Putinova triáda, 50 000 Hirošim. A fantastové jako Řehka? Fidler k ruským atomovkám

"Rusko už vlastně žádné profesionálně použitelné jaderné zbraně nemá. Vše je už dávno rozkradeno anebo zchátralo a už nefunguje," řekl mi v roce 2022 výtvarník a dlouhodobý protikremelský aktivista Anton Litvin žijící v Praze. Z vaší knihy Putinova triáda však jasně vyplývá, že jeho slova jsou jen přáním otce myšlenky. Proč tak špatně známe možnosti a sílu Ruska?

Třeba to bude tím, kdo se k možnostem a síle Ruska na veřejnosti většinou vyjadřuje. Připomenu vám zajímavou scénu z jistého dvojfilmu o pekaři a císaři, kde v alchymistické dílně Josef Kemr uhodí kladivem do kovadliny, rychle chytí lupu a dívá se na výsledek. Na dotaz, co to dělá, říká, že rozbíjí atom. Docela příhodné pro náš rozhovor, ne? Na dotaz, zda se mu to daří, totiž odpovídá: „Záleží na tom, jak se do toho třískne!“ Což okamžitě replikuje Jan Werich v hlavní roli: „My zde máme jenom odborníky.“

A my je snad nemáme?

Moderně řečeno, my máme hlavně narativ. Nezáleží na tom, kdo jej vytvořil, prostě tady je, a kdo jej stoprocentně nepřijímá nebo snad i zpochybňuje, ten je nálepkován. No a ten narativ zní, že Rusko je už přece téměř poraženo, takže na Evropu zaútočí v roce 2029 nebo možná někdy jindy. Škoda, že tento termín počátkem minulého století neznal Lenin, ten přece takových průpovídek, jež bychom nyní označili jako narativ, vytvořil přehršel – zahnívající kapitalismus, světodějné poslání dělnické třídy, kapitalista prodávající provaz, na němž bude posléze oběšen. I když to poslední je dnešními slovy spíš hláška.

Ve vašem tvrzení ohledně poraženého Ruska připraveného k útoku těžko hledám logiku...

To není tvrzení, to je narativ. To nemá s logikou nic společného. Narativ není logický či nelogický, ani správný či špatný, narativ prostě je (nebo není, ale to bych už tak nezdůrazňoval). Opět bych raději použil Jana Wericha z jedné z jeho forbín: „A kdyby se nedej pánbůh něco nebo tak, tak tenhle notes zahodí a jinej votevře.“

Kniha je hodně podrobná. Kde jste takové informace sehnal?

Asi vás to překvapí, ale pouze z veřejných zdrojů – ruských i západních. Problematika strategické triády je ve světě podrobně řešena, a jelikož tam nejde o nějaké narativy, je k dispozici obrovské množství reálných faktů, které lze vzájemně konfrontovat. Přitom zjistíte, že se zdroje od sebe příliš neliší. Kromě oficiálních mezinárodních i národních institucí, které se danou problematikou zabývají, navíc na ruské straně existuje množství polosoukromých či soukromých webů, věnujících se ruské vojenské historii i současnosti, takže to vše vám vytváří až neskutečné množství použitelných údajů. Navíc většinu z nich lze nejrůznějšími zpravodajskými postupy dosti přesně ověřit, takže oficiální mlžení v tomto sektoru, známé z dob minulých, nyní fakticky neexistuje.

Už k ní máte nějaké ohlasy z Ruska?

Anketa

Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?

Ano, měli by spolu mluvit

Ne, s Pavlem už není o čem mluvit

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 4997 lidí

V knize se nachází faktografie, nikoli narativy, takže bude oficiálně asi vymlčena. Mám však již k dispozici jedno srovnání. Internetový Bulletin of the Atomic Scientists publikoval v polovině května 2026 pravidelnou informaci o stavu ruských strategických sil k počátku roku. Já jsem v knize uvedl, že Rusko mělo v lednu 2026 více než 575 nosičů strategických jaderných zbraní. Při užití jen veřejných zdrojů nelze uvést přesné číslo. Bulletin uvádí, že Rusko mělo na počátku roku 2026 k dispozici 595 nosičů, přičemž autoři jeho článků mají přístup k neveřejným zdrojům. Vzájemná odlišnost je asi 3 procenta, což považuji pro sebe za vcelku dobrý výsledek.

V úvodu knihy hovoříte o americko-ruské dohodě New START, podepsané v Praze v dubnu 2010. Proč tato dohoda již neplatí?

