Mnohokrát jsme s vámi, coby s prezidentem lidskoprávní platformy LIGA LIBE, mluvili o zbraních, o jejich přicházejících zákazech a o budoucí bezpečnostní situaci, co toto vše může taktéž zásadně ovlivnit. Doba se mezitím v čase koronavirové pandemie zásadně změnila. Může se – a měl by se se – dle vás na podobné časy občan nějak připravovat, a lze to vůbec? Protože mnozí podobná opatření v době, když se tzv. nic neděje, vydávají jen za zbytečné strašení a panikaření...

Existují lidé, co jsou jen naivní, či sami se definují jako pacifisté. A ti se obvykle to, s čím nesouhlasí a co případně hrozí, velmi často snaží bagatelizovat nebo prostě úplně vytěsnit, ať je to terorismus, kriminalita či jiné zlé věci, co se nám mohou dít. Víte, trochu realisticky předvídat a snažit se být alespoň základně na nějaké věci připravený, to ještě neznamená být ustrašeným, paranoickým. Či dokonce snad nějakým poblázněným militantním prepperem.

Je to spíše o určité odpovědnosti – jak vůči sobě, tak i svým blízkým. A také o tom, trochu o věci a eventuálních rizicích dopředu přemýšlet a nevytěsňovat je ze své mysli. Je to zkrátka o tom, že příroda může být krutá – nebo lidé na sebe v určitých chvílích hodně zlí a mající úmysly druhým prostě ublížit.

U nás je pro mnohé lidi to pochopit o to těžší, když nejenže žijeme desetiletí v naprostém klidu a pohodě v jedné z nejbezpečnějších zemí světa, ale dá se říci, i ve srovnání s jinými částmi světa, i v poměrném blahobytu. Navíc nezažíváme to, co je někde naprosto běžné a nutí tamní lidi uvažovat úplně jinak.