnout nové volby, aby vůbec vznikla vláda schopná jednání o Brexitu vést. Britští poslanci nejsou výsledkem referenda vázáni a rozhodují se podle svědomí. Lze si těžko představit, že by teď odhlasovali začátek procesu vystoupení z Evropské unie, protože na rozdíl od voličů si uvědomují, co by to znamenalo.
Přijdou tedy měsíce nejistoty z dalšího možného vývoje?
Británie bude protahovat začátek jednání, protože se jí do studené vody nechce, Nigel Farage byl upřímný. Obchodujte s námi a budeme kamarádi, ale nechtějte po nás, abychom dodržovali pravidla. Nestojíme o Poláky, Čechy, Maďary, je jich moc. Nechceme platit do fondů EU. Jiní byli expresivnější, nechceme tady tu verbež z Východu. Británie není součástí Schengenu, migrace ze Sýrie není její problém. Problémem jsou chudé země z Evropské unie.
Proč lidi jako Václav Klaus tleskají Britům, kteří Čechy, tedy i jeho, považují za verbež, opravdu nechápu. A proč Češi nadávají Jean-Claude Junckerovi, který jejich zájmy hájí, nechápu tuplem.
Výsledkem jednání nejspíš bude nějaký kompromis. Obchodní válka by poškodila všechny. Když Spojené království žádost o vystoupení nepodá, napáchá škody jenom nejistota v přechodném období. Pokud ji podá, Británie bude platit za přístup na trh Evropské unie, bude se muset řídit unijními pravidly, i když je nebude moci ovlivňovat, bude muset strpět volný pohyb osob, možná s nějakým omezením. Budou z ní odcházet instituce, které potřebují unijní členství. Už teď ministr financí mluví o zvyšování daní a snižování sociálních výdajů.
Psali jsme:
Jaké budou hlavní důsledky referenda? Nebo se po něm nic tak strašného nestane?
To ne, naopak. Evropská unie se začne rozpadat. Projekt EU se po zavedení eura dostal do fáze, že ho může stabilizovat jenom rychlý postup k federalizaci. Brexit to vyloučil. To se nebude dát politicky prosadit. Protože to posílí odstředivé tendence, Evropská unie se bude oslabovat. Není vyloučeno, že některé země v eurozóně se pokusí tento vývoj zvrátit rychlou integrací. Může to vést k rozdělení EU na „jádro“ a periferii. Nedají se vyloučit ani zvraty na ose Berlín – Paříž.
Špičky Evropské unie nepřipouštějí jakoukoli zodpovědnost za to, k čemu došlo. Souhlasíte s těmi komentáři, podle nichž je viníkem Brexitu spíše samotná Evropská unie než hlasující Britové?
To jsou fráze. Britští konzervativci chtěli mít chleba namazaný na obou stranách. Chtěli výhody ze společného trhu, nechtěli se podílet na politických nákladech sjednocování Evropy. Ale bez politického vyrovnání by projekt EU ztroskotal mnohem dřív. Evropská unie se rodila z poznání, že bezuzdná konkurence vede k válkám.
Je ovšem pravda že spuštění projektu eura jako polotovaru, bez souhlasu veřejnosti s mnohem hlubší integrací fiskálních, sociálních politik i přerozdělování byl risk, který vytvořil v Evropské unii tenzi.
EU si vzala na triko dva obrovské projekty, které nebyly úplně slučitelné. Společnou měnu a rozšíření. Nové země byly postaveny před nároky, které by bez společné měny plnit nemusely. Výsledkem byl pocit, že Evropská unie ovládá národní státy proti jejich vůli.
V čem spatřujete hlavní příčinu toho, že v referendu chtěla většina britských voličů dát sbohem Evropě?
Převažující motiv: odpor k otevřeným hranicím pro členské země Evropské unie, zejména země východní Evropy. To je smysl hesla „chceme zpátky svůj stát“, jak řekl Nigel Farage v CNN.
Co by podle Vás nejvíce prospělo „nové“ EU, přikročit k ještě větší integraci, aby do budoucna co nejvíce ztížila jakýkoli pokus o odchod další členské zemi, nebo naopak trochu rozvolnit, aby nebyla „žalářem národů“, jak je někdy nazývána?
Bude se dít obojí. Země, které dokážou žít s eurem, se budou úžeji integrovat, zbytek si bude muset hledat svoji parketu. Ohledy na potížisty se moc brát nebudou. Země s eurem hrají o čas, musejí rychle spravit díry v konstrukci.
Co říkáte názorům, že o tak závažné věci, jakým vystoupením z EU je, by nemělo rozhodovat referendum, ale „poučení“ zástupci lidu vzešlí z parlamentních voleb?
To zní ironicky, ale když přijdete do nemocnice, taky nenecháte personál a pacienty hlasovat o tom, jak Vás mají léčit. U politiků se očekává, že dokážou domyslet důsledky toho, co dělají. Ale jak je vidět, lidé bez zodpovědnosti jako Boris Johnson, ukazují, že ani politická kariéra není zárukou elementární soudnosti.
Má tedy referendum vůbec smysl, když v něm rozhodují naprosto nekvalifikovaní lidé o věcech, kterým vůbec nerozumějí, jak už v reakci na Brexit zaznělo u nás od nejedné autority včetně Tomáše Halíka i některých politiků?
Referendum má podle teorie dva účely. Přinutit politiky ke komunikaci s veřejností o otázkách, které leží mimo běžné politické pravolevé dělení, ale které leží v horizontu jejich zkušenosti. Výhodou je, že ho nedokážou ovlivnit lobbisti přímo, jak to dělají se zastupiteli. Nevýhodou, že ho dokáže ovlivnit špinavá mediální kampaň, jako když Boris Johnson přirovnával Evropskou unii k Hitlerovi, a fakt, že mnoho voličů nerozhoduje o otázce, ale nechá se vést emocemi, většinou sympatiemi či antipatiemi k osobám, které v kampani vystupují. Proto jsou racionálnější místní referenda.
Máme Brexit přivítat jako Václav Klaus, nebo mít obavy jako David Cameron?
Odpověď je dost jednoduchá. Aby euro přestalo generovat krize a stalo se užitečným nástrojem jako dolar, musela by se z Evropské unie stát kvazifederace. To se po Brexitu nestane. Výsledkem budou odstředivé tendence a nástup mocenských politických her. Nevím o tom, že by Česká republika měla karty, se kterými by ty hry mohla hrát. Závěr si jistě každý udělá sám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