Pražská smlouva Nový START byla uzavřena v dubnu 2010 jako výsledek složitých jednání, jimiž se podařilo redukovat americké a ruské strategické potenciály na úroveň, která představuje pouhý zlomek původní síly. Platnost smlouvy, uzavřené na deset let s možností pětiletého prodloužení, vypršela v únoru 2026, patnáct let po její oboustranné ratifikaci.

Obě strany měly před únorem 2026 asi jiné priority, než aby se snažily dosáhnout aspoň dalšího prodloužení nyní již neplatné smlouvy. Lze pouze doufat, že dohodnuté články smlouvy budou dodržovány i nadále. Od poloviny února 2026 totiž máme situaci, kterou jsme naposledy zažili v dubnu 1972. Mezi dvěma největšími vlastníky jaderných zbraní neexistuje závazná dohoda určující kvantitativní a kvalitativní limity těchto zbraní.

Dva největší vlastníci jaderných zbraní mají dohromady k dispozici absolutní většinu těchto zbraní na celém světě, další tři jaderné mocnosti (Čína, Francie a Velká Británie) mají společně pouhý zlomek, u ostatních (a neoficiálních) držitelů jaderných zbraní jde o malé desítky kusů s omezenými parametry. Kdyby Spojené státy americké opustily NATO, to by asi poté nemělo šanci v jaderném konfliktu s Ruskem s Čínou za zády obstát nebo ano?

Vím, že již naštěstí bývalý náčelník Generálního štábu Řehka otevřeně fantazíroval o nasazení naší armády a země do jaderného konfliktu, tedy abych byl přesný, měli bychom se na takovou hurá akci připravit. Užití jaderných zbraní je však příliš vážnou záležitostí, než aby se mohla svěřit vojákům, což je parafráze výroku jednoho západoevropského politika. Otázka poměru sil mezi evropskou částí NATO a Ruskem je velmi složitá a nelze na ni snadno odpovědět, pokud tedy nejste novinářem. Zrovna tento týden jeden expert na Seznamu tvrdil, že aliance má i bez USA nad Ruskem drtivou převahu, což mi připomíná, jestli si dobře vzpomínám, jeden citát z Haškova románu: „Císaři Františku Josefovi sláva, tahle válka je vyhraná.“

V závěru své knihy jste odhadl, že současný ruský strategický potenciál má hodnotu asi 50 000 Hirošim. Co to znamená a co by jeho užití znamenalo pro planetu?

Nejde o množství jednotlivých hlavic, ale o celkový potenciál ruských strategických zbraní. Kromě počtu nosičů a počtu hlavic, tedy množství zasažitelných cílů, se posuzuje také takzvaná ráže hlavice, jež se vyjadřuje v ekvivalentu výbušné síly TNT. Hirošimská bomba měla sílu do 15 kilotun (kt), celá ruská strategická triáda má sílu přes 775 megatun (Mt), ostatní je pouhá matematika pro základní školy. Co by se stalo po jejím hromadném nasazení? To reálně neví nikdo. Aby se to zjistilo, muselo by se to vyzkoušet. Osobně se však domnívám, že v této oblasti není třeba vůbec spěchat.

Místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij A. Medveděv vyhlásil v roce 2025 plnou funkčnost automatizovaného systému vedení Perimetr-M. Ten zabezpečí odvetný úder strategické jaderné triády v případě předchozího nepřátelského jaderného úderu na politické a vojenské vedení. Takže nás v případě nejhoršího scénáře čeká Armageddon?

Systém Perimetr-M je automatický systém bojové aktivace jednotlivých prvků ruské strategické triády, jenž má zajistit jejich účinné nasazení proti předem definovanému protivníkovi, a to také v okamžiku, že případný předstihující úder vyřadí ruské politické a vojenské velení. Systém prý má být schopen detekovat užití jaderných zbraní na území Ruské federace, automaticky se spojit s předem určenými politickými a vojenskými představiteli a po chybějící odezvě aktivovat programy k odpálení všech ruských strategických jaderných zbraní na předem vybrané cíle. Systém se nachází také na některé z nosných raket a funguje i po vynesení na orbitální dráhu. Vyřazení politického a vojenského velení, tak oblíbené ve sci-fi románech a filmech, by tedy asi nezabránilo aktivaci odvetného úderu. Jak vidíte, ona příprava na válku s jadernou mocností by nám asi přinesla samá pozitiva a sociální jistoty.